REFORMY (104) Diskuse: VŠ a TUR

14. květen 2015 | 07.00 |

Dalším příspěvkem pokračuji v přípravné diskusi k 18. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání.

Volíme stejný "třístupňový" model konference jako loni, který se osvědčil, tj.:

- Přípravná diskuse před konferencí.

- Vlastní konference a diskuse na ní.

- Ohlasy na přednesené příspěvky a průběh konference po jejím skončení.

Sborník ze 17. ročníku je zde: http://radimvalencik.pise.cz/2315-reformy-98-sbornik-z-konference-2014.html

Vědecké monografie, ze které vychází letošní konference, je zde: http://radimvalencik.pise.cz/2316-reformy-99-odkaz-na-monografii.html

Zde již je příspěvek J.

L. Berberose:

Názory, postoje, nápady a připomínky

Lidský kapitál jakožto jedna z nejdůležitějších a nejcennějších složek každé společnosti je v současnosti bohužel jedním z často opomíjených aspektů. Mnohdy je to z důvodu zastaralosti myšlení dnešních lidí, kteří se bojí změn, odmítají je a neradi nesou odpovědnost za změny, které stojí čas, úsilí a především většinou nemalé finanční prostředky.

Produktivní služby a vysoké školství

Vzdělaná společnost je v dnešní době elementárním základem každého prosperujícího státu.

Základním problémem aplikace konceptu produktivních služeb do vysokoškolského prostředí je silný monopol státních vysokých škol a jejich lobbistické aktivity, dále pak negativní postoj současné politické scény. Zavedení již zmíněného konceptu naráží na možnosti získávání finančních prostředků ve smyslu jejich dosažitelnosti. Tím myslím fakt, že finanční prostředky plynoucí školám ze státního rozpočtu, jsou daleko jistějším zdrojem pro financování, než příjmy plynoucí od studentů. Značná nejistota spočívá v tom, zda škola sežene dostatečné množství studentů při nejmenším na pokrytí veškerých nákladů. Platební schopnost studentů je v dnešní době nestálá. Není totiž jisté, zda bude student disponovat dostačujícími finančními prostředky či bude mít takovou finanční oporu v zaměstnání, že bude schopen a hlavně ochoten tyto finanční prostředky vložit do vzdělání.

Produktivní služby a spekulace se vzděláním.

Vysoké školství je business jako každý jiný. Pokud by se tento koncept prosadil, je zde možnost vzniku silného spekulativního prostředí se vzděláním. Každé profesní zaměření je samozřejmě odlišně výnosné v závislosti na poptávce pracovního trhu. Z tohoto důvodu se obávám, že se vysoké školy začnou primárně zaměřovat na nejlukrativnější obory, kde bude dobré uplatnění absolventů a tudíž i dobrá návratnost finančních prostředků, což půjde na úkor pestrosti poskytovaného vzdělávacího portfolia vysokých škol.

Platit či neplatit za vzdělání?

Můj osobní názor je ten, že každý student by měl za své vzdělání platit. Člověk si pak více váží svého vzdělání a také ho to motivuje k lepším výkonům. Zbytečně neprodlužuje své studium a stát tak nebude přicházet o prostředky plynoucí z těchto let. Produktivní služby mi přijdou jako dobrý a života schopný projekt.

K otázce udržitelného rozvoje

Co se týče trvale udržitelného rozvoje, je třeba přestat myslet pasivně.

V první řadě je třeba snažit se dosáhnout blahobytu společnosti a zvyšovat kvalitu života lidí, protože bude-li se člověk cítit spokojený a uspokojí-li dostatečně své potřeby, tak teprve pak může projevit opravdový zájem o blaho celé společnosti. Lidé, kteří žijí "z nuly do nuly" mají potřebu zajistit sebe a svou rodinu a nemají čas ani zájem o to se starat o rozvoj celku. Také z tohoto důvodu je třeba být ke svým zaměstnancům solidní, neškudlit každou korunu a neopírat se jen o zákonem danou minimální mzdu, ale občas jim i trochu dopřát a hlavně je správně motivovat při práci. Člověk na všech pracovních úrovních musí mít pocit, že je potřebný, důležitý a jeho práce má určitý smysl pro firmu či pro společnost. Musí vidět výsledek své práce a nesmí mít pocit, že je jen jedním z davu a že je v práci jen, aby si to tam "odseděl". V případě, že člověk má pocit toho, že je důležitý a že je potřeba, podává určitě i lepší výkony a mnohem lépe se s ním spolupracuje. Člověk také musí mít vidinu rozvoje a růstu v podobě osobního rozvoje a např. časem se zvyšující mzdy, protože to máme dané od přírody. Chceme víc a víc a to je přirozenost, se kterou se nedá nic dělat.

Je třeba přestat slepě a bezohledně jít za vidinou vyššího zisku a kromě radosti z příjmů mít radost i z uspokojení potřeb spotřebitelů tak, jak to stojí v učebnicích, ale není tomu tak. Podle mne je dnešní společnost u nás poznamenaná totalitním režimem (obecně nebudu rozvádět své názory, ale jednalo se o relativně dobrou myšlenku akorát špatně proveditelnou). Dnešní postkomunistická generace žila mnoho let v systému, kdy se každý snažil ukousnout si co nejvíc a návyky na to jim zůstaly dodnes. Jak praví české přísloví "dělej co dělej, psu ocas nenarovnáš". Je zbytečné snažit se tyto lidi měnit, jejich celoživotní přesvědčení nikdy nezmizí. Můžeme se snažit změnit akorát sami sebe a pracovat na sobě. Dívat se na věci s nadhledem a ne nekompromisně a úzce.

V souvislosti s tímto je určitě potřeba i vzdělání. V dnešní době má vysokoškolský titul "každý druhý" a nevypovídá to nic o znalostech a kvalitách onoho jedince. Je to z části zapříčiněno tím, že se již přibližně v 15 letech života musejí mladí lidé rozhodnout o tom, co dál, volí si svůj směr a obor. To je dle mého názoru chyba, protože je vědecky prokázané, že se lidský mozek do dvacátého roku života ještě vyvíjí a s tím se rapidně a radikálně mění i lidské postoje a názory na věc. Člověk pak dumá nad tím, proč si před pěti lety (kdy byl ještě napůl dítě) nezvolil jiný směr. To je také jeden z důvodů, proč se většina lidí nevěnuje práci, pro kterou se hodí. Přitom kdybychom uměli lidi "roztřídit", každý by dělal, co ho baví a tak by podával maximální výkon při práci. Rozhodně by to přispělo k rozvoji dnešní společnosti. Dle mého názoru by bylo vhodné rozšířit programy věnující se průzkumu osobnosti a nastavit tak výuku na míru či alespoň zpestřit studijní programy.

Vzdělání obyvatel je v každém případě potřeba. Na druhou stranu (dle mého názoru) není důležité, zda bude vzdělání placené či nikoli (obojí má své klady a zápory a zastánci těchto teorií se nikdy neshodnou a nedospějí k závěru a diskuse na tato témata nikdy nedojdou konce). Podle mne je třeba odbočit ze zajetých kolejí a zaměřit se spíš na styl a postup výuky. Je třeba podávat probíranou látku záživně a třeba ji i prokládat humorem (Viz. Radim Valenčík). Snažit se udržet pozornost studentů a nebazírovat na každé drobnosti v podobě např. skončit/neskončit o 5 min. dříve, atp. To samé při zadávání seminárních prací je nesmyslné bazírovat na tom, že má být dlouhá 10 stran, když někdo zvládne napsat skvělou práci na 5 stran, někdo zase potřebuje stran 20. Nesnažit se studentům za každou cenu vtlouct do hlavy kvanta "žvástů" z mnohých učebnic, ale dát prostor i jejich názorům. Nehnat studenty k nekompromisním marketingovým strategiím založených na znalosti psychologie, ale vést studenty k úctě k ostatním lidem, ochotě a kvalitě poskytovaných služeb a produktů. Tyto strategie (např. pečivo v supermarketu úplně na konci, atp.) jsou v dnešní době (hlavně mladými lidmi) prokouknuté. Lidé se tak stávají opatrnějšími, podezíravějšími a vyhledávají osobitý, upřímný přístup a ochotu. Je mnoho takovýchto drobností, od kterých se však odvíjí úspěch celé společnosti i z makroekonomického hlediska.

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář