Jaké reformy a proč (333) Chvála Čírtka I.

4. leden 2015 | 07.00 |

Vracím se k dvojici článků, ve kterých jsem využil nesmírně inspirativní materiál (esej) P. Čírtka k úvaze o možnosti a nutnosti překročit horizont neoklasické ekonomie (která vychází z modelu člověka maximalizujícího svůj užitek ve smyslu souhrnu prožitků) směrem k ekonomii produktivní spotřeby (která si všímá fenoménu přenosu prožitků na to, co nám umožňuje prožitek dosahovat), viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1937-jake-reformy-a-proc-329-valencik-ohlas-na-lk-1.html

http://radimvalencik.pise.cz/1938-jake-reformy-a-proc-330-valencik-ohlas-na-lk-2.html

Každý si může empiricky sám na sobě ověřit dva jevy:

- To, co nám přibližuje dosažené nějakého pozitivního prožitku, nám zpravidla samo přináší prožitek. (To není jen lidská vlastnost – když pejsek uvidí přicházet pánička, má zjevně radost, prožívá pozitivní prožitek.)

- U každého našeho pozitivního prožitku (toho, co nám přináší potěšení, radost apod.) lze vysledovat původní účel toho, k čemu to, co nám tento prožitek přináší, sloužilo či dosud slouží.

Naše prožitková struktura je nesmírně dynamická, což zefektivňuje racionální volbu. To, co je pro nás dlouhodobě prospěšné, se stává pozitivně prožívaným. Tím se zvyšuje intenzita motivací.

Z toho pak vyplývá i opačný vztah: Vše, co děláme, se snažíme vztáhnout k něčemu, co nás přesahuje, co dává našemu aktuálnímu konání smysl.

V soukromých polemikách s P. Čírtkem jsem možná dělal chybu, když jsem se snažil obhájit stávající ekonomii (ekonomickou vědu) jako takovou.

Měl jsem od počátku říci:

"Ano. Máš pravdu. Současná ekonomie, tj. v dané oblasti neoklasická ekonomie, není schopna objasnit, proč např. člověk upřednostní naplnění nenávisti před vlastním prospěchem. A dokonce se o to ani nesnaží. Pokud se s takovým jevem setká, bere to jako exogenně (zvnějšku) zadané preference. Proto potřebujeme přesáhnout meze neoklasické ekonomie a hledat lepší model člověka, který by popsal i ty fenomény, o kterých mluvíš (ve výše zmíněné eseji). Takový modelem může vycházet z identifikování fenoménu přenosu prožitků na zprostředkování a návazně vztažení aktuálního konání k tomu, co nás přesahuje. V takovém pojetí není cílem maximalizace našich prožitků. Naše schopnost mít prožitek (prožívat naše vztahování se ke světu) nám umožňuje efektivně se rozhodovat z hlediska dlouhodobé životní strategie, mj. i z hlediska toho, co přesahuje naši individuální existenci. Umění může být dobrou inspirací, může vystihnout jevy, které ukazující na omezení stávající teorie, pak je ovšem na řadě i samotná teorie, aby na základě uměleckého zvýraznění její omezenosti udělala krok vpřed a byla schopna popsat i ty jevy, které před tím popsat neuměla a ani si neuvědomovala jejich význam."

Jednou z aplikací modelu člověka, který obsahuje fenomén přenosu prožitků na zprostředkování (jejich syntézu a vznik nových prožitků) je poskytnutí teoretické opory ekonomickému systému, který považuje spotřebu za produktivní v tom smyslu, že nám spotřeba přináší nejen potěšení, ale i budoucí příjem. Odsud pak vyplývá hlavní úkol ekonomie produktivní spotřeby: Identifikovat společenské podmínky, za kterých se "příjemné stává užitečným", resp. "užitečné příjemným", tj. za kterých rozvoj schopností člověka působí jako nejvýznamnější faktor ekonomického růstu.

Další z aplikací výše uvedeného pojetí člověka (dynamiky jeho prožitků) je odpověď na otázku, jak dosáhnout proměny současného ekonomického systému v takový, ve kterém platí, že svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech, přičemž současné působí jako hlavní produktivní síla, a to takového typu růstu, který naplňuje i lidské štěstí. Tuto otázku lze zformulovat (jak jsem ukázal ve dvojici článků, na které se v úvodu k tomuto článku odvolávám) i takto: "Jak dosáhnout toho, aby člověk dal přednost úsilí vyvinutému k ochraně obecně přijatých zásad před pokušením získat bezprostřední osobní výhodu jejich porušením?"

Neoklasická ekonomie na tuto otázku není schopna dát odpověď. Musí moralizovat. Musí se odvolávat na něco exogenního. Model prožitkového světa člověka, který vychází z fenoménu přenosu prožitků na zprostředkování a následného vztažení aktuálního konání k přesahu, je příslušnou odpověď schopen dát. A to i s velmi konkrétním praktickým vyústěním. O tom pojednám zítra.

(Pokračování navazujícím článkem o tom, co je nutné k tomu, aby – zjednodušeně a s nadsázkou řečeno – "zvítězilo dobro nad zlem".)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář