(71.75) hra: co přinesl 14.8.13 – superaféra 63

18. srpen 2013 | 07.31 |

Středa 14.8.2013 si zaslouží pozornost zejména z hlediska mezinárodního dění, resp. vývoje v Egyptě. Zde je jedna z posledních zpráv uveřejněných v onen den:

Egyptský viceprezident Muhammad Baradej podle agentury Reuters rezignoval po dnešních krvavých událostech v Egyptě. Na základě nové vládní bilance nepokoje v celé zemi nepřežilo 149 lidí. Baradej, který je v zahraničí znám především jako bývalý šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), v rezignačním dopise dočasnému prezidentovi Adlímu Mansúrovi napsal, že je obtížné dále odpovídat za rozhodnutí, s nimiž osobně nesouhlasí. Podle něj existovala jiná a poklidnější alternativa pro řešení krize. Policie dnes rozháněla tábory stoupenců svrženého prezidenta Muhammada Mursího na dvou místech v Káhiře. Zahynuly při tom desítky lidí. Protesty se rozšířili i mimo hlaví město a celková bilance z celé země je dle ministerstva zdravotnictví 149 mrtvých a přes 1400 raněných. Mezi demonstranty jsou hlavně členové Muslimského bratrstva, které Mursího svržení neuznává a požaduje jeho návrat do funkce. Protesty, které bratrstvo organizovalo od začátku července, k tomu měly nově dosazenou vládu, k níž patřil i Baradej, přinutit.

Viz: http://www.deniklegie.cz/domains/deniklegie.cz/index.php/lide/1879-egyptsky-viceprezident-rezignoval-po-krvavych-udalostech-zemrelo-nejmene-149-lidi

Hra, která se hraje v Egyptě, je složitější. Někdo chce zdiskreditovat druhou egyptskou revoluci a současně vypěstovat nenávistný militantní islám přímo v srdci arabských zemí. Je to velmi nebezpečné a přímo proti zájmu těch, kteří na miliónových demonstracích a formou petic požadovali zastavení procesu desekularizace země.

U nás z událostí 14.8.2013 stojí za zmínku jen další zmatky v ODS, které nemá smysl ani komentovat (podrobněji se k vývoji v ODS vyjádřím až další vývoj ukáže, k jakým koncům vede skupinová konformita, která se plně rozvine do stádia, jakého dosáhla v případě nejen této strany, ale i TOP):

"Já o ni nestojím a byl jsem připraven a jsem připraven podpořit paní Miroslavu Němcovou, pokud ona o to bude stát,” řekl Kuba v Českém rozhlase k možné roli volebního lídra. Kuba dodal, že klíčové je pro něj nalézt řešení, které pomůže ODS dostat se "zpět na pozici nejsilnější pravicové strany”. Tu, alespoň podle posledních předvolebních průzkumů, v posledních měsících obsadila TOP 09. Němcová v neděli naznačila, že by post vůdčí tváře strany pro plánované předčasné volby přijala.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/310594-kuba-nechce-byt-volebnim-lidrem-ods-podporuje-nemcovou.html

A tak tím nejzajímavějším pro mě byly 14.8.2013 tři komentáře k článkům na mém blogu, konkrétně:

"Jak se rodí zkorumpované garnitury"

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/516-jak-se-rodi-zkorumpovane-garnitury.html

"(71.71) hra: co přinesl 10.8.13 – superaféra 59"

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/515-71-71-hra-co-prinesl-10-8-13-superafera-59.html

Ještě před tím, než příslušné komentáře uveřejním, pár poznámek na téma "dobré teorie není nikdy dost". Všechny tři zmíněné komentáře totiž reagují právě na teoretické pasáže v obou článcích. Při analýze a komentování současného vývoje se vyskytuje několik OOO (tj. obecně oblíbených omylů ve smyslu spisovatele L. Součka):

Prvním OOO je to, že příští volby budou o střetu mezi levicí reprezentovanou ČSSD a TOP, která získá výsadní postavení na pravici. Nikoli. Bývalá "stojedničková" koalice je v tak hluboké krizi, že ve volbách půjde o mnohem výraznější vystřídání mocenských garnitur a novou podobu polarizace na levici a pravici. Nikoli ovšem tak, že by Poslaneckou sněmovnu ovládly politické síly vyvolané v život Babišem či Okamurou. Opticky volby vyhrají velkým rozdílem hlasů strany považované za levici. Mezi nimi i uvnitř nich však po volbách bude docházet k diferenciaci ve dvou směrech.

- Na ty politické síly, které se pokusí vyvolávat protireformní nálady a těžit z nich, a na ty, kterým půjde o prosazení nutných a kvalifikovaných reforem.

- Na ty, které se pokusí oslabit vliv struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad na fungování institucí, a na ty, které budou těmito strukturami ovládány a které budou reprezentovat procesy regenerace těchto struktur.

Druhým OOO je to, že Rusnokova vláda je jen Zemanova vláda, resp. M. Zemanem nadiktovaná vláda. S určitou nadsázkou je to přímo naopak. To, co vzniklo jako Rusnokova vláda, je určitou podobou či určitým výrazem mnohem komplexnější (i když vnitřně velmi diferencované) hospodářsko-politické struktury, která se rodila v opozici vůči přebujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, resp. vůči té jejich podobě, která paralyzovala institucionální a následně i ekonomický systém naší země. Není to tedy tak, že si M. Zeman "někoho vybral", ale spíše naopak – M. Zeman byl vybrán jako reprezentant podstatně větší proměny společnosti. Tato změna se nevtěsná do schématu: "TOP vystřídá ODS na pravici a současně levice (vedená ČSSD) vystřídá pravici v Poslanecké sněmovně".

Pokud bych chtěl říci něco více o tom, co se odehrálo a odehrává, narážím na deficit teorie (chybí dostatečně rozpracované modely a koncepty). Jde o situaci, kdy je (z hlediska jejího modelování a konceptuálního vyjádření) nutno brát v úvahu:

- Vzájemné působení jader vyjednávání vlivu na různých hierarchických úrovních (lokální a globální).

- Spontánní vytváření jader vyjednávání vlivu na lokální úrovni jejich vyčleňováním z prostředí, ve kterém působí větší počet hráčů a do kterého se promítá více vlivů.

V našem případě jde o to, že to lokální jádro vyjednávání vlivu, které bylo reprezentováno bývalou koaliční "stojedničkou", ztratilo globální oporu (není zajímavé z hlediska her vyššího typu) a prostor uplatňování vlivu byl obsazen nově vznikajícím jádrem vyjednávání vlivu, které má podstatně jiné parametry, podstatně jiné lokální a globální vazby i podstatně jiné sdílené ideové paradigma. Má rovněž odlišnou ekonomickou základnu spočívající v podstatně větším využití mezinárodní spolupráce orientované všemi směry.

Současnou situaci tak můžeme klasifikovat jako nikoli kontinuální proměnu dominantního lokálního jádra vyjednávání vlivu, ale jako výraznou diskontinuitu, kdy se prosazuje a v rámci toho i dotváří jádro vyjednávání vlivu, které vzniká na podstatně jiném základě než to předešlé. Potřebný model a s ním související koncept chybí (aspoň o žádném vhodném nevím), sledování vývoje však bude pro tvorbu příslušného modelu velmi přínosné.

Nyní již ke zmíněným komentářům k mým příspěvkům:

První je od K. Hušnera a reaguje na článek "Jak se rodí zkorumpované garnitury":

Prosazení přeorientace vývoje od společnosti postindustriální ke společnosti produktivních služeb je zatím nereálné, m.j. i z toho důvodu, že více jak 95 % lidí, a to i vysokoškolsky vzdělaných si pod společností produktivních služeb NEDOKÁŽE NIC PŘEDSTAVIT, nedokážou definovat OBSAH ani FORMU a už vůbec ne říci, CO je CÍLEM, resp. jak bude vypadat konečný EFEKT. Konec konců, zkuste se jich zeptat u vás na VŠFS, a to je mezi VŠ jedna z těch lepších!! A to především z toho důvodu, že všichni žijí v prostředí, kde, abyste přežili, musíte pracovat, resp. vykonávat činnosti, za které je někdo ochoten vás platit. Ostatní činnosti jsou možná pro vývoj společnosti a její přežití i důležitější, ale nikdo vás (ani vláda) za to nebude platit. Mnozí chápou a dokážou si reálně představit, že při současném tempu rozvoje techniky opravdu není daleko doba, kdy pro realizaci (výrobu) produktů denní potřeby (včetně potravin) bude ve vazbě na robotizaci (která umožní totálně snížit náklady na pracovní sílu - nebude potřeba udržovat ve výrobních provozech čistý vzduch - maximálně jen natolik, aby to nepoškodilo funkci robotů a vzhled konečného výrobku, budou - roboty - moci pracovat přesně a kdykoliv v požadované době, resp. když budou dané výrobky na trhu požadované atd.) potřeba max. 5 % skutečných lidí k zajištění chodu výrobních závodů atd. To vyvolá otázku, co s těmi 95% lidí? Aby byli všichni "státními zaměstnanci" placenými z daní - což se dělo např. v Řecku, nepůjde, neboť nebude dostatek lidí ani podniků platících daně. Pokud tedy nedokážeme stručně, jasně a výstižně definovat "společnost umožňující nabývání, uchování a zejména UPLATNĚNÍ lidského kapitálu" nezískáme občanstvo, které dominantně (i když se to nezdá) rozhoduje, vše zůstane v intelektuální úrovni jako každá teorie (viz tzv. třetí cesta) a můžeme se opravdu reálně jen obávat, že "jim", tedy té většině, která je se svým údělem stále více nespokojená, dá stručný a jasný (byť chybný a scestný) nástin příčin a cesty jak z toho ven nový Goebbels - a budeme se "divit". Stačí jen ukázky z míst, kde jsou problémy s takzvaně "nepřizpůsobivými", nebo bezproblémového zorganizování akcí proti jinak uznávané učitelce (ale vystupující za KSČM a nikoliv ODS,TOP či KDU-ČSL) atd.

Druhý je od Ondreye a též reaguje na článek "Jak se rodí zkorumpované garnitury":

"Prosazení přeorientace vývoje od společnosti postindustriální ke společnosti produktivních služeb je zatím nereálné, mj. i z toho důvodu, že více jak 95 % lidí, a to i vysokoškolsky vzdělaných si pod společností produktivních služeb NEDOKÁŽE NIC PŘEDSTAVIT, nedokážou definovat OBSAH ani FORMU a už vůbec ne říci, CO je CÍLEM, resp. jak bude vypadat konečný EFEKT." - To jsou slova, která ukazují to, co lidé v emerging economics rádi na svoji obranu používají a cítím se vázán k tomu něco napsat. Slyšel jsem je ve východním Sasku, v Petrohradu, ale hlavně v Praze. Je to tedy také o tom, že většina studentů něco např. v českých podmínkách VŠ studia odpapouškuje či úplně od někoho opálí a studium na rozdíl od časů předlistopadových úspěšně dokončí, ovšem aplikace těchto ve škole nabytých vědomostí velmi pokulhává a často nepřekoná ani první kroky. Proč dost lidí nedokáže např. vytvářet střednědobé či, nedejbože, dlouhodobé plány? Neumí diskontovat a sledovat funkce v čase tj. derivovat a používat diferenciální rovnice ač jsou (tedy doufám) v učebnicích gymnázií. V rodící společnosti produktivních služeb z osobních zkušeností vím, že se tyto metody zavádějí např. v DAIMLER AG, SIEMENS AG či v systému výběru pokut. Triviálně, přijedete jako odborník do firmy, ve firmě jste najat a váš úkol je zlepšit produktivitu za podmínek, zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců, zvýšení produktivity a zlepšení procesů. Toto implementujet,e a pokud jste úspěšný, tak za to dostane vaše firma atraktivní výdělek. Takových optimalizací je v postindustiální společností potřeba stále dost. Od lidí VŠ vzdělaných toto řešení převezme personál a pokud je to řešení vhodné, jako efektivní se velmi rychle uchytí. Osobně se mi stalo, že mě po letech poučoval zaškolený personál o procesu, který jsem sám jako tvůrce myšlenky navrhl a implementoval. To vše má spousty dalších aplikací v administrativě, jakýkoliv softwarových aplikacích atd. Jako politik můžete navrhnout řešení ve stylu New deal nebo Kennedyho liberalizace zahraničních investic mimo USA a úspěch na sebe nenechá dlouho čekat. Naopak česká inteligence potřebuje něco jako josefínské reformy, jelikož už léta zahnívá a parazituje na těch, co se s postindustrializací musí s efektivitou na rozdíl od inteligence velmi rychle srovnat. Nemusím zde ukazovat na z inteligence se etablující bankovní poradce, advokáty, inspektory, otravné obchodní zástupce,marketéry,experty na volné noze atd. Ti by ve funkční společnosti produktivních služeb neměli uplatnění. To že se Česko nechalo ošálit strategií investorů a shráblo "pouze" postindustriální aplikace, je chybou hlavně české inteligence, která z části o tom rozhodovala a majoritně proti tomu neprotestovala. Nemusím opakovat statistiky nejvíce soudců per capita, vysokých škol v Praze (snadné živobytí pro neúspěšné intelektuály) atd. V ČR se vžilo, že místo rudé knížky je nelepší vertikální sociální mobilita v podobě vzdělávací frašky.

Třetí je též od Ondreye a reaguje na článek "(71.71) hra: co přinesl 10.8.13 – superaféra 59"

Je vidět, že autor tohoto dílu seriálu Hra: Co přinesl .... našel v povodí Dunajce protékajícího Belanskými Tatrami sílu pro napsání nejzdařilejšího dílu seriálu v tomto roce. O tom, že možná povolební koaliční spolupráce se bude muset chovat aditivně, jsem již něco málo v komentářích poznamenal. Tedy heslo Slávku a Kubo...bez aditivity koaliční vládnutí nebude. K tomuto článku bych si dovolil napsat malé doplnění. Strategické chování v námi zkoumaných hrách zahrnuje několik složek. Subjekt, kterého se hra týká (takže i daňový poplatník, jako zdánlivý neaktér) by měl vědět, jakému výsledku situace vlastně dává přednost a umí tedy přijímat individuální rozhodnutí, která mu takový výsledek přiblíží, a měl by umět reagovat na úmysly a jednání ostatních účastníků situace a jejich snahu do ní zasahovat. Ovšem v podmínkách institucionálních by měl také být schopen hledání spolupráce a kompromisu tam, kde jsou účelné např. v sestavení vlády, zákonodárné funkci PS, petici proti vládě atd. Vzhledem k tomu, že zde autor komentuje chování v politice a řízení českého státu, pokládám za nutné a užitečné pro další čtenáře poznamenat, že žádný z obou typů kooperativních her nepředpokládá nějaký "kolektivismus" (ve smyslu, aby se Češi měli lépe, viz články Honzy Macháčka a jiných pravdoláskařů ) ovšem ve smyslu přednosti pro zájmy jakékoliv koalice před zájmy vlastními!!! Jedině, tak má sdružování a demokracie ve svobodné společnosti racionální smysl a schopnost dlouhodobého přežití. Každý hrami protřelý hráč (e. g. prezident Miloš Zeman) i v kooperativní hře hraje sám za sebe a sleduje svůj vlastní užitek. Své chování koordinuje s ostatními, jen pokud se tím vyhne reálnému riziku vlastní ztráty z neřízených výkyvů. Krajním ústupkem kooperativnímu duchu koalice je takzvaný "předpoklad silné motivace", podle kterého jsou hráči ochotni změnit svou strategii v zájmu partnerů, aniž na tom sami "vydělají", ovšem jen tehdy, jestliže tím na své výhře také nic neztratí. Při takovém individualismu chování hráčů asi moc nepřekvapí, že pojem "spravedlivého" rozdělení společné výplaty v koalici vyžaduje vnesení dalších předpokladů, víceméně rovnocenných představě nějakého vnějšího "rozhodčího" v game theory zvaného arbitra, který určí kritéria "spravedlnosti". Výměnu informaci mezi hráči můžeme, zejména pokud je oboustranně vědomá a úmyslná, také považovat za jistou formu spolupráce. Především ale je poskytování a vyhledávání informací případně šíření desinformací nezanedbatelnou složkou strategického chování a v tomto smyslu do našich úvah také patří. Problematika úlohy informací (a medií) ve strategické hře je široce rozvětvená, poměrně složitá a v řadě otázek ještě neustálená. Navíc se v ní v ještě větší míře než jinde setkává matematická teorie her s problémy nematematických oborů, jakými jsou psychologie, sociologie, politologie mající své místo v autorem zmiňované společnosti produktivních služeb. Nejde se tedy jenom zaměřit na úzký úsek, který je patrně nejbližší teoretickohernímu způsobu myšlení. Jde nám pouze o to, rozklíčovat stav situace, kdy se manipulace s informacemi vůbec vyplatí (viz. Nečasovo mlžení v momentě odhalení nagyotury) a jaké náklady jsou při tom ještě přijatelné (nebo přiměřené). Sama podstata kooperativních a koaličních modelů teorie koaličních her předpokládá, že hráč je ke spolupráci ochoten a že je srozuměn i s tím, že nějakým způsobem také vyjde vstříc potřebám svých partnerů v koalici, ne jinak tomu tak je i v koalicích vzájemného krytí obecně přijatelných zásad. Současně stále platí zásada, o které se autor stránek zmiňuje už v článcích Teorie her jako bojové umění, týkající se příkladu "vězňova dilematu". Jde v ní o to, že každý hráč "hraje sám za sebe", sleduje svůj vlastní užitek a není ochoten přistoupit na jeho snížení. Oba požadavky vypadají těžko smiřitelné, přesto je hráči musí sladit. Stává se to především ve dvou typech situací. Na první se vztahuje tak zvaný ''princip koaliční solidarity". Spočívá v zásadě, že člen koalice je ochoten přistoupit na spolupráci (viz TOP09 a LIDEM při společném postupu pod názvem "koalice 101”) a to je v konečném důsledku na rozdělení užitku (např. část vládních výdajů nalít skrze ČD do volebních kampaní), která je pro jeho partnery v koalici výhodná, pokud nevede ke snížení jeho vlastního užitku (nevyžaduje tedy, aby se i jeho výplata zvýšila - stačí, že se nesníží). Druhá situace, kdy hráč musí sladit své požadavky s nároky spoluhráčů, je etapa vyjednávání o rozdělení výhry mezi členy koalice (porcování medvěda při schvalování státního rozpočtu). Každý z nich by, přirozeně, chtěl dostat vše a ostatním nedat nic. Přitom musí přijmout kompromis, který respektuje jednak potřebu zachovat koalici (motivovat partnery ke spolupráci), jednak také úctu k nějakému pojetí "spravedlnosti".

Vyjádřím se jen k jednomu aspektu, který je v komentářích obsažen. Pokud by šlo jen o to, že "95 % lidí, a to i vysokoškolsky vzdělaných si pod společností produktivních služeb NEDOKÁŽE NIC PŘEDSTAVIT, nedokážou definovat OBSAH ani FORMU a už vůbec ne říci, CO je CÍLEM, resp. jak bude vypadat konečný EFEKT", nebyl by problém podrobně vysvětlit a vytvořit příslušnou představu.

Mnohem horší je, že společnost, ve které se podstatně rozbujely struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, deformuje jak pravicové, tak i levicové vidění reality do velmi perverzních poloh. O čem je rozlišení na pravici a levici?:

- Pravice se snaží obhájit různá privilegia v té podobě, v jaké se historicky vytvořila (majetková i poziční).

- Levice se snaží prosadit požadavek rovnosti (jak pokud jde o majetek, tak i o společenskou pozici).

Kvalifikovaná pravice pak bude příslušná privilegia obhajovat tak, aby tato privilegia neomezovalo rovnost příležitostí pro společenský vzestup každého (na základě přírodou daných i nabytých schopností), kvalifikované levici pak půjde o rovnost založenou na rovnosti příležitostí pro společenský vzestup (na základě přírodou daných i nabytých schopností).

Proti tomu stojí taková forma pravice, která se snaží privilegia změnit v bariéru znemožňujícím těm, co jsou neprivilegovaní, dosáhnout jakéhokoli společenského vzestupu, a taková forma levice, která se snaží o eliminaci jakýchkoli nerovností, a to i formou zcizování toho, co bylo nabyto v rámci rovných příležitostí. Jedna krajnost vytváří druhou.

Bohužel u nás si z protireformních postojů část těch, co se vydává za levici (a pokud k ní opravdu patří, pak patří k její úpadkové odnoži) udělala kšeft a nástroj kádrování. Určitou, velmi decentní zmínku jsem o tom udělal v obou článcích, na které reagovaly výše uvedené komentáře, cituji: "Ve výše uvedeném kontextu byl pak sérií nahodilostí (jak už to tak v dějinách bývá) odstartován vývoj, který může přinést i dílčí změny k lepšímu. Jen dílčí, protože zatím chybí opora v pozitivní vizi, pro jejíž sdílení by u nás byly vytvořeny podmínky. A bez realistické pozitivní vize jsou omezené i posuny obecně sdíleného ideového paradigmatu."

Jak jsem se dozvěděl od jednoho známého, tak na Facebooku se v diskusi (ke které nemám přístup a na kterou nemohu reagovat) objevily k mému článku "Jak se rodí zkorumpované garnitury" následující komentáře (cituji je beze změny):

DANIEL VESELÝ: Člověk, který ze stranické kasy KSČM osobně uplácel dokonce i šestnáctileté příznivce levice už v roce 1991, vyjadřuje autoritativní názor na zkorumpované garnitury. - Žijeme totiž v zemi, kde nic není hanba, a je to navíc čím dál horší. Korupčníci poučují o všeobecně uznávaných zásadách a zloději dohlížejí na nezávislost vyšetřování.

Jak se rodí zkorumpované garnitury radimvalencik.pise.cz Vývoj po 13.6.2013 u nás lze číst dvěma způsoby:1. Buď jen jedna parta, která se přiživuje na státu (nás všech) a která se již natolik znemožnila, že musela odejít, je střídána druhou partou, která nebude o nic lepší.2. Nebo to u nás, pokud jde o ovládnutí

KOLOMAN DŽUGI: Radim Valenčík je bývalý poradce "reformního" předsedy KSČM Jiřího Svobody. Po revoluci se vetřel mezi vznikající levicové subjekty, vystupoval jako liberální komunistický intelektuál a budoval kontakty. Posléze zajišťoval nepřátelské převzetí několika do té doby nezávislých čerstvě vzniklých stran, a to mnoha různými způsoby, přes trockistickou taktiku "enterismu", uplacení předsedy, až po nakoupení decentní masy lumpenproletariátu a puč na kongresu s vynášením odpůrců ze sálu. Část toho zdokumentoval v Praze Petr Kužvart, jinou část v brněnské Levé alternativě Milan Valach, v malé partaji jménem Demokratická levice jsem byl nákupu předsedy Lotara Indrucha osobně svědkem já (i toho, jak poté Indruch s odstupem bědoval). - Cílem bylo upéct předvolební koalici Levý blok a předstírat veřejnosti, že se komunisté dostali z politické izolace. - Po odchodu z KSČM se Valenčík profiloval jako skalní pravičák, mj. prosazoval velmi agilně školné na VŠ. Ještě v roce 2006 minimálně měl velmi úzké kontakty s Liberálním institutem.- Teď už si zhruba posledních pět let zase hraje na levičáka...

Je pravda, že jsem byl poradcem Jirky Svobody a snažil se o sjednocování levice. Vždy na veřejných fórech, v otevřených diskusích a nikdy jsem nedisponoval ani korunou, ze které bych mohl někoho korumpovat. Myslím, že je dost těch, co si tuto dobu pamatují. Kdo sleduje to, co píšu, ví, že jsem v názorech konzistentní. A nevím, proč bych se neměl zúčastňovat akcí Liberálního institutu (třeba i CEPu) a mít přátele mezi liberály. Pokud toto někdo prezentuje jako "udání", tak si asi spletl dobu. Určitě by se uplatnil při stalinských procesech. Už to slyším, jak to zní v soudní síni: "Ještě v roce 2006 minimálně měl velmi úzké kontakty s Liberálním institutem."

Ty kontakty mám doposud, a pokud mi vyjde čas, akcí Liberálního institutu se zúčastňuji. A pro školné jsem též stále a nikdy jsem nepřestal být. Pro takové, které neomezuje rovnost příležitosti, ale naopak otevírá cestu ke kvalitnímu vzdělání i těm nejchudším. To si každý může přečíst v učebnici Mikroekonomie pro střední kurz, kterou jsem (spolu s kolegy) napsal v roce 2010, či na mém blogu v článku z prosince 2012 a dalších, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/5-jak-financovat-vysoke-skoly.html

Jsem pro tento typ školného (tedy, pokud je to školné), protože bez něj se nepodaří prosadit skutečné reformy a změny, o které jde, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/3-ceka-nas-revoluce-pokud-ano-tak-jaka.html

A obávám se, že díky antireformní patologii určité části levice možnosti, které nabízí současný vývoj, zůstanou mnohem méně využity, než by bylo možné.

P. S. Pokud někdo tento může názor na to, co o mně "statečně" napsali DANIEL VESELÝ a KOLOMAN DŽUGI (osobně je neznám a nic o nich nevím), sdělí, budu rád. Nepatřím mezi ty, co někoho pomlouvají za zády, udávají apod.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře