R2016/209: Diskuse LK: Černík: Makrozměny a zdraví

31. srpen 2016 | 07.00 |

Uveřejňuji další příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autorem je absolvent VŠFS Ondřej Černík. Reaguje na příspěvek D. Byčánkové k problematice zdravotnictví:

Makrozměny a financování zdravotnictví

Ondřej Černík

Zcela souhlasím s opuštěním myšlenky dominantního pojištění. A vhodně uvedených myšlenkových směrů, které se socio-inženýrům nebude líbit. Jak uvádí D. Byčánková: "Je tedy předvídavé počítat s tím, že v závislosti na své osobní ekonomické situaci budeme v budoucnu:

a) za zdraví více platit v důsledku i) růstu pojistného ii) a/nebo spoluúčasti pacientů, iii) anebo omezování hrazené péče

a/nebo

b) muset více spoléhat sami na sebe."

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/3743-r2016-207-diskuse-lk-bycankova-zdravotnictvi-3.html

Vzhledem k tomu, že se problematikou financování zdravotnictví nezabývám, uvedu makro-důvody, proč tomu tak podle mě bude. Svět se změnil a situace nezlepšuje, jak si mnozí autoři neuvědomují. Dnes nemáme konec 70. let, tedy konec doby od strukturálního obratu, kdy se celosvětově přesouvala produktivní pracovní síla ze zemědělství do průmyslu. V dnešní době a blízké budoucnosti poroste tzv. working poverty. V ČR je to již dnes zcela viditelné, tedy v době kdy ekonomika vytváří pracovní místa, ovšem v rámci své nekonkurenceschopnosti pouze pro working poverty.

Jelikož současná tzv. nová ekonomika měla se zpožděním, ale podobně jako kdysi u elektrické energie, přinést benefity využití počítačů. O přínosech se dodnes vedou spory a zastávám názor, že aplikace znalostí pomocí moderních technologií vedla ke zvýšení produktivity práce, nikoliv výraznou změnu v organizaci výroby. Zároveň přinesla stanovení cen a plánování výroby na principu target cost a ne snižování výrobních nákladů, surovin atd.

Joseph Stiglitz (2001) uvádí: Klíčové je, že moderních technologií se chopily finanční trhy a uvolněnou likviditu začaly masívně směřovat do internetových a technologických firem, čímž následně vytvořily bublinu dot. com. Akciový trh zaznamenal návratnost 24 % ročně, IT sektor tvořil v roce 2001 8,3 % amerického HDP. To bylo doprovázeno změnami pracovního trhu tedy další nárůst flexibilizace pracovní síly a zde si dovoluji poznamenat, že tzv. globalizace nevytvořila nová pracovní místa v tzv. západních ekonomikách.

To že jsme si díky zadlužení pouze koupili čas:

1) např. extenzivní cestou vedením válek (George W. Bush podle příkladu svého otce zdvojnásobil americký národní dluh a B. Obama v tom s Nobelovou cenou míru pokračuje),

2) pacifikací obyvatelstva (odhaleno E. Snowdenem),

3) politikou tenisového spoluhráče pana prof.Václava Klause, tedy Alanem Greenspanem (19 let v čele FED, zodpovědného za dolar jako světové měny (švindl), po pádu odporného Bretton-wood systému, který vytvořil pro USA možnost schodky ve vlastní měně).

V rámci koncepce Průmyslu 4.0 na kterém se aktivně podílím, se počítá s tím, že budeme potřebovat ve výrobě cca 30 % současné populace v západní Evropě.

V Německu se tak již děje tj. problematika wage share. Jestli v SRN něco rostlo v posledních létech, tak to byl export a tzv. nízko-výdělečný sektor (tzv. flexibilní pracovní síly), tento sektor zahrnuje cca 22,2 % pracujících, což odpovídá osmi miliónům německých pracujících (což je 2x počet pracujících v ČR). V rámci EU například předstihuje v tomto počtu nízko-výdělečných pracujících Německo např. Polsko nebo Rumunsko. Takže pochybuji, že v rámci tlaku na konkurenceschopnost se tomu ČR vyhne, jako se chtěla Kalouskovými slovy vyhnout poslední recesi.

Tato nová podoba trhu práce má na člověka i společnost hluboké dopady, jak uvádí I. Švihlíková ve své knize (2014), nejenom ekonomické (tedy pro všechny vize důchodových/zdravotních systému, sociálních inženýrů). Tolik vychvalovaná flexibilizace je institucionalizovanou nejistotou. Britský sociolog narozený v Polsku Zygmunt Bauman o flexibilitě zaměstnance řekl, že: "Jeho svobodu volit, přijímat nebo odmítat, natož zavádět svá vlastní pravidla hry, je třeba okleštit na co nejmenší minimum." Ono totiž když země zkrachuje, např. z důvodu selháni vlád prorostlými strukturami vzájemného krytí porušování obecně přijatých zásad, tak dojde k deafaultu a věřitel poslední instance, tedy MMF vybere prostředky ze sociálního, či zdravotního systému na úhradu dluhu. S argumentem MMF, že zadlužený stát má nadměrné sociální výdaje viz Thajsko, Řecko, Brazílie, Ukrajina atd. Takže akce dodatečného financování zdravotního či důchodového systému mi přijdou za ne všech popsaných stavů světa velmi bláhové. Proto D. Byčánkovou uvedené body a) a b) považuji za života schopné vše ostatní, jako sociální inženýrství jednoho na úkor druhých se může v myšlenkách nietzscheovských Gutmenschů stát příčinou cestou working poverty do třetího podpalubí Titanicu. Příklady z ČR máme - zkrachovalý druhý důchodový pilíř...

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář