Radimvalencik | REFORMY (236) Uprchlické paradoxy, kontext reforem

V logice věci zařazuji do seriálu o reformách stručnou reflexi toho, jak do vývoje podmínek, za kterých by bylo možné připravit a prokomunikovat komplex reforem zaměřených na podporu přechodu ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách, zasáhla tzv. uprchlická krize.

Základní fakt:

I při maximální vstřícnosti k uprchlíkům při řešení dramatické situace, která vzniká působením současných migračních vln, musíme vycházet z faktu, že při dosavadní (nikoli stávající nárazové) imigraci našel v Německu zaměstnání jen každý desátý živitel rodiny (přesněji 11 % mužů v produktivním věku).

To je i z čistě ekonomického hlediska na pováženou. Pochopitelně vznikají otázky:

- Uživí tato jedna desetina živitelů ostatní imigranty tak, aby nedošlo k přetížení sociálního systému cílových zemí?

- Dosáhne zaměstnatelnost těch, co přicházejí v rámci nynějších imigračních vln, aspoň dosavadních parametrů?

Malá poznámka k velkému problému:

Přístup našich "starších bratrů" v EU, tj. "westů", je přinejmenším divný. Není to tak dávno, kdy jejich maximální snahou při vstupu naší země (podobně i Maďarska, Slovenska, Polska) do schengenského prostoru bylo maximálně uchránit jejich země před příchodem pracovních sil z "Východu". Administrativní omezení byla značná. Nyní prakticky titíž představitelé hovoří o tom, jak nynější (kameny i děti házející) imigranti pozvednou jejich ekonomiku. Chápu (a je to snad jediné vysvětlení, které se nabízí) – jedná se nepochybně o mnohem kvalitnější pracovní síly, než by přišly od nás. (To jen na téma korektnosti.)

Co lze pochopit poměrně obtížně:

Pokud by se s tzv. uprchlíky hrála poctivá hra, měla by se vyjít ze zkušeností se zaměstnatelností dosavadních imigrantů. Například z toho, že jedním ze základních faktorů je znalost jazyka v cílové zemi, tj. např. němčiny. Znalost angličtiny je významná, ale zpravidla nedostačuje právě v oblasti těch profesí, které připadají v úvahu. Pokud by různé mezinárodní organizace, které se uprchlíkům věnují, plnily svou funkci, už dávno měly být v uprchlických táborech organizovány jazykové (ale i jiné) kurzy a vydávána povolení, příp. poskytována pomoc při vycestování do cílové země těm, kteří by projevily dostatečnou ochotu se na pobyt v cílové zemi připravit. Na toto rozhodně stojí zato uvolnit prostředky. A těm, co jsou ochotni se na pobyt v cílové zemi připravit tak, aby byli přínosem, stojí zato maximálně pomoci. Obtížně však lze pochopit, že toto se neděje. Některé organizace "pečující" o uprchlíky (které mají minimální výsledky v tom, co by se mělo dělat především) se – jak se zdá – pokoušejí spíše organizovat migrační vlny devastující vztahy mezi zeměmi EU, jejich sociální systém, infrastrukturu...

Otázka, kterou si kladu:

Je selhání v přístupu k uprchlíkům doprovázené neuvěřitelně pokryteckým a tupým žvaněním jen projevem hlouposti a neschopnosti? Nebo je to pokračování politiky překrývání jedné velké lži, jedné velké lumpárny, ještě větší lží a ještě větší lumpárnou (od Velké řecké lži k Velké ukrajinské lži a nyní k Velké uprchlické lži)? Tak abychom se nechali zaskočit. Abychom se nedokázali zorientovat. Abychom z toho všeho byli tumpachoví. Abychom rezignovali... – Přesně ve stylu hry typu "Titanic"? Viz:

radimvalencik.pise.cz/...

Závěrečná poznámka:

Nechci, aby to vyznělo jako morální apel, ale jako prosté konstatování faktu – pokud se má překotný vývoj směřující do bezvýchodných tragédií zastavit, musíme se tomu postavit. A postavit se znalostí toho, o co jde. S využitím rozumu, vědy, dobré teorie, schopnosti racionálně komunikovat. Do každého hnutí, od které si něco slibujeme, lze nastrčit agenty, provokatéry, nalézt tam lidi vydíratelné, kteří se podřídí atd. Od hurá akcí si nic neslibujme. Ty spíše protivníka sjednotí. V našem nynějším světě lze velmi mnoho ovlivnit vydíráním a penězi. Kromě jednoho – pravdivého, dobrou teorií podloženého pochopení toho, o co jde. A podle vztahu k tomu, jak si vážíme kvalifikovaně poznané pravdy, se poměrně dobře pozná, jak kdo to myslí vážně. Kdo je koupený a kdo ne. Kdo se stal vydíratelným a kdo odolal.

(Pokračování dalším příspěvkem)