R2016/198: Diskuse LK: Kroh: Ad produktivní služby

19. srpen 2016 | 07.00 |

Uveřejňuji další příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autorem je doc. Michael Kroh:

Diskusní poznámky ke koncepci ekonomiky produktivních služeb

Michael Kroh

1. Poziční investování a vzájemné krytí porušování obecných zásad:

     Slabinou je, že takové pojetí implikuje představu, podle níž jsou v čele společnosti vlastně lumpové. Není to pravda. Navíc nejsou jakési předem dané (dohodnuté) zásady, které se porušují. Zásady tvoří ti, co jsou u moci, tj. mají pozice. A proto vznikají takové zásady, které jednání elit tolerují a legalizují. Špatné jsou zásady, které umožňují takové jednání.

Z toho plyne:  Je nutno změnit samotné zásady.

0001pt;line-height: normal" class="MsoNormal">2. HCC:

    To je vlastně jádro a pravý smysl navržených reforem. Nicméně i ing. Jílková přiznává, že je to komplikované a slabinou je sociální aspekt. Nejsem přesvědčen, že takový systém přinese vyšší vzdělanost, v podstatě jde o jen částečně modifikovaný systém odloženého školného. Ten je nesmírně složitý (vyžaduje spoustu výjimek, sociálních opatření, dotací ...) a náročný na kontrolu a vymáhání dlužných částek. Například, když absolvent odejde za prací někam do exotické země apod. VŠ na to nejsou vybaveny, znamenalo by to velký nárůst administrativy a vedlejších nákladů.

    Dalším problémem je koncept přenesené ceny. Jak ocenit různá povolání, když jsou všechna potřebná? Podle příjmů? Ale ty jsou u nás odlišné od sousedů. Podle mne to jde nepřímo proti zamýšlenému duchu ekonomiky produktivních služeb, který má "ocenit" nejvíce právě povolání spojená s touto sférou. To by ovšem znamenalo rozpor s úrovní mezd v sektoru služeb.

    Celá koncepce má zatím příliš mnoho rozporů a nedotažeností. Já si myslím, že vyšší vzdělanosti lze dosáhnout i jinými cestami, než jen se snažit srovnat podmínky na státních a soukromých školách tím, že se státní školy budou financovat stejně jako soukromé.

3. "Čtvrtá průmyslová revoluce":

    Zde souhlasím s tím, že se jedná o termín, u nějž musíme být velmi opatrní. Ostatně jej nevytvořila věda, ale průmyslníci a politici. Je to technokratické, bez sociálního akcentu. Nejsou domyšleny dopady na obyvatelstvo. Nevěřím, že to může fungovat beze změny struktury vlastnictví.  V tomto směru souzníme.

4. Plně zásluhový důchodový systém:

    Sen všech liberálů. V praxi nerealizovatelný bez základní, na výši odvodů nezávislé částky. Já se spíše přikláním k všeobecnému základnímu příjmu – nikoli absolutně nepodmíněnému, protože se vždy jedná o nepodmíněnost něčeho vůči něčemu. Základní příjem by byl vyplácen na základě ochoty pracovat určitý čas dobrovolnicky pro stát, například i ve sféře produktivních služeb. Ve zbylém čase může osoba pracovat pro sebe – jako zaměstnanec, podnikatel apod. Občané se ale mohou základního příjmu i (dočasně či trvale) vzdát, pokud jej nepotřebují a nejsou ochotni pracovat dobrovolnicky pro veřejný sektor. Pak si ovšem budou muset platit soukromé důchodové pojistné, protože by na stáří nedostali nic (pokud by se ovšem "na stará kolena" nezapojili do veřejně prospěšných prací).

5. Závěr:

    Doporučuji se více zaměřit na propracování metodologického základu celé koncepce, kterou jinak považuji za podnětnou a podotýkám, že uvažuji podobným směrem. Odkazy na Richtu a Zeleného nejsou dotaženy do jasných závěrů. Teorie her modeluje různé situace, ale sama o sobě je neřeší. Člověk může jednat i (zdánlivě) iracionálně, a přesto může mít úspěch. Navíc, co se může jevit z jednoho pohledu jako iracionální, může být z jiného pohledu velice racionální. Spoléhat na ni jako na metodologický základ nelze. Je to doplněk. Základem by měla proto být (a byla i pro Richtu či Zeleného) dialektika a konkrétně historický přístup. Nedomnívám se, že je možné metodologií liberálního mainstreamu dosáhnout změny paradigmatu. Ta má totiž za cíl stávající paradigma udržet. Jen překonání neoklasických modelů nestačí. Že jsou omezené, to už dnes vědí i renomovaní ekonomové "nové vlny" (Krugman, Stieglitz, ekonomové z třetího světa), ze kterých brožura příliš nečerpá.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší