REFORMY (249) Mertl: Sociální modely/4

5. říjen 2015 | 07.00 |

Do seriálu o reformách zařazuji na pokračování příspěvek J. Mertla. Patří do kategorie příspěvků, které projdou recenzním řízením. Příspěvek obsahuje řadu podnětů, pokrývá aktuální problematiku, využívá reprezentativní teoretické zdroje a má komplexní charakter – proto velmi ocením reakce na něj jako zahájení intenzivní přípravné diskuse k vědecké konferenci Lidský kapitál a investice do vzdělání (18. ročník), která proběhne 28. listopadu v prostorách Vysoké školy finanční a správní, viz:http://radimvalencik.pise.cz/2637-reformy-203-informace-o-konferenci-lk-2015.html

Toto je poslední ze čtyř částí (seznam literatury uveřejňuji v první části):

Sociální modely, kooperativnost a rozvoj lidského kapitálu

IV. část

Jan Mertl

Diskuse a závěr

Sociální modely aproximují při podrobné analýze nekooperativní a kooperativní přístup k sociální interakci. To souvisí i s chápáním ekvivalence a solidarity a jejími formami v sociální praxi (Krebs, 2010). Neadekvátní chápání těchto pojmů v čase, případně jejich dezinterpretace na úrovni veřejné volby způsobuje neschopnost řešit společenské problémy a nastavit sociální systémy tak, aby odpovídaly požadavkům na ně kladeným.

Klíčovým ekonomickým problémem v současné ekonomice je příjmová diferenciace a nesouměřitelnost jednotlivých sociálních skupin (Stiglitz, 2011).  Menšina subjektů obtížně hledá rentabilitu pro své investice, zatímco většina obtížně zajišťuje životní úroveň z pracovního příjmu, případně řeší insolvenci. Dílčím řešením je progresivní zdanění příjmů, zvýšení majetkových daní zejména z nemovitostí a zvýšení veřejných výdajů (USA, 2009) do žádoucích, ale tržně málo ohodnocených aktivit (sport, kultura, školství, zdravotní péče). Rizikem, jež je nutno sledovat, je možné selhání státu při těchto alokacích, kdy univerzalita poskytování a fiskální dostupnost zdrojů nemusí být garancí fungujících schémat financování.

Na úrovni teorie se pracuje s konceptem produktivních služeb. Je vhodný, ale má jeden zásadní předpoklad. Adekvátní úroveň mezd, aby si lidé mohli služby dovolit. Lze popsat, jak si budou vzájemné poskytovat služby a mnoho lidí se tím uživí, ale klientela musí mít z čeho tyto služby platit. Pokud jsou mzdy tak nízké jako v ČR (Eurostat, 2015), lidé vydají většinu svých peněz za to, co musí (mandatorně - bydlení aj.) Pak jim na služby už nezbývá a většinou si potřebné věci udělají sami, nebo danou věc neřeší a služby nepoužívají. Řešením je postupně ale poměrně rychle zvýšit mzdy na úroveň, která bude umožňovat nákup produktivních služeb obyvatelstvem, samozřejmě ve vazbě na současně posunovanou produktivitu práce a reálné produktivní uplatnění jedinců takto vznikající. Při současné makroekonomické situaci (nízké úroky, nízká inflace, téměř past likvidity) nehrozí ani větší nebezpečí inflace v této souvislosti, i v rámci mezinárodního srovnání např. se SRN je výchozí mzdová úroveň významně nízká (IDNES, 2015).

Ve zdravotnictví veřejné zdravotní pojištění sice hradí poměrně velký rozsah nutné péče, ale mnoho užitečného nehradí. Tristní je např. situace v úhradách zubní péče, která pod hlavičkou preventability zubních kazů nehradí moderní péči (fotokompozita, trvanlivá protetika, dentální hygiena) téměř vůbec. Místo hrazení účinných suplementů a přírodních léčiv se hradí až synteticky vyráběné přípravky s řadou nežádoucích účinků (např. steroly versus statiny pro léčbu lipidového mechanismu). Řešením je vyšší podpora pojištěnců, kteří průkazně využívají mechanismů prevence, přehodnocení úhradové politiky u léčiv a případně vytvoření sociálního zdravotního připojištění.

Chybí pracovní místa pro znevýhodněné, oslabené či stres v práci odmítající jedince. Poptávka se zaměřuje především na aktivní, mladé, zdravé. Takoví nejsou všichni, a když jsou, tak ne celý život. Zde je podstatná aktivní politika zaměstnanosti, sociální podnikání (Dohnalová & Průša, 2011), rekvalifikace – vše ale s podmínkou tvorby reálných pracovních míst dlouhodobě vykonávaných a dostupných. Optimální je oddělit pracovní místo a zaměstnance, který na něm je – místo by mělo být obsaditelné a provozovatelné samo o sobě, ne tak jak jsme toho často svědky, že s (často přetíženým) člověkem daná práce stojí a padá.

Uvedené problémy vyplývají z průzkumu současné reality ve vazbě na dostupné teoretické koncepty a podobně jako v jiných nestabilních obdobích ekonomického rozvoje (hospodářské krize, ropné šoky či dot-com bublina) je účelnost jejich řešení dána stavem ekonomiky a nutností na něj reagovat. Nejedná se o sociální inženýrství ani averzi ke spontánnímu vývoji – naopak jde o reakci na objektivně pozorované tendence a jejich žádoucí ovlivnění.

Existuje žádoucí výzkumná kapacita a publikační aktivita na bázi sociálně-ekonomického výzkumu, institucionálně zabezpečená na úrovni univerzit a výzkumných ústavů, která je schopna poskytovat kvalifikované analýzy respektující jednotlivé sociální modely a vědecký přístup k problému. Lze, na bázi sociálních modelů, provádět i ideologicky neutrální komparace jednotlivých přístupů v rámci názorových rozdílů ve společnosti. Jako žádoucí se jeví podporovat kontinuální expertní činnost v předmětné oblasti, nikoli pouze dílčí studie či opakované publikace. Takové zázemí má schopnost předem odhadnout dopady jednotlivých kroků i s využitím mezinárodních zkušeností. Lze tak omezit prostor pro podstatné excesy a společenské ztráty spojeným s neúspěšnými reformami. Jakkoli výzkum nemá sílu na to zvrátit vývoj společnosti, nařídit respektování svých výsledků ani změnit politické rozhodování, je možné alespoň za pomoci něj vymezit koridor, jehož sledování zvýší míru jistoty a pravděpodobnosti implementace lepších řešení, než na jaká jsme byli doposud zvyklí. 

 (Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář