Další podklad k monografii Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem je z pera Ondřeje Černíka. Reaguje na Michala Blahouta, viz:
Autor příspěvku považuje za problém při realizování reforem krátkodobé myšlení. To je myšlenka adresná, ale dávno překonaná, se kterou by se nemusel zabývat, pokud by se věnoval hlubšímu studiu literatury. Vše je "napasováno" na iterované Vězňovo dilema, tedy hru, která se hraje opakovaně.
Hráč v této hře má možnost "potrestat" druhého za předchozí nekooperativní hru. Zde se racionální strategií může stát spolupráce. Ovšem zásadní problém pro realizaci reforem není spolupráce, ale rozhodovací proces. Který se realizuje kolektivním výběrem nebo svobodnou volbou jednotlivce myšleno samozřejmě za podmínek liberální demokracie. To lze nalézt v literatuře, kde se zabývají společenským výběrem ranné práce (M. Barbut, G. Th. Guilbaud, D. Black aj.), zejména ve vazbě na problematiku hlasování a "hlasovacího paradoxu", dále na problematiku individuálních preferencí a společenských preferencí (W.Pareto), na problematiku ekonomických teorií společenského blahobytu (A. Be rgson, a hlavně Kenneth J. Arrow.). Kenneth J. Arrow se kriticky staví k teoriím, které chápou společenský výběr pouze, jako agregaci individuálních preferencí ve svém díle Social Choice and Individual Values.
K případu poctivého spoluhráče, kdy se vyplatí uplatnit sobeckou strategii podrazit ho v poslední hře: Osobně zastávám názor, že interpersonální srovnání užitku je svou podstatou čistě etické (takže vylučuji slovo "podrazí"); to je pouze jiná formulace toho, jak jsou pro vytváření úsudků o společenském blahobytu používány pouze individuální mapy nerozhodností (a nikoli kardinálního užitku).
Co se reforem týče, zastávám názor o všech individuálních členech společnosti, kdy se předpokládá, že vytváření společenského stavu společnosti (tedy i uplatnění reforem) na základě etického předpokladu, by mělo rozdělování odpovídat potřebám společnosti.
Zdá se, že významový obsah "potřeb společnosti" nebo "idividuální potřeby hráče" závisí na empirickém srovnání, nic lepšího zatím nebylo předloženo.
S tím souvisí kolektivní racionalita v mechanismu společenského výběru, která není tedy pouhým nedovoleným přechodem od individua ke společnosti, ale důležitou vlastností skutečně funkčního liberárně demokratického systému, který by byl schopen i plné adaptace, tedy i reforem k měnícímu se okolí.