R2016/202: Diskuse LK: Konečně vášnivá!/5

24. srpen 2016 | 07.00 |

K článku M. Kroha:

http://radimvalencik.pise.cz/3746-r2016-198-diskuse-lk-kroh-ad-produktivni-sluzby.html

vypukla vpravdě vášnivá diskuse k přístupu vyloženém v monografii "Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb?", Radim Valenčík a kol., VŠFS, Edice EUPRESS Praha, 2015, ISBN 978-80-7408-126-2, plný text online viz:

http://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2015_ctvrta_prumyslova_revoluce.pdf

Diskuse je součástí přípravy 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Publikuji nejvýznamnější část diskuse:

Pokračování diskuse:

Jan Mertl:

Pokud se týče pozičního investování, tak to ve skutečnosti užitkovou funkci jedince deformuje, protože odvozuje užitek nikoli z výsledného produktu/transakce, ale rovněž z ochoty a schopnosti jednotlivce do něčeho vložit svůj (sociální či finanční) kapitál. Tudíž daný produkt/transakce ve skutečnosti už nemusí přinášet užitek pouze sama o sobě, ale skrze získání privilegované pozice posléze legitimizuje prvotní výdaj. Ne že by to bylo až tak negativní, ale problém je, že v situaci rostoucí příjmové diferenciace jsou možnosti populace k takovým transakcím výrazně diferencované, a tudíž ti, kteří tyto možnosti nemají, zůstávají v podpalubí bez ohledu na své chování a schopnosti. Z tohoto je vhodné odvodit míru redistribuce a dalších nástrojů jak zlepšit rovnost příležitostí.

Ondřej Černík:

Ti, kteří nemají možnosti (mají omezený disponibilní důchod) nevstupují do hry např. typu Titanic. Tedy nezůstavají v podpalubí s ohledem na své chování a schopnosti, jelikož nevstupují do hry a snaží se ovlivnit společenská dění svým volebním hlasem, tedy musí spolupracovat s lidmi, jak R.Valenčík říká ve svém díle (2008) "stejného smýšlení a sdružovat se". Nestávají se slouhy a snaží se vynutit za spoluprace s dalšími dodržování obecně přijatých zásad.

Je třeba říci, že dokonalý společný nositel užitku patrně v realitě neexistuje. Je zvykem za něj považovat peníze, ale ty v širším kontextu nevyhovují ani jedné z podmínek, takže lze univerzality i linearity peněz (totéž množství peněz má v různých zemích různou kupní sílu a pokud měna není konvertibilní, nebývá v zahraničí spojována s užitkem vůbec; navíc, totéž množství peněz znamená jiný užitek pro boháče a jiný pro chudáka).

Pokud jde o podmínku linearity, bylo výzkumem zjištěno, že užitek peněz roste s jejich množstvím zhruba logaritmicky a některé ekonomické modely tento fakt respektují (logaritmický růst užitku peněz musíme chápat trochu volně; není řečeno o jakém základu má logaritmus být i když v modelech, které ho respektují, to často bývá přirozený logaritmus; navíc matematicky čistý logaritmus je mezi hodnotami 0 a 1 záporný, takže logaritmický užitek peněz pro tak malé hodnoty nevyhovuje a příslušný logaritmus musíme vhodně posunout (třeba uvažovat funkci ln( a+ 1) pro množství peněz a ≥ 0).

Protože ale nic lepšího než peníze pro úlohu společného nositele užitku nemáme, budeme je muset akceptovat. V teorii her, ve kterých k předávání užitku mezi hráči dochází, se často, jak J. Mertl spravně poukazuje, předpokládá, že všichni účastníci modelovaných situací se pohybují ve stejném ekonomickém prostředí a jsou zhruba stejně "bohatí", takže lze univerzalitu i linearitu užitku peněz považovat v příslušném oboru hodnot a s přimhouřením oka za splněné.

Při studiu některých ekonomických modelů se ale tento předpoklad může ukázat jako příliš odvážný, a pak je užitečné na nevýhody spojené s užíváním peněz jako společného nositele užitku nezapomínat, tedy v případě vzniku koalic vzájemného krytí.

Teorie her je dnes rozsáhlá matematická disciplína, o které bylo napsáno mnoho monografií a ještě mnohem více časopiseckých a sborníkových článků. Určitá potíž s teorií her je v tom, že matematicky modeluje hodně komplikovanou a mnohotvárnou skutečnost, která v různých případech nabývá velmi rozmanitých konkrétních podob. Přitom by její matematický model měl být přehledný a natolik jednoduchý, aby s ním šlo dobře pracovat. V tom má obecně M. Kroh částečně pravdu, ovšem na jednom konci je matematika, tedy neempirická, exaktní činnost, a vedle ní jsou experimentální přírodní vědy (seřazeny např. sestupně podle míry determinismu - fyzika, chemie, biologie atd.). Na druhém konci jsou anglicky zvané humanitní obory počínaje filozofií (analogie matematiky, jako neempirické činnosti) a s ociálními vědami, které mají blížeji k přírodním vědám jako např. ekonomie. Uprostřed tohoto rozdělení vědění se badatelé zkoumající socialní skutečnosti (např. ekonomické chování lidí) ocitají v těchto epistemologických otázkách značně rozděleni.

Tento rozkol mezi vědou a filozofií označil August Comte za rozvod, ale neznamenal nic než kantovské odmítnutí metafyziky a ne filozofických problémů samotných. Comte s Johnem Stuartem Millem přichází s oživením pojmu "sociální fyzika". V této nové struktuře vědění se podle známé formulace měli filozofové stát "specialisty na obecniny". Osobně se příkláním k takovému popisu reality, tedy objevování objektivní reality, jak vhodnými matematickými modely, tak i další neempirickou činností, tedy filozofií.

(Pokračováním další částí diskuse)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář