Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Pro ty, co chtějí poznat a pochopit, o co v dnešním světě jde, a nebojí se přemýšlet, může být série, kterou postupně uveřejním pod názvem "Evoluce finančních trhů", užitečná.
Od 19.4. do 27.4 jsem uveřejnil základní část, nyní uveřejňuji dodatky k důležitým bodům. Zde je odkaz na první část série:
Důležitá upozornění:
1. Vzhledem k tomu, že základem je odborný text, je nutné před každým pokračováním prostudovat předcházející díly série. Podle mého názoru to stojí zato.
2. Do hlavního odborného textu vkládám popularizační a objasňující poznámky, z důvodu jednoznačného odlišení menším písmem a do rámečku.
Nyní již 10. část:
Důležitým předpokladem našeho přístupu je přehodnocení neoklasického pohledu na ekonomického člověka. Podle neoklasického přístupu člověk maximalizuje svůj užitek (ve smyslu souhrnu subjektivně pociťovaných prožitků) v souladu se svými preferencemi.
Podle přístupu založeného na předpokladu produktivního charakteru spotřeby se lidé chovají v souladu s dlouhodobou strategií, kterou můžeme vyjádřit mj. i jako maximalizaci současné hodnoty budoucího příjmu z provozování aktiv sestávajících se jak z lidského, tak i nikoli lidského kapitálu. Lidská schopnost oceňovat něco požitky či prožitky má jen rozhodovací funkci "on-line", cílem je sledování dlouhodobé strategie. Ostatně každý se může sám na sobě přesvědčit poměrně nenáročným experimentem (sebepozorováním), že to, co on sám z dlouhodobého (strategického) hlediska považuji pro sebe za významné, to mu zpravidla přináší též potěšení. A to prostě proto, že takto jsme se vyvinuli z lůna přírody.
Přesně tak to viděl již M. Friedman ve své slavné Teorii spotřební funkce:
FRIEDMAN, Milton (1957) A Theory of the Consumption Function. Princeton University Press. ISBN: 0-691-04182-2
Dostupné na: nber.org/...
K tomu vybírám některé pasáže z jeho díla:
"All forms of wealth are not, however, equally satisfactory as a reserve for emergencies. The major general distinction is between human and nonhuman wealth. In a nonslave society, there is no market in human beings comparable to the market for nonhuman capital. It is in general far easier to borrow on the basis of a tangible physical asset, or a claim to one, than on the basis of future earning power. Accordingly, current consumption may be expected to depend not only on total permanent income and the interest rate, but also on the fraction of permanent income derived from nonhuman wealth, or—what is equivalent for a given interest rate—on the ratio of nonhuman wealth to permanent income. The higher this ratio, the less need there is for an additional reserve, and the higher current consumption may be expected to be.'1 The crucial variable is the ratio of nonhuman wealth to permanent income, not 'the absolute amount of nonhuman wealth. A reserve is needed for protection against unexpected occurrences threatening the realization of a planned level of consumption, or making it urgent to consume at a higher level than that initially planned. A common proportional increase in nonhuman wealth and in permanent income increases both the reserve available and the level of consumption to be protected; it is like a change in scale." (Strana 16)
"All forms of nonhuman wealth are not equally satisfactory as a reserve fOr emergencies; this is the reason why certain kinds of nonhuman wealth, such as so-called "liquid assets," have been singled out for special attention in some empirical studies. But none of the other distinctions among forms of wealth seems as pervasive and fundamental as the distinction between human and nonhuman wealth, or even sufficiently fundamental to justify including it in the consumption function at the present stage. The distinction among different kinds of wealth implies a corresponding distinction among different rates of interest. The rate of interest at which an individual can borrow on the basis of his future earnings may be different from the rate at which he can borrow on the basis of nonhuman capital; and the rate at which he can borrow may differ from the rate at which he can lend. We shall, however, neglect these complications,, letting I stand for the whole complex of rates of interest." (Strana 17)
K tomu komentář: M. Friedman jako zcela samozřejmé předpokládá, že v principu není rozdíl mezi investicemi a spotřebou (která je rovněž buď investicí do lidského kapitálu nebo slouží k provozování aktiv spojených s lidským kapitálem). Domácnosti rozdělují svůj současný příjem do vytváření a provozování aktiv sestávajících se jak z lidského, tak i nikoli lidského bohatství, a to jen podle očekávané míry jejich výnosnosti. Teprve poté si M. Friedman všímá určitých odlišností. Například doslova říká, že vzhledem k neexistenci trhu otroků si lze snadněji půjčit peníze oproti vlastnictví nikoli lidského kapitálu, než oproti budoucím výnosům z lidského kapitálu.
V jiných svých pracích (např. populárněji psaném dílku Kapitalismus a svoboda, doporučuji k přečtení, vyšlo v 90. létech česky) označuje to, že oproti budoucím výnosům se půjčují peníze hůře, za nedokonalost finančního trhu. A navrhuje řešení, resp. zdokonalení tohoto trhu. Položil tím základ teorie kontraktů založených na smlouvách o lidském kapitálu, které umožňují rozdělit budoucí výnosy z lidského kapitálu.
Friedmanův Kapitalismus a svoboda je celý dostupný na:
Pro úplnost: Poprvé svou představu o kontraktech založených na rozdělení výnosů z lidského kapitálu M. Friedman zformuloval již v roce1955 v práci "The Role of Government in Education", dostupné zde:
FRIEDMAN, Milton (1955) The Role of Government in Education. Economics and the Public Interest, ed. Robert A. Solo, 1955. Trustees of Rutgers College in New Jersey.
(Pokračování dalším příspěvkem)