Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Pokud dny na přelomu roku nepřinášely příliš mnoho událostí, které jsou zajímavé z hlediska toho, co v této sérii svého seriálu sleduji, pak čtvrtek 2.1.2014 znamenal podstatnou změnu. Přinesl události jak velmi významné, tak téměř z celého spektra oblastí, které sleduji.
Především jde o rozhodnutí, resp. zdůvodnění rozhodnutí, které dal Ustavní soud v kauze "Rath". A dokonce ani samo zdůvodnění není tak významné, jako fakta, která v tomto zdůvodnění Ústavní soud konstatoval a která návazně podrobněji vyložil Rathův advokát. Zde je příslušná zpráva dle Aktuálně.cz:
Ústavní soud rozhodl, že David Rath, který je obžalován v korupční kauze, strávil ve vazbě příliš dlouhou dobu. Justice tím porušila jeho základní práva. Ústavní soudci vyhověli Rathově stížnosti a zrušili červnový rozsudek vrchního soudu, který délku vazby potvrdil. "Po přezkoumání dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je důvodná," komentovala usnesení soudkyně Kateřina Šimáčková. Dodala, že posuzování vazebních důvodů je věcí obecných soudů a ústavní soudci se jimi zabývají jen v závažných případech. Exposlanec a bývalý středočeský hejtman si ve vazbě "odseděl" 1,5 roku. "Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu je přelomové. Takzvaný boj proti korupci stěží ospravedlní monitorování zákonodárců či uvalování vazby na základě zmanipulovaných podkladů. Řada soudců si uvědomuje, že ohýbání práva, ústavy a omezování ústavních svobod poslouží pouze politickým extremistům k legalizaci pronásledování a věznění politických odpůrců," komentoval rozhodnutí Rathův advokát Roman Jelínek. Rath neuvažuje o tom, že by se domáhal náhrady škody. "Mně o žádnou satisfakci, myslím hmotnou, nejde, skutečně to nejvíc postihlo moje děti a tam nevím, jestli by jim něco takového pomohlo, nebo nepomohlo," řekl pro ČTK. Přiměřené odškodnění za nezákonnou vazbu přitom podle sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu činí 500 až 1500 korun za den. Mluvčí vrchního soudu Jan Fořt se k věci odmítl vyjádřit, dokud usnesení neprostuduje. Prakticky se ale pro soud nic nezmění, protože v listopadu byl Rath z vazby propuštěn. Rath už podal více než deset stížností, až dosud je ale ústavní soudci bez detailního projednání odmítali. Dvě poslední stížnosti ovšem dostali na starost noví členové soudu. Z jejich usnesení plyne, že vzetí do vazby bylo v pořádku, chyby nastaly až při prodlužování Rathova pobytu za mřížemi. Podle Šimáčkové vrchní soud ani rok po Rathově zadržení nezískal podrobnější důkazy, že skutečně hrozí útěk. Soudci dále upozornili na to, že nebyla dodržena presumpce neviny. "Vyvozování závěrů ohledně morálky či charakteru obviněného ze samotné skutečnosti, že obviněný je trestně stíhán, je při posuzování existence vazebních důvodů ve vazebním řízení nepřípustné, jelikož v rozporu s ústavním principem presumpce neviny předjímá závěr o vině obviněného," píše se v usnesení. Právník Jaroslav Ortman pro Českou televizi označil nejnovější rozhodnutí za překvapivé. "Z mých zkušeností je to ojedinělé," uvedl Ortman. Státní zástupce v Rathově kauze viní skupinu 11 lidí z upravování veřejných zakázek ve Středočeském kraji v letech 2011 a 2012. Spolu s Rathem před soudem stojí například Kateřina Pancová a Petr Kott. Tendry se týkaly opravy zámku Buštěhrad a gymnázia v Hostivici a modernizace nemocnic. Podmínky obchodních soutěží financovaných zčásti dotacemi Evropské unie byly podle státního zástupce nastavené tak, aby mohl vyhrát předem vybraný uchazeč. Rath si podle obžaloby vzal úplatky v hodnotě 16 milionů korun za to, že zmanipuloval zakázku na opravu buštěhradského zámku a zasahoval do soutěží na nákup zdravotnického vybavení pro středočeské nemocnice. Původně prý požadoval přes 22 milionů, policisté ho ale zadrželi dříve, než stačil vše převzít. Rath obvinění popírá, hrozí mu až dvanáct let vězení.
Přitom ani v Aktuálně.cz ani v jiných mediích s výjimkou pořadu "Události, komentáře" na ČT 24 nezaznělo to nejdůležitější, viz záznam pořadu (doporučuji příslušnou část shlédnout):
Nezaznělo tam to, že Ústavní soud konstatuje vědomou manipulaci jak vyšetřovacích orgánů, tak i soudu s odposlechy, kdy přepis odposlechů neodpovídal pořízeným záznamům a ani na požádání obhájců nebyly tyto záznamy při soudním řízení přehrány v autentické podobě. Přitom právě na základě zfalšovaných přepisů byla vazba prodlužována.
Selhaly vyšetřovací orgány, selhalo několik úrovní soudů, selhala média. Přitom ve velmi intenzivně sledovaném případu. Možná že existuje ještě nějaké jiné vysvětlení než to, které považuji za adekvátní, tj. toto:
1. Svědčí to o tom, že institucionální systém naší země je podstatným způsobem ovládán strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.
2. Celá kauza "Rath" sloužila k zastrašení všech osob, které mají dostatečný vliv (politiků apod.), tím, že demonstrovala, kam až jsou v krytí korupce schopny zajít orgány, které mají proti korupci bojovat, pokud se někdo na cestu s bojem proti korupci vydá.
Znovu podotýkám – možná, že se mýlím, možná, že někdo zná lepší vysvětlení toho, co se v případu kauzy "Rath" odehrálo a odehrává, mě jiné vysvětlení nenapadá. Jak jsem od počátku mnohokráte upozorňoval, bylo na kauze "Rath" mnoho podivného. A není to jediný případ, kdy ten, kdo se vydal na cestu boje s korupcí, byl kriminalizován, viz např.:
Ještě drobný dodatek, pokud se týká D. Ratha osobně. Složitý vývoj, který musel přestát, mu v jedné věci prospěl. Vyvaroval se na rozdíl od řady svých kolegů ve vrcholové politice tomu, co se dá nazvat politickou lobotomií.
Další zprávou, která stojí za zaznamenání, je, že si Parlamentní listy povšimnuly založení facebookové skupiny "Občané proti církevním restitucím". Jakkoli Parlamentní listy ještě nedorostly do plnohodnotného média, posunuly tím vznikající (a již registrované) občanské hnutí do vyššího "levelu" poměrně rychle po jeho vzniku. Trochu tomu napomohl svou mladistvou nerozvážností místopředseda lidovců M. Jurečka, a to přesně podle zásady "potrefená husa nejvíc kejhá". Zde je příslušná zpráva z Parlamentních listů:
Slovní potyčka vznikla mezi lidovci a sociálními demokraty Jiřím Vyvadilem a Jaroslavem Foldynou. Advokát Vyvadil totiž na Facebooku založil skupinu, která hodlá bojovat proti církevním restitucím mezi občany a podpořil ho právě Foldyna. "Mně to připadá jako absurdní divadélko," poznamenal ovšem k tomu místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka. "Nechci se dívat na nacpaná břicha církevních prelátů," odrazil pak útok Foldyna. Řešit, anebo neřešit otázku církevních restitucí v tomto roce? Zatímco loni v listopadu vznikla na úrovni ČSSD a církví pracovní skupina, která má jednat v příštích měsících o možné revizi restitucí - ČSSD usiluje o snížení finančních náhrad, vyjmutí areálu Pražského hradu z restitucí a o omezení účelu, na který by měly být prostředky vyplacené církvím použity ,a naopak zástupci církví odmítají možnost změny restitučního zákona a nabízejí zmírnit finanční náhrady - poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna spolu s advokátem Jiřím Vyvadilem jsou pragmatičtější. "Milí přátelé, hodlám založit občanské sdružení, tedy nejen jakousi myšlenkovou platformu zvoucí Občané proti církevním restitucím. Toto sdružení by se systematicky zabývalo otázkou církevních restitucí, vyvíjením tlaku na jejich zrušení či sledováním jednotlivých církevních kauz," vepsal do záhlaví facebookové skupiny občanů, kteří jsou proti církevním restitucím, bývalý senátor Jiří Vyvadil. Učinil tak minulou sobotu a během dvou dnů získal na svou stranu 783 členů. To jej následně prý přimělo k tomu, aby rozšířil aktivity skupiny i mimo Facebook a přihlásil tak Občany proti církevním restitucím jako občanské sdružení. Jako jeden z prvních se ke skupině přidal poslanec ČSSD ze severních Čech Jaroslav Foldyna. Podle něj jsou totiž restituce "zločinem na českém národě".
Vznik této skupiny je přirozenou reakcí na – velmi decentně řečeno – mdlé výkony vyjednávacího týmu ČSSD pro oblast revize tzv. církevních restitucí.
Zajímavý a trochu svérázný přístup k otázce role M. Zemana při sestavení vlády na základě jeho stávajícího pověření M. Sobotky jednáním zaujal J. Schneider v článku "O jmenování ministrů: Aktuální úkol pro Miloše Zemana" Českápozice.cz (dlouhé, ale stojí za přečtení, pro orientaci jako vždy podtrhuji to nejdůležitější):
Jedním z politických témat diskutovaných v současné době je role prezidenta republiky při jmenování členů vlády. Musí automaticky jmenovat každého, koho designovaný premiér navrhne? To se nezdá být v souladu ani s duchem, ani s literou Ústavy. Prezident by se totiž změnil v pouhého vrchního ceremoniáře, což neodpovídá vážnosti, jaké se těšila loňská přímá volba prezidenta, včetně velmi vzedmutých emocí. Nadto Ústava nepraví, že prezident jmenuje každého, koho premiér navrhne. Ústava rozumně nechává jistý prostor. A o charakteru a velikosti onoho manévrovacího prostoru jde řeč. Začíná se prosazovat pojetí, že se týká případných zákonných, a zejména ústavních překážek jmenování člena vlády. Že tedy prezident jmenuje jenom ty premiérem navržené kandidáty, u nichž sám osvědčí, že takové překážky nejsou. A v případě, že prezident nějaké takové překážky shledá, navržené kandidáty prostě nejmenuje. Vzhledem k tomu, že se tyto děje odehrávají na samém vrcholu exekutivy, kde je velmi obtížné stanovovat nějaká kontrolní pravidla a mechanismy, je nejjednodušší spolehnout na kontrolu veřejnou. Z tohoto pohledu se jeví nejpříhodnějším, aby prezident v takovém případě své důvody zveřejnil. Nemusí se obávat, že by se nejmenovaných kandidátů a jejich práv nějak dotkl, neboť soudy již opakovaně nalezly, že veřejně činné osoby musejí strpět v tomto směru více. Prezidentu Zemanovi se aktuálně naskytla nečekaná příležitost, jak tuto teoretickou při podrobit praktické zkoušce. Podle koaličních dohod by se totiž měl stát ministrem kultury Daniel Herman, který přiznal opakovaný kontakt s Lidovými modžáhedy, radikální skupinou íránských exulantů bojujících proti teheránskému režimu. Ti byli do roku 2009 na seznamu teroristických organizací vedených EU a do roku 2012 na podobném seznamu USA. Pro USA tedy byli po tři roky teroristy lidé, kteří pro EU teroristy nebyli. Dojem docela cynického pragmatismu je zesílen podobnými čachry, které se odehrávají kolem zařazení Hizballáhu a Hamásu na teroristický "blacklist", respektive vyřazení z něj. A když to celé posoudíme na pozadí Západu kdysi "přátelských" (spíše však jen chvilkově prospěšných) mudžahedínů, kteří bojovali proti sovětské invazi do Afghánistánu, ztratíme o věcné přiměřenosti podobných seznamů veškeré iluze. Zde by mohl sehrát pozitivní roli Zemanův přístup charakterizovaný výrokem, že když něco vypadá jako kachna, chodí jako kachna, kdáká jako kachna, tak že je to asi kachna. A nezabývat se tím, zda je to kachna přátelská nebo nepřátelská. U té by to ještě tak nevadilo, ale postulovat u některých teroristů jakousi přijatelnost (jejich účelovým vyřazením z blacklistu), tedy navozovat dojem "přátelských teroristů", to bychom se vraceli do kolejí bývalého východního ("komunistického") bloku. Ten v sedmdesátých letech skutečně některým teroristickým organizacím podporu poskytoval, protože údajně bojovali proti imperialismu. Dělal to však šikovněji než současný Západ, protože se jím podporovaní teroristé neobrátili proti ruce, která je krmila. Designovaný premiér je politik, který ještě není ve funkci, a nemá tudíž pravomoci ke styku se zpravodajskými službami. Jeho výběr budoucích členů vlády proto není ovlivněn bezpečnostními aspekty, protože je prostě nemůže znát. A zde je naprosto klíčová úloha prezidenta, který musí nahradit ze zákona chybějící bezpečnostní šetření jednotlivých kandidátů Národním bezpečnostním úřadem. K tomu účelu má – designovanému premiérovi chybějící – pravomoc úkolovat zpravodajské služby. Prezident zde má nezastupitelnou roli. Pouze on může zákonným způsobem zabránit, aby se do vlády dostal člověk, jenž znamená bezpečnostní riziko. Samozřejmě je velmi nasnadě namítnout, jak se této role má chopit prezident, jehož kancléř nemá řádnou bezpečnostní prověrku, tři čtvrti roku nebyl schopen či ochoten si o ni požádat, takže není jasné, zda sám nepředstavuje bezpečnostní riziko. A zda takovýto přístup prezidenta a jeho suity nepředstavuje svého druhu také bezpečnostní riziko. Doufejme však, že prezidentovi dochází, že už skončily srandičky, které si plánoval, když objímal na Vysočině stromy. Že zde jde o docela vážné problémy s myslitelně závažnými důsledky. A že když už se rozhodl číst Ústavu do všech podrobností, tak by měl číst nejenom to, co mu Ústava umožňuje, ale také to, co od něho implicitně očekává. A tak nezbývá než pevně věřit, že prezident Zeman zaúkoluje zpravodajské služby, aby získal závazné stanovisko, zda je bezpečnostním rizikem opakovaný styk se zahraniční organizací, donedávna považovanou za teroristickou, u níž se změnilo pouze to, že se údajně násilí zřekla, nicméně ani USA jí to tak úplně nevěří. A že pak získané informace odpovědně vyhodnotí a zachová se tak, že neobětuje bezpečnostní aspekt politickým čachrům. Ještě ostřeji – selháním v této roli by totiž prezident Zeman mohl zavdat skutečně regulérní příčinu ke svému odvolání.
Viz: ceskapozice.cz/...
Nedokážu posoudit, nakolik je tento článek myšlen vážně, ale otevírá velmi zajímavý pohled.
Z hlediska her, které se hrají v dnešním světě, a možnosti ilustrovat využitelnost teorie her k analýze toho, co se odehrává, jsem upozornil na příklad dění v Severní Koreji již v dubnu tohoto roku a pak se k vývoji v této oblasti ještě několikrát vrátil, viz např.:
Nyní vznikla otázka, kdo se vlastně snažil udržet staré pořádky a kdo se snažil být reformátorem. Mladý Kim, nebo jeho starý zkušený strýc? A jakému vývoji vítězství v boji se strýcem se Kim Čong-unovi otevřela cesta? K tomu viz následující zpráva:
Jednotu vládnoucí Strany práce po prosincové čistce ve vedení, při níž skončil na popravišti jeho strýc a ochranitel, vyzvedl ve svém novoročním projevu severokorejský vládce Kim Čong-un. Současně vyzval ke sblížení s Jižní Koreou. Pokud by ale pokračovaly vojenské hrozby ze strany Jihu a USA, může podle Kima konflikt přerůst v jadernou válku. "V loňském bouřlivém období budování prosperující země jsme přijali rezolutní opatření k odstranění odpadlíků ve straně," vyjádřil se Kim vůbec poprvé k čistce, při níž byl popraven jeho strýc Čang Song-tchek, jenž mu pomáhal převzít před dvěma lety vládu po smrti vůdce Kim Čong-ila. "S odhalením a zbavením se protistranické, kontrarevoluční frakce ve vhodný čas byly strana a revoluční řady konsolidovány a naše jednota byla maximálně upevněna," dodal Kim. Vládce KLDR zároveň vyzval k "vytvoření atmosféry příhodné ke zlepšení vztahů s Jižní Koreou". Současně ovšem varoval, že Korejskému poloostrovu hrozí jaderná válka, budou-li Soul a Washington pokračovat v konfrontacích. "Pokud by zde měla propuknout další válka, vyústí ve smrtící nukleární katastrofu a Spojené státy nebudou nikdy bezpečné," varoval vůdce.
Viz: novinky.cz/...
Je zajímavé, že komentáři za potenciálního nositele reforem považovali spíše Čanga, tj. strýce mladého Kima, viz např.:
Je rovněž možné, že za Čangovým pádem stojí armáda, která mu nemůže zapomenout jeho podporu Kim Čong-unovi - ten byl částí armádních špiček vnímán přinejmenším kontroverzně, neboť v době svého převzetí moci byl velmi mladý a měl minimální vojenské zkušenosti. Další možný motiv je, že Čang byl považován za ekonomického reformátora a ekonomické reformy jdou proti zájmu armády. Zaprvé proto, že armáda nyní severokorejskou ekonomiku do značné míry ovládá, a také kvůli tomu, že jakákoli liberalizace do značné míry omezí její moc. Navíc - Čang byl vnímán jako zastánce pragmatičtějšího, umírněnějšího kurzu, armáda však z napjatých vztahů s Jižní Koreou a dalšími zeměmi těží, neboť jimi upevňuje svou moc.
Viz: lidovky.cz/...
Podle mě (resp. podle toho, jak by bylo možné vyhodnotit situaci s využitím teorie her) a v návaznosti na to, co jsem psal dříve, je tomu trochu jinak:
1. Nutnost reforem si uvědomovaly obě strany vnitřního konfliktu (strýc i jeho synovec).
2. Kdo se však chce pustit do reforem, musí získat monopolní pozici jako reformátor (nemůže mít v zádech ty, co ho budou tlačit do reformní pasti). (Ani získání monopolní proreformní pozice však ještě před spadnutím do reformní pasti plně nechrání.)
3. Z hlediska vnějšího konfliktu, tj. Severní Korea versus zbytek světa je důležité brát v úvahu i to, že některým vlivným silám tohoto světa (tj. "našeho zbytku") vyhovuje role "zlé" a "nereformovatelné" Severní Koreje. A s tím se bude muset popasovat i ten, kdo se v Severní Koreji o reformy pokusí.
(Pokračování)