R2017/041/M: Blahout: Problém realizace

10. leden 2017 | 07.00 |

Další dva podklady k monografii Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem je z pera Michala Blahouta. Funguje v našem týmu jako expert na ekonomické behaviorální myšlení. Dnes uveřejňuji jeho první příspěvek:

Problém realizace reforem

Michal Blahout

Zásadním problémem při realizování reforem je krátkodobé myšlení. Jedná se jeden z behaviorálních předsudků spadající do kategorie kognitivní snadnosti. Tento behaviorální předsudek reflektuje fakt, že lidé dávají přednost krátkodobému užitku před dlouhodobým.

Tento jev je v souladu s předpokladem racionality tak, jak ji chápe klasická ekonomická teorie. Současný užitek je jistější a snadněji představitelný, než užitek budoucí a tedy je z pohledu lidského rozhodování preferovanější. Ovšem preferování krátkodobých a sobeckých zájmů způsobuje řadu dlouhodobých a chronických problémů a snižují celkovou výkonnost systému, což zpětně dopadá i na jednotlivce.

Tento jev můžeme vysvětlit i za pomoci teorie her, konkrétně prostřednictvím vězňova dilematu. Oba hráči mají dvě možnosti, přiznat se nebo se nepřiznat. Strategii přiznat se můžeme vnímat jako krátkodobý sobecký zájem, jelikož hráč volí jistotu, že na jakoukoliv strategii soupeře zareaguje pro něj výhodnějším způsobem a vylučuje tu nejhorší možnou variantu, čtyři roky vězení. Strategii nepřiznat se lze považovat za dlouhodobý nesobecký zájem, jelikož hráč volí strategii, u které riskuje nejhorší možnou variantu.

P

N

P

3 : 3 (6)

1 : 4 (5)

N

4 : 1 (5)

2 : 2 (4)

Hráč jednající dle předpokladů klasické ekonomie se bude držet své dominantní strategie, přiznat se. Vyloučí tak možnost pro něj nejhorší varianty, čtyři roky vězení, a zároveň připustí možnost pro něj nejlepší varianty, jeden rok vězení. Jinými slovy bude sledovat svůj krátkodobý sobecký zájem. Ovšem pokud toto udělají oba hráči, tak se dostanou do situace, kdy budou oba v druhé nejhorší variantě, tři roky vězení.

Pokud by jednali podle dlouhodobého nesobeckého zájmu, tedy by vyloučili možnost nejlepší varianty a riskovali realizaci té nejhorší, tak by se dostali do pro ně druhé nejlepší varianty, dva roky vězení. Pokud se na situaci podíváme nikoliv z pohledu jednotlivých hráčů, ale z pohledu celku, kdy celku jde o co nejkratší dobu ve vezení dohromady, tak pokud jednotliví hráči jednají dle svých krátkodobých sobeckých zájmů, tak z pohledu celku je realizována ta nejhorší varianta, šest let ve vězení. Kdežto kdyby hráči jednali nesobecky, tak by byla realizována ta nejlepší varianta, čtyři roky vězení. Ovšem situace je lepší i z pohledu jednotlivých hráčů. Každý ušetří rok svobodného života.

Můžeme tedy konstatovat pravdivost tvrzení z prvního odstavce:

Sledování sobeckých zájmů poškozuje nejen celek, ale zpětně dopadá i na jednotlivce.

Tento jev lze ukázat i na jiných, reálnějších příkladech:

V ulici čítající deset domů je třeba postavit silnici, jejíž stavba si vyžádá pět milionů korun. Jelikož se jedná o nerivalitní statek, nelze vyloučit ze spotřeby černé pasažéry, obyvatele, kteří na silnici nepřispějí. Každý obyvatel ulice tak hraje hru, kdy je hráčem A a zbytek ulice je hráčem B. Každý z hráčů má dvě strategie, přispět na stavbu a nepřispět na stavbu. Přičemž strategie nepřispět je sobeckou strategií odpovídající strategii přiznat se ve hře vězňovo dilema. (strategie přispět pak odpovídá strategii nepřiznat se)

Každý z obyvatel pak bude doufat, že na silnici přispějí ostatní a on pak bude moci silnici využívat a neplatit za ni, čímž dosáhne maximalizace svého užitku. Jenže pokud tuto strategii zvolí všichni sousedé, tak by silnice nebyla postavena a musí vzniknout a zasáhnout vyšší instituce, ve většině případů stát, který od každého obyvatele vybere potřebné peníze na postavení silnice a ještě další prostředky na své fungování. Tedy sledování sobeckých zájmů vede k tomu, že jednotliví obyvatelé jsou stejně přinuceni se na silnici složit, ale zaplatí více, než by zaplatili, kdyby jednali nesobecky. Opět tedy lze konstatovat, že volba sobecké strategie vede k poškození celku (stavba silnice stojí více) ale i jednotlivce.

Tento jev lze pozorovat u prosazování a realizaci drtivé většiny řešení a reforem. Pokud by se lidé dokázali oprostit od sobeckých zájmů a jednali by s ohledem na dlouhodobý prospěch, tak by došlo nejen ke zvýšení výkonnosti systému, ale i prospěchu jednotlivých účastníků. 

Aby bylo možné tohoto stavu dosáhnout, musí účastníci systému podstoupit jisté riziko. Tedy že budou jednat nesobecky a riskovat, že se dostanou do nejhorší varianty. Je ovšem takové jednání racionální? Podle vězňova dilematu nikoliv.

Ovšem vězňovo dilema je pouze zjednodušením reality. Kupříkladu jedná se o jednorázovou hru, tedy hráči při svém rozhodování nekalkulují s budoucími hrami. Jenže reálný život je hra s opakováním, kdy hráč bere v potaz hry minulé i budoucí. Pokud tento jev bude aplikován na vězňovo dilema, dojde ke změně dominantní strategie:

Hra se bude hrát s devíti opakováními, tedy celkem desetkrát. Zloději se dohodnou na deseti loupežích, a jelikož vědí, že je vždy chytnou, tak se dohodnou, že pokaždé budou zapírat a za každou loupež si odsedí dva roky. (Předpokládejme, že 2 roky vězení za zisk deseti milionů z každého lupu se jim vyplatí.) Pokud by hráči kooperovali při všech deseti hrách, stráví každý ve vězení dvacet let. V případě nekooperace pak stráví ve vězení každý 30 let. Pokud se podrazí, tedy se jeden z nich přizná, tak si již nebudou moci nadále věřit a v další hře už oba budou volit strategii přiznat se.

Pokud by hráč B byl absolutně čestný, tedy bude volit strategii nepřiznat se, dokud nebude zrazen, tak by rozhodování hráče A vypadalo následovně:

Zrada (volba sobecké strategie) v prvním kole znamená dvacet osm let vězení (1 + 9 * 3) pro hráče A a třicet jedna let (4 + 9 * 3) pro hráče B. Zrada v posledním kole bude znamenat devatenáct let vězení pro hráče A (9 * 2 + 1) a dvacet dva pro hráče B (9 * 2 + 4). Roky vězení hráčů, při zradě hráče A v jednotlivých letech udává následující tabulka:

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

A

28

27

26

25

24

23

22

21

20

19

B

31

30

29

28

27

26

25

24

23

22

Z tabulky je patrné, že v případě poctivého spoluhráče se vyplatí uplatnit sobeckou strategii (podrazit ho) v poslední hře. Ovšem pokud by ani jeden z hráčů nebyl absolutně čestný, tak oba vědí, že se vyplatí druhého podrazit v poslední hře. Tedy pokud chce hráč dosáhnout nejlepšího výsledku, tak by měl druhého podrazit v předposledním kole. To si uvědomí i druhý hráč a tak prvního podrazí již v osmém kole atd... Situace tedy dospěje do bodu, kdy se oba podrazí již v prvním kole a oba stráví ve vězení třicet let, což není optimální ani pro jednoho.

Je tedy potřeba si důvěřovat, aby se počet let vězení snížili na minimum. Oba tedy musí riskovat důvěru a doufat, že ho druhý nezradí. Pokud hráč v první hře zvolí variantu nepřiznat se, tak může ztratit jeden rok svobody. (trest čtyři roky místo tří) Získat může ale deset let. Bude zachována důvěra pro tuto a dalších devět her. Při druhé hře je to jeden ku devíti letům atd... Tedy pro všechny hry, kromě desáté, je zisk větší, než ztráta. Pouze v poslední hře je to vyrovnané. Tedy až do předposlední hry je hodnota potenciálního zisku větší, než hodnota ztráty a vyplatí se riskovat.

Pokud by si lidé uvědomili, že nesobeckým jednáním zvýší výkonnost systému i velikost svých výplat, jakožto účastníků daného systému a že riskovat důvěru se vyplatí, tak by k tomu skutečně došlo. (jistá forma sebenaplňujícího proroctví) Většina reforem totiž selže či není prosazena nikoliv kvůli názorovým rozdílům na řešení, ale kvůli krátkodobým sobeckým zájmům účastníků. Problém spočívá ve většinové populaci, která kvůli svým kognitivním limitům si není schopna danou skutečnost uvědomit a tedy do svých rozhodování zahrnout i zisk z dlouhodobého zájmu. Vidí jen situaci, která je teď a momentální prospěch, nedokáží si představit, co by mohlo být.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: R2017/041/M: Blahout: Problém realizace ludvík 10. 01. 2017 - 11:21
RE: R2017/041/M: Blahout: Problém realizace ondrey 12. 01. 2017 - 11:19