(71.71) Hra: Co přinesl 10.8.13 – Superaféra 59

14. srpen 2013 | 08.00 |

Dříve, než se dostanu k tomu, co se odehrálo 10.8.2013 (nebylo toho příliš mnoho), několik obecných poznámek. Vede mě k nim i to, že v jedné z reakcí na Faceboku, kterou jsem na svůj článek uveřejněný právě 10.8.2013 dostal, bylo, abych se vyjadřoval "více lidsky". Není to tak jednoduché, i když se o to snažím.

Vývoj po 13.6.2013 lze číst dvěma způsoby:

1. Buď jen jedna parta, která se přiživuje na státu (nás všech) a která se již natolik znemožnila, že musela odejít, je střídána druhou partou, která nebude o nic lepší.

2. Nebo to u nás, pokud jde o ovládnutí institucí strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, došlo tak daleko, že byly odstartovány procesy, které mohou vést (ale nemusí, závisí na tom, jak se situace vyvine) i k určitým pozitivním posunům.

Protože člověk často vidí to, co chce vidět (přání otcem myšlenky), je dobré všímat si i širšího kontextu:

1. Celá civilizace prožívá globální krizi, která má dvě příčiny:

- Tu hlavní (obecnou), která je dána tím, že se stále nedaří (nikde ve světě) prosadit přeorientaci vývoje směrem od společnosti postindustriální ke společnosti produktivních služeb (služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu). Změnu, která je svým rozsahem a převratností srovnatelná s průmyslovou revolucí. Změnu, která by řešila problémy ekonomické i sociální a otevřela prostor pro trvale udržitelný růst.

0001pt; line-height: normal;">- Tu dílčí (bezprostřední), která spočívá v tom, že institucionální systémy jednotlivých zemí jsou významně (či téměř plně) ovládány strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. To znemožňuje připravit a prosadit potřebné reformy, vede k prudké sociální a ekonomické segregaci, demoralizaci, postmodernizaci společnosti založené na skupinové konformitě (omezenosti).

2. U nás ovládnutí institucionálního systému zašlo zvlášť daleko a vyvinulo se až do podoby Nečasovy "nagyotury", kterou obhájci tohoto systému považovali za normální a byli ochotni ji hájit jako příklad "parlamentní demokracie", ve které si mohou (ovšem jen někteří) dovolit úplně vše. (V tom nejsme jediní, stačí sledovat, co se děje v Bulharsku i dalších zemích.)

3. Tragikomický systém vládnutí, který vyzrál do podoby "nagyotury" (které se zalekli "velcí mužové" i "velké ženy" politiky natolik, že nechtěli nic vidět a nic si připustit, právě tak jako generálové prošlí skutečnými bitvami působící na špičce zpravodajských služeb, kteří tomuto systému uplatňování moci sloužili do roztrhání těla) měl u nás několik zdrojů:

- Tak jako všude na světě je to dosazování osob "na které něco máme" do vládnoucí garnitury nátlakovou diplomacií Spojených států, bedlivě monitorujících porušování obecně přijatých zásad všude na světě. (Spojené státy se pak vždy diví, že takto generované vládnoucí garnitury všude na světě končí jako zkorumpované a zdiskreditované v očích veřejnosti, ale ony v logice svého vzniku nemohou dopadnout jinak.)

- Napojení na globální restaurační proces ve smyslu – když je doba nejistá, rozhodují ti, co drží majetek. (Viz tzv. církevní restituce v zemi, kde má katolická církev takovou pozici, jakou má.)

4. Tento systém se stal neudržitelný a došlo i ke změnám prostředí:

- Výrazné oslabení pozice M. Albrightové ve Spojených státech.

- Nástup Františka ve Vatikánu a jeho nápravný kurs.

- Dramatické dění i v některých zemích EU (kdy ČR je svým způsobem ostrůvkem klidu).

- Několikanásobná indiskrece, pokud jde o způsob získávání a využívání kompromitujících materiálů Spojenými státy k dosazování zkompromitovaných vládnoucích garnitur (kauzy Manning, Snowden); velmi citlivá reakce veřejnosti i politické sféry v Německu na tento způsob "bratrské spolupráce".

Ve výše uvedeném kontextu byl pak sérií nahodilostí (jak už to tak v dějinách bývá) odstartován vývoj, který může přinést i dílčí změny k lepšímu. Jen dílčí, protože zatím chybí opora v pozitivní vizi, pro jejíž sdílení by u nás byly vytvořeny podmínky. A bez realistické pozitivní vize jsou omezené i posuny obecně sdíleného ideového paradigmatu.

A ještě, než se dostanu k dění 10.8.2013, připomenu, co jsem uveřejnil den před tím. Jakmile padlo rozhodnutí o předčasných volbách, objevily se spekulace, že se i ty pokusí M. Zeman zase oddalovat. V článku "Kalouskova "stojednička" padla, co bude dát", který jsem 9.8.2013 na svém blogu, viz

http://radimvalencik.pise.cz/511-kalouskova-stojednicka-padla-co-bude-dal.html

napsal mj.: "Za reálný lze považovat říjnový termín předčasných voleb. M. Zeman tentokrát nemá žádný důvod (ani zdůvodnění), proč by měl termín oddalovat a Poslanecká sněmovna bude mít ke svému rozpuštění dostatek hlasů."

A jak už to bývá, zase si někteří mysleli, že nemám pravdu, viz např. komentář napsaný pod značkou "pat" na mém blogu, cituji: "Předčasné volby budou, ale to neznamená, že MZ nemá důvod je oddalovat (1. chyba autora). Bohužel pro něj nemá zdůvodnění. Udělá co, půjde, tak je možné, že budou až v listopadu (ještě sněmovnu nerozpustím, musí schválit asi 150 zákonů, dělám to pro lidi...)".

Hned následující den 10.8.2013 však M. Zeman oznámil, že nemá důvod volby zdržovat:

Prezident Miloš Zeman nemá důvod zbytečně odkládat rozpuštění sněmovny, až ho poslanci schválí. Řekl to v rozhovoru pro ČT při tradiční Svatovavřinecké pouti na Sněžku, kde se setkal i se svým předchůdcem Václavem Klausem. Zároveň připomněl své dřívější prohlášení, že jedinou cestou k vypsání předčasných voleb bylo jmenování úřednické vlády. "Vždy jsem říkal, že pokud k němu (rozpuštění sněmovny, pozn. redakce) dojde, tak jediná cesta, jak dojít ke svobodným volbám, je úřednická vláda, což se splnilo, nu a nemám důvod zbytečně odkládat vyhlášení o rozpuštění Poslanecké sněmovny," řekl Zeman pro ČT. Prezident tak zopakoval svůj čtvrteční status na facebookovém profilu, kam napsal: "Jediná cesta, jak vyvolat v České republice předčasné volby, je právě jmenování vlády odborníků... Těmto mým slovům z 25. června tehdy málokdo věřil." Právě 25. června jmenoval premiérem ekonoma a bývalého ministra financí Jiřího Rusnoka bez dohody parlamentních stran. Rusnokovu vládu prezident jmenoval po demisi premiéra Petra Nečase (ODS) a jeho kabinetu po skandálu se zatýkáním poslanců, vojenských zpravodajců a šéfky Úřadu vlády Jany Nagyové.

Viz: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/237650-zeman-nebude-zbytecne-odkladat-rozpusteni-snemovny/

Někteří prostě M. Zemana neumí číst. A protože až moc často mu vyjde jeho hra, podezírají ho ze všech možných zločinů. Ve skutečnosti se prostě M. Zeman naučil číst realitu více než ostatní. A "přečíst Zeman" neznamená nic jiného než přečíst to, co se děje.

M. Zeman spoléhá na svůj odhad. A ten má překvapivě přesný. Z prostého důvodu. Vždy stál tak trochu "nad věcí". Nikdy se nenechal vtáhnout do situací, z nichž se rodí skupinová konformita (omezenost). Navíc mu velmi pomohlo období "dekontaminace" od struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně uznávaných zásad během jeho pobytu na Vysočině.

Tento odhad, který je výsledkem poznatků získaných v náročném prostředí vrcholové politiky a schopnosti udržet nadhled, lze získat i s využitím dobré teorie. Ta je prezentována v seriálu "Teorie her jako bojové umění", který zveřejňuji denně od 25.1.2013 na svém blogu. Následující navazuje zejména na díl 32 (a jemu bezprostředně předcházející), viz:

http://radimvalencik.pise.cz/91-teorie-her-jako-bojove-umeni-32.html

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: (71.71) Hra: Co přinesl 10.8.13 – Superaféra 59 ondrey 14. 08. 2013 - 14:25