Jaké reformy a proč (330) Valenčík: Ohlas na LK(2)

1. leden 2015 | 07.00 |

(Pokračování příspěvku ze včerejšího dne, konkretizace obecných východisek)

Problém je v tom, že v dobách, kdy se společenský vývoj zauzluje, kdy se řeší přelomové otázky dějin, se zpravidla komplikuje odpověď na standardní otázku: "Co dělat?" A tudíž i odpověď na otázku, k čemu vztáhnout to, co děláme, pro co žijeme, to, čeho se snažíme dosáhnout apod.

V těchto dobách pak podstatná část populace nedokáže "ustát" hledání toho, k čemu vztáhnout naplnění smyslu na bázi otevřeného konceptu, tj. spojením hledání odpovědi s rozvojem a uplatňováním vlastních schopností. Již proto, že k tomuto hledání jsou nutné i určité volní vlastnosti, mezigenerační zkušenost, opora v dostupné kulturní a odborné tvorbě apod.

Tak například mladí lidé bývají někdy deprimováni následujícím:

- Tím, jak vidí, že nepoctivost vítězí (v některých případech i pokud jde o jejich rodiče).

- Tím, jak rostou rizika (a to mnohostranná rizika) jejich budoucího života (včetně těch, která jsou spojena se založením rodiny).

- Tím, jak selhávají ti, co reprezentují moc (a kteří jsou jim propagandisticky prezentováni jako "ti lepší").

Část populace na to reaguje "uzavíráním se". Řeší svůj existenciální problém tím, že se buď věnuje jen své profesní činnosti, jen svým zálibám, nebo jen své rodině. Snaží se ignorovat společenský kontext naplnění smyslu jejich žití. To je přirozená a přiměřená reakce na složitost doby, která má ovšem též svá rizika. Například v tom, že člověk může být zaskočen tím, co se odehrává. Nebo tím, že nedokáže připravit své potomky na to, co je čeká, ačkoli pro něj byli vším a snažil se jím dát vše. (Neuvědomuje si přitom, že to nejcennější, to, co si musí každý protrpět na vlastní kůži, to co musí člověk získat tím, že to ustojí, to jim nedal.

)

Určitá část populace se "uzavře" ("zablokuje" či "zapouzdří") jiným způsobem. Začne nekriticky něčemu věřit a sloužit té "správné straně barikády". Rozdělí svět na ty "dobré" (a zpravidla toho "nejlepšího") a ty zlé (včetně zpravidla toho "nejhoršího"). Počáteční fáze tohoto "zablokování" bývá zpravidla spojena s nějakými kariérními očekáváními.

Další fáze vývoje člověka, který se dostane do této existenciální pasti, již bývají dost tristní:

- Ztrácí motivace, pokud jde o rozvoj jeho vlastních schopností (přestává vnímat věci z nadhledu, oslabují se jeho motivy k vlastnímu vzdělávání).

- Není schopen objektivně přijímat a vyhodnocovat informace – těm, co potvrzují jeho volbu, nekriticky věří a přinášejí mu potěšení (jsou pro něj jak dárek pod stromeček), ty, co zpochybňují jeho volbu, odmítá, vyhýbá se jim.

- Stává se zneužitelným ke kolektivním akcím, které jsou zaměřeny proto těm, které přijal za nepřátele.

Zdálo by se, že ani koncept založení na přenosu prožitků na zprostředkování vypracovaný v systému ekonomie produktivní spotřeby nepřináší dostatečnou odpověď na otázku "Proč se člověku vyplatí konat dobro?", kterou jsem přeformuloval (v podle mě přesnější verzi) jako otázku "Jak dosáhnout toho, aby člověk dal přednost úsilí vyvinutému k ochraně obecně přijatých zásad před pokušením získat bezprostřední osobní výhodu jejich porušením?"

Rozdíl s neoklasickým modelem člověka zde je. A podstatný. Modely teorie her vždy ukážou, že v rámci neoklasického pojetí se pro jednotlivce vyplatí pravidla porušit. Model vypracovaný v rámci ekonomie produktivní spotřeby ukazuje, že se ani individuálně nevyplatí pravidla porušit, protože tím je narušen proces "maximalizace prožívaného užitku" na bázi vztažení konání k očekávanému, k budoucímu, k tomu, co dává aktuálnímu žití smysl.

To samozřejmě neznamená, že někteří lidé (a případně i většina lidí různou formou) pod vlivem okolností a zvláště pak ve složité době, nemohou upřednostnit volbu narušující přirozené vyrovnávání se s existenciálním problém vztažení aktuálního žití k přesahu.

Hlavní předností konceptu vypracovaného v rámci ekonomie produktivní spotřeby však je, že z něj lze odvodit řadu konkrétních praktických (dokonce i akčních) doporučení a závěrů týkajících se odpovědi na standardní otázku "Co dělat?". Tj. jak i ve složité době (či právě ve složité, kritické, přelomové) době nikoli apelem, ale konkrétními kroky podpořit tendence směřující k řešení problémů, které dělají složitou dobu složitou. K tomu podrobněji v dohledné době.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč (330) Valenčík: Ohlas na LK(2) jkaleta 01. 01. 2015 - 14:03