Radimvalencik | REFORMY (107) Diskuse: Stát je hlavní garant

Dalším příspěvkem pokračuji v přípravné diskusi k 18. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání.

Volíme stejný "třístupňový" model konference jako loni, který se osvědčil, tj.:

- Přípravná diskuse před konferencí.

- Vlastní konference a diskuse na ní.

- Ohlasy na přednesené příspěvky a průběh konference po jejím skončení.

Sborník ze 17. ročníku je zde: radimvalencik.pise.cz/...

Vědecké monografie, ze které vychází letošní konference, je zde: radimvalencik.pise.cz/...

Zde je příspěvek Karla Hušnera:

Stát je hlavní garant vzdělání

Promiňte, ale skoro (až na malé výjimky) s obsahem úvahy naprosto nesouhlasím! Na začátku si dovolím citovat: "Splátky ... upevňují myšlenku že financování vzdělání je zodpovědností jednotlivce spíše než státu. Z hlediska financování produktivních služeb je to krok vpřed. Starý systém půjčování peněz byl založen na předpokladu světa ve kterém byl pracovní trh stabilní a každý měl stálý příjem. Tento svět se mění. Způsob financování se proto musí změnit také."

Zdroj: radimvalencik.pise.cz/...

Jednotlivec má určitě za sebe a svoje vzdělávání (nejen vzdělávání ve smyslu návštěvy školy) zodpovědnost. Podstatně větší zodpovědnost však mají jeho rodiče (neboť bez toho, že bude člověk od svého dětského věku veden a vychováván (bez ohledu na jeho "momentální přání" si třeba hrát a nic se neučit, neboť často i ve svých 18 letech, kdy je teoreticky plnoletý a plně před zákonem zodpovědný, neumí vyhodnotit své budoucí existenční potřeby) svými rodiči a celou společností, tedy především státem. Stát má a musí mít povinnost "zajistit výchovu budoucí generace" a také jí plně finančně hradit. Může si však stanovit podmínky.

Například dostatečně náročné maturitní a následné přijímací zkoušky, a to nikoliv jen na VŠ, ale i pro odbornou praktickou přípravu - učňovské školství. A kdo těmito testy neprojde, může studovat, ale zaplatí si to.

Rovněž stát zodpovídá za úroveň školství. Spoustu VŠ (ale určitě i škol středních), typu UJAK, VŠO, Právnické fakulty pofidérní úrovně (Plzeň) by musel zrušit, musel by stanovit určité limity počtu žáků (studentů) na VŠ dle skutečných (perspektivních) potřeb národního hospodářství (ale také potom povinnost tyto absolventy aspoň na počátku jejich kariéry zaměstnat. Jinak budeme mít desetitisíce absolventů sociálně právních škol, právnických škol, ale i podřadných ekonomů, z nichž mnozí "plandají" i při výpočtu procent, natož ve složeném úrokování (o nomografii, integračním počtu atd. ani nemluvě).

TO, co je v článku navrhováno, je sice podáno na teoreticky nové úrovni, ale vlastně se jedná o návrat do 18. století, kdy pokud si nějaký farář, pastor, kantor či muzikant, event. jiný osvícenec, nevšiml talentu mladého člověka, pocházejícího "z lidu", tak ten pro stát a národ zmizel (příklady typu F. L. Věka, Verdiho, Smetany, ale i T. G. Masaryka jsou toho zářným příkladem).

Stát má obecně za povinnost dělat a zajišťovat činnosti, které (aspoň z krátkodobého pohledu) nejsou přímo ekonomicky efektivní, ale přináší hodnotu ve formě spokojenosti, radosti, ale i výchovy k pořádku (jen namátkou: sekání trávy v parcích, čištění ulic, úklid veřejných prostranství, zajištění výchovy mládeže od mateřské školy atd.)

Musí ale také průběžně zajišťovat, aby nedocházelo k postupné degeneraci národa! Takže MUSÍ udělat taková dlouhodobá opatření, aby inteligentní rodiče měli děti (genetiku neokecáme), aby vzdělané ženy chtěli mít děti a tyto děti vychovávat (a za to by měli být státem placeny, je to práce možná náročnější, než jakékoliv podnikání) a ne, jako se to děje, že si nejdříve budují kariéru, pak se připravují na to, aby jejich potomek měl odpovídající pohodu už od nejútlejšího věku a pak ... prošvihnou přírodou věkově limitovanou možnost to dítě mít buď vůbec, nebo s takovými problémy, že druhé či dokonce další dítě už není a nebude. Naproti tomu rodiče, kteří se tím netrápí, žijí ze dne na den "nějak bylo, nějak bude", mají klidně dětí hodně - a "státe starej se!" A když jejich děti dospějí, tak buď o jejich výchovu a vzdělání nemají vůbec žádný zájem, nebo to řeší naivní výčitkou ke svým dětem slovy: "Jak si usteleš, tak si lehneš". A že za nízkou úroveň svých dětí jsou nejvíc zodpovědní sami (ale i stát, který to připustil, díky úvaze, že "demokracie je cochcárna"), to si nikdy nepřipustí.

Mrzí m ě, že jsem toto napsal, mohl jsem se na to vykašlat, mě to v mém věku už moc neohrozí, ve své rodině to však prosazuji - a každé z vnoučat (zatím) ve škole i v práci uspívá. Někdy mě nemilují, ale ví, že jinak je nechám padnout. Když byli (jsou) hodně mladí, vědí, že budou-li špatné výsledky studia, nic nedostanou, ani kdyby se na hlavu stavěli (a naopak) a zatím pokaždé, když už jsou na vlastních nohou, mě děkují a již jen s úsměvem vzpomínají na můj dril a nesmlouvavé zásady.

A končí tím, že říkají (všichni): "Děkujeme ti dědo, že jsi nás držel u krku." Potřebovala by ta moje shora uvedená úvaha určitě rozvést, protože vysokým školstvím to končí, nikoliv začíná, ale to bych udělal, až by byl zájem. Nebude-li, nebudu se zlobit. Nechtěl jsem to ale jen tak přejít. Žralo by mě to! Děkuji Vám, že jste si to aspoň přečetli.

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)