(50.3) Hra: Severní Korea versus svět

9. duben 2013 | 07.37 |

Myš, která řvala? Jak to dopadne a kdo jakou hru hraje? Víme, co je vítězství a co prohra? Co k tomu může říci teorie her? Po 10.4. se prý může stát cokoli, tak co z dnešního hlediska (8.4.) se může stát?

Úvodní poznámka

Někteří z členů našeho týmu, který se na VŠFS zabývá teorií her, mě upozornili na to, že píšu příliš moc. Nikdo prý nestačí seriál sledovat, nepřečte několik dílů a pak už zpoždění těžko dohání. Doporučili mi, abych do seriálu zařadil více dílů typu případové studie, které by reagovaly na konkrétní události a současně umožnily ukázat, že "herní uvažování" k něčemu je. Asi na tom něco bude. Pokusím se jim vyhovět.

Připomínám, že od 25. ledna tohoto roku uveřejňuji každý den jeden díl seriálu Teorie her jako bojové umění. Všechny díly seriálu uveřejněné do 24.3.2013 lze stáhnout na

http://www.vsfs.cz/?id=1685-pracovni-materialy

Foto: To je nejsympatičtější foto Kima, jaké jsem našel - aspoň v něčem může být každý z nás normální; dokonce se mi podařilo odříznout i všechny voláky a důstojníky, kteří se jako vždy motají kolem

Proč píšu na téma Severní Korea?

Nechtělo se mi psát na téma Severní Korea versus svět. Ze dvou důvodů. Jednak se nedomnívám, že by šlo o významné téma. A to nejen proto, že Severní Korea je dost daleko od nás, ale zejména proto, že mám na hry či spíše hrátky tam svůj názor a nechtěl jsem jej vyjevit. A právě proto, že dané téma nepovažuji za významné jsem se nezabýval reáliemi, které jsou nám navíc podávány v "natrávené" podobě (tj. účelově zkreslené).

Byl jsem však vyzván svými kolegy. Něco na způsob "Hic Rhodus, hic salta!". Prý, když dělám teorii her, tak bych měl umět říci, o jakou hru tam jde.

V takové situaci člověku hrozí, že si udělá ostudu. To by mi tak nevadilo. Horší je, že tím mohu negativně ovlivnit názor na možnosti teorie her a její využitelnosti v běžném životě. To bych opravdu nerad. Takže následující řádky prosím brát s rezervou. Jen jako názor experta, který se k dané problematice vyjadřuje z obecných pozic určitého přístupu, ale bez znalosti reálií, bez věcného seznámení se s danou problematikou.

Prvoplánové hry

Hry na vystupňování a postupné uvolnění napětí se na Korejském poloostrově hrají již po tři generace Kimů. A z mraků, které se nad poloostrovem stahovaly, nikdy nezapršelo. Hry totiž vyhovovaly oběma "znepřáteleným" stranám. Vůdcové Severní Koreje a jejich armáda vždy využívali  vystupňování napětí ke hře před domácím publikem k utužování nedemokratického dynastického režimu. Podobným způsobem byla tato hra prospěšná i pro některé kruhy v USA. Jednak proto, že když existuje strašák, lépe se na domácí půdě vládne a lépe procházejí všechna omezení možnosti občanů být informován a podílet se na věcech veřejných. Jednak proto, že si tím více a více připoutávají Jižní Koreu, které připomínají, co by jí hrozilo, pokud by neměla mocného ochránce. Šlo v podstatě o hry oboustranně přínosné pro ty, kteří je hráli. To souvisí i s důvody, proč jsem jim nevěnoval pozornost. Navíc si je třeba uvědomit, že vydávání Severní Koreje za hrozbu bylo vždy nadsazené. Její reálná možnost získat nějakým způsobem vojenský úspěch prakticky neexistuje.

O co jde nyní

Zdá se, že současná etapa vývoje má určité nové prvky. Současné stupňování, vystupňování a další stupňování napětí trhá všechny rekordy a přesahuje výše popsanou hru. Co je zatím? Možností je několik:

1. Kim Čong-un shlédl film "Myš, která řvala" a nechal se jím inspirovat. - Tak to by sice vysvětlovalo iracionalitu dané situace, ale jako variantu můžeme zvažovat spíše žertem. Ovšem analogie se skutečnou hrozbou, kterou představuje Severní Korea vůči USA je patrně namístě.

2. V předhánění ideologie ortodoxního nepřátelství vůči USA soutěží různé skupiny napojené na armádu a korejského vůdce, tato soutěž se jim vymkla z pod kontroly a dochází k nezastavitelnému stupňování napětí, které nemůže skončit dobře. - To by vysvětlovalo to, proč se nám současný vývoj jeví jako iracionální. Ale je skutečně tak iracionální?

3. Kim Čong-un se rozhodl vyhrotit situaci do krajnosti a najít vhodnou záminku k následnému obratu o 180°, tj. přejít k politice uvolňování napětí a postupnému usmiřování s USA včetně různých vstřícných kroků. Záminkou by mohlo být, že něco vykáže jako své vítězství (tady mně bohužel chybí informace o tom, jak on sám zdůvodňuje vyhrocování situace doma, ze kterého nepochybně obviňuje USA). Bude pak mít velký prostor pro zlepšování vztahů s USA, aniž by musel dělat velké ústupky. - To se zdá nejpravděpodobnější.

4. USA hrají ještě chytřejší hru - podsunuli Kim Čong-unovi myšlenku, že může hrát výše (v bodě 3.) uvedenou hru, aby mu mohli nějakým vhodným způsobem s chirurgickou přesností uštědřit účinný úder a demonstrovat před světem svou sílu. Přitom tak, aby se nenechali vmanévrovat do asymetrické pozemní války. v níž by bylo hodně drahé i vítězství. - Je to možné, ale považuji za nepravděpodobné, protože je to příliš komplikované. Tímto směrem se ovšem může předcházející hra vyvinout.

5. Pod kouřovou clonou fatálního vyhrocování situace probíhá vyjednávání různých vlivových skupin Severní Koreje a USA o posílení své pozice s využitím vzájemně důvěrných vztahů. - Tento prvek bude v určité míře v dané hře nepochybně zastoupen. Jde o to, zda byl spouštěcím mechanismem (což je málo pravděpodobné), nebo vzniká jako vedlejší (indukovaný) výsledek původní hry.

Tím jsme nastínili některé základní možnosti. Příslušné hry se mohou vzájemně prolínat. Např. na základě vzájemně důvěrných vztahů určitých skupin uvnitř dvou odlišných systémů, které navenek vystupují jako strany konfliktu (mohly se zrodit a být posíleny aktuálním vývojem) dojde k tomu, že ze strany Severní Koreje (oproti původnímu záměru Kim Čong-una a proti jeho záměru) bude vyvolán konflikt, který umožní USA dosáhnout to, co je uvedeno v bodu 4.

Připomeňme to nejdůležitější:

- Především je nutné zjistit, jaká hra se vlastně hraje, resp. s jakou hierarchií her máme co do činění.

- Zde nám znalost různých modelů sama o sobě nepomůže, ale jako opora při upřesňování představy o tom, jak spolu jednotlivé hry souvisejí, je velmi užitečná.

- Dobré je respektovat skutečnost, že ti, co vstupují do různých her, mají mnohdy nejen odlišné (konfliktní zájmy), ale jsou vybaveni výrazně odlišnými informacemi.

- Lépe informovaní (a lépe kombinující) hráči mohou některé hráče v některých hrách využívat k tomu, aby tito hráči hráli jejich hru (aby byli v pozic i figurek).

- Čím je realita konfliktnější, tím více je pravděpodobné, původní hra (tak, jak se jevila, i tak, jak byla zamýšlena) přeroste v řadu navazujících her, které už nelze vysvětlit v logice původního záměru.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře