Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Na tomto vlákně:
a paralelně na stránce komentářů k příslušnému článku M. Kroha (který diskusi vyvolal):
vypukla vpravdě vášnivá diskuse k přístupu vyloženém v monografii "Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb?", Radim Valenčík a kol., VŠFS, Edice EUPRESS Praha, 2015, ISBN 978-80-7408-126-2, plný text online viz:
Diskuse je součástí přípravy 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Publikuji nejvýznamnější část diskuse:
Jan Mertl:
1) V čele společnosti skutečně systematičtí lumpové nejsou (konspirační teorie v drtivé většině případů nemají reálný základ), ale bohužel lidé si moc vládnout neumí (a neuměli nikdy).
2) HCC koncept je nosný, pokud bude použit k částečnému, nikoli plnému financování příslušných odvětví. Zbytek je nutno hradit z veřejných zdrojů.
3) Zásluhovost v penzích stačí doplnit solidaritou tam, kde člověk nebyl z uznaných důvodů výdělečně činný (náhradní doby).
4) Metodologická vylepšení jsou možná trvale.
Michal Kroh:
Pokud to má být skutečně pojištění, tak je "plná" zásluhovost iluzí. Pojištění je založeno na sdílení rizik - někomu se něco stane, někomu ne. A přesto platí všichni. To, co navrhujete, je vlastně státem vynucené individuální spoření na stáří, které se svojí podstatou příliš neliší od spoření soukromého. Kdybych si státem nařízenou částku ukládal doma do sejfu, bylo by to stejné, ba dokonce lepší, protože bych nemusel přispívat na udržování systému. O míře solidarity je samozřejmě nutné diskutovat, ale váš návrh je podle mne až extrémně individualistický. Navíc neřeší demografický problém, protože musí být doprovázen základní jednotnou dávkou, a tu někdo bude muset financovat. V budoucnu lze předpokládat, že počet pojištěnců, závislých na této dávce poroste. Neznám přesné detaily návrhu, a proto se mohu mýlit. Nicméně pouhé uznání náhradní doby považuji za nedostatečnou míru solidarity.
Jan Mertl:
A jakou větší solidaritu penze potřebují? Maximálně ještě jednu redukční hranici ale to je při současné existenci základní rovné penze velmi diskutabilní. Sociální pojištění se od soukromého až tolik neliší, to máte pravdu. Demografický problém se případně může vyřešit malým rezervním fondem. Nic více potřeba není.
Jinak starobní penzijní pojištění řeší "pouze" riziko dožití. Na jiné sdílení rizik jsou tady jiná pojištění (klidně i sociální), a navíc to sdílení rizika dožití je v sociálním i soukromém
Michael Kroh:
Ještě k té metodologii. Je třeba si položit mimo jiné otázku, do jaké míry má věda řešit detaily, protože se v nich jednoduše "utopí". Příklad HCC: Jak "ocenit" přínos jednotlivých povolání (manažer versus učitel)? A tady už opouštíme pole ekonomie a přecházíme do politiky. Přitom já nejsem odpůrce koncepce "přenesených cen". Naopak. Ale zasazuji ji do konceptu tzv. sociálně ekonomické efektivnosti, která může být velmi odlišná, ba přímo protikladná individuální finanční efektivnosti. Jsem stoupencem rozšíření tohoto konceptu i mimo veřené financování, kde se sice minimálně, ale přece jen díky pravidlům EU používá - tj. i do financování soukromého. A tady už se dostáváme opravdu k zárodku přesahu stávajícího paradigmatu. Nebylo by nosné začít právě tam a pak to aplikovat na produktivní služby, penze atd.?
Milan Rokytka:
Milan Rokytka Modernita začala pod hesly Rovnost, Svornost a Bratrství, privilegia šlechty a kněží rozbila na malé střípky, ale jak vidno - ani jeden se neztratil. Proč by měl mít život a čas jednoho člověka mnohonásobně vyšší cenu, než život a čas druhého?
(Pokračování další částí diskuse)