Jaké reformy a proč (358) MONOGRAFIE 11. část

29. leden 2015 | 07.00 |

Úvodní poznámka k tomuto textu viz: http://radimvalencik.pise.cz/1991-jake-reformy-a-proc-347-o-monografii.html

Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb (11)

Radim Valenčík a kol.

5.4. Struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a současný svět

Z hlediska současného stavu rozpracování teorie a současné situace lze teoretický popis struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad rozdělit do dvou rovin:

1. Tu rovinu, která je poměrně srozumitelná, dobře propracovaná a empiricky doložená.

- Vychází z toho, že nejsilnější afinity mezi hráči vznikají na základě toho, že na sebe něco vědí takového, co je pro většinovou komunitu nepřijatelné (jeví se jí jako špatné, negativní zavrženíhodné).

- Podobně silnými afinitami jsou i ty, které jsou založeny na pozičním investování. Protože při získání prostředků pro poziční investování, konkurence dotlačí některé hráče k tomu, aby začali porušovat obecně přijatá pravidla (udělali něco zavrženíhodného), dříve nebo později se začnou sítě založené na obou typech afinit propojovat.

- Postupně pak penetrují celý systém státních, finančních, mediálních, kontrolních, bezpečnostních i zpravodajských institucí.

2. Tu rovinu, která logicky navazuje na první, je teoreticky náročnější a má více hypotetický charakter:

- Jejím základním předpokladem je, že neexistuje žádné "dominantní konspirační centrum globálního spiknutí", ale že moc, která vznikla ovládnutím klíčových institucionálních systémů (zpravodajských, mediálních, státních, finančních), pochází z propojení struktur vzniklých na bázi porušování obecně přijatých zásad a struktur vzniklých na bázi pozičního investování, je rozptýlena a generována poměrně spontánními mechanismy na vzájemně propojené globální i lokální úrovni.

- Předpokladem vzniku toho, co vytváří "jádra moci", je schopnost dosáhnout vzájemně vyhovující dohody mezi těmi, co na sebe něco ví (jsou napojeni na uvedené struktury). Jejich role spočívá zejména v tlumení indiskrecí, kterých se dopouštějí ti, co se cítí ve svém postavení ohroženi, poškozeni či nedoceněni.

- Specifikou současné doby je, že v důsledku monopolárního světa vznikla dominantní polarizace, tj. k tomu, aby na globální, ale i lokální úrovni mohl být někdo (kdokoli) participantem jádra vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí propojených s pozičním investováním a penetrujícími institucionální systémy, musí sdílet základní globální ideové paradigma.

Pro celý takto vzniklý systém má klíčovou roli vytvoření systému vyjednávání vlivu mezi jednotlivými strukturami založenými na vzájemném krytí, který je nezbytný k tomu, aby nedošlo k indiskreci. K tomu jsou využívána různá globální a lokální fóra či místa pravidelných neformálních kontaktů. Základní podmínkou pro účast v tomto systému je plná loajalita, která se permanentně ověřuje formou aktivní účasti v nejrůznějších konfliktech (provokovaných i vznikajících spontánně), kdy je zúčastněným (těm, kteří mají vliv ve strukturách založených na vzájemném krytí) zřejmé, o jaké řešení jde. K tomu, aby jim to bylo zřejmé, slouží základní globálně sdílené paradigma vyjednávání vlivu.

Toto paradigma má následující podobu:

- Prosazování silových řešení doslova "za každou cenu".

- Pěstování obrazu nepřítele a výroba reálného nepřítele (právě uplatňováním silových řešení).

- Používání dvojího metru k demonstrování moci a možnosti využívat in-side informace při ovlivňování chování osob.

- Kontrola chování osob v oblasti politické reprezentace vlastní země i ostatních zemí (jejich monitorování, výroba kompromitujících materiálů, vydírání, protěžování i "měkké" řízení formou poskytování in-side informací, přičemž to poslední je bezprostředně spojeno s prosazením silového řešení za každou cenu).

- Vytváření představy o vlastní výlučnosti (my jsme ti jediní správní a proto nám je vše dovoleno), přičemž tato výlučnost má dvě roviny - obecnou (výlučnou je naše "euroatlantická civilizace") a elitářskou (my, co víme, o co jde a jak to chodí, máme právo používat ostatní i v rámci naší "euroatlantické civilizace" jen jako nástroj či prostředek "uhájení jejích hodnot").

6. Východiska ze současné situace

Všechny úvahy o tom, jaké reformy je nutné prosadit, pokud má naše společnost (lokálně i v globálním kontextu) projít složitou cestou transformace (jejíž kontury jsme se snažili popsat ve 2. a 3. kapitole) mají smysl jen potud, pokud dáme odpověď na otázku, jak začít a co dělat. Jak za současných podmínek (které se z povahy věci nebudou zlepšovat) dělat to, co otevře cestu k řešení problémů, které se hromadění a projevují se jako historický exces. Především je nutné odmítnou naivní představy, které mají následující podoby:

- Nic zvláštního se v současné době neděje, to, co se děje dnes je normální a bylo tomu tak vždy.

- Problémy sice existují, objevuje se dokonce řada rizik, ale vše se nakonec vyřeší nějak samo.

- Nejdřív musí být hodně zle, aby, pokud dojde ke šťastné shodě okolností, pak bylo zase dobře.

Alternativou těchto pohledů je tento: Čím poctivěji se věda přihlásí ke své odpovědnosti za poznání současné reality, čím více s využitím svých metod, svých nástrojů a své historické zkušenosti odhalí, co se odehrává, jaký to má kontext a jaké je řešení, čím více se využitelné výsledky vědeckého poznání rozšíří do běžného vědomí lidí, tím menší budou "transakční náklady" (útrapy lidí, oběti, které bude nutné přinést, ekonomické, morální i fyzické ztráty) na překonání úskalí, kterými prochází naše společnost, a tím větší bude šance, že tímto úskalím projdeme.

6.1 Faktory bránící degeneraci

Pokud chceme najít, popsat a následně využít východiska ze současné situace (ve které se ocitla naše civilizace a která má podobu globálního civilizačního excesu), musíme se nejdříve podívat na faktory, které v dějinách bránily plné degeneraci společnosti. V každé historické době proti degeneraci společnosti působí různé obranné prvky. Jedná se zejména o následující:

1. Sklon ke kooperativnímu chování (tím je mj. i dodržování pravidel, ale i ochota něco obětovat ve společný prospěch či dokonce existenciální ochota obětovat se) tak, jak byl do naší psychiky zakódován evolučními hrami, které se hrály od počátku zrodu lidské civilizace. (Zde hledá zdroj morality např. K. Binmore, jehož knížky o reálných hrách patří k tomu nejlepšímu, co je.)

2. Potřeba člověka vytvářet si nadindividuální existenciální a tím i motivační přesah, který zvyšuje sklon k respektování morálních zásad i úsilí o jejich obranu. (Tento prvek vyplývá z logiky formování lidských potřeb a systému prožitků, tak jak jsme jej popsali ve 4. kapitole.)

3. Specifika určitých nadřazených institucí, které jsou procesem vzniku a svou historickou kontinuitou dostatečně nadřazené ("nad věcí") a které permanentně obnovují odolnost ostatních institucí. Těch, které mají porušování obecně přijatých zásad bránit. Takovými "supervizory" může být osvícený prezident, ústavní soud, akademická věda, náboženská autorita. (To ovšem selhává, pokud jsou kontaminovány i tyto sféry, na druhé straně zde může nahodile zapůsobit faktor nadindividuálního motivačního přesahu, byť i v dané oblasti má v sobě řadů prvků nevypočitatelnosti.)

4. Konkurence mezi státy. Stát, jehož instituce podlehnou, prostě vyklidí pozici ostatním. Buď se úplně rozpadne, zanikne, je vstřebán jinými státy, nebo dojde k zásadní – více či méně drsné – obnově jeho institucí na úplně jiném základě. (Celé dějiny středově jsou toho příkladem, zde najdeme odpověď na to, proč nájezdy různých kmenů byly tak úspěšné, později se to řešilo revolucemi, válkami apod.)

5. Existence pozitivní vize, která je vnímána jako realistická. Význam realistické pozitivní vize má dva aspekty, přičemž ten druhý vyplývá z teoretické reflexe reality a je svým způsobem významnější:

- První význam pozitivní vize je celkem zřejmý. Současná doba bude plodit řadu nejrůznějších pokusů o změnu k lepšímu, vyvolá řadu protestních hnutí, zrodí různé aktivity usilující o nápravu. Bez propracovaného konceptu toho, co a proč dělat, z nich nic významného nevzejde. Skončí menší či větší tragédií, v lepším případě "vyšumí do ztracena", v horším případě se zvrhnou a nadělají více škod než užitku. Proto potřebujeme realistickou, pozitivní a sjednocující vizi. Ale to není ten nejvýznamnější důvod.

- Druhý význam realistické pozitivní vize bezprostředně souvisí s tím, jak fungují struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Jejich analýza ukazuje, že nutně předpokládají existenci jader vyjednávání vlivu, která se utvářejí na lokálních i globálních úrovních. Tato jádra mají výrazně spontánní charakter a je na nich předjednáno (v podstatě rozhodnuto předem), co se následně dojedná na více či méně známých oficiálních fórech. V těchto spontánně se utvářejících jádrech vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí mají klíčovou roli lidé nejen velmi dobře informovaní, ale i lidé, kteří jsou poměrně inteligentní. Většina z nich nyní v rámci globálně i lokálně sdíleného základního ideového paradigmatu předpokládá, že nás (naší civilizaci) čeká neodvratný boj o prostředky dalšího růstu spojený s redukcí počtu obyvatelstva v rámci globální konfrontace. Ukazuje se však, že zde stávající globálně i lokálně sdílené základní ideové paradigma selhává. Tudy přijatelná cesta nevede. Alternativou je právě realistická pozitivní vize spojená se změnou charakteru růstu a novým ekonomickým základem společnosti. Existence takové vize je velmi důležitá z hlediska toho, zda reakcí na krizi stávajícího základního ideového paradigmatu bude jeho modifikace ve směru stupňující se konfrontace, nebo naopak pootevření cesty k řešení současných problémů v intencích pozitivní vize.

6.2. Předpokládaný vývoj a alternativy transformace základního ideového paradigmatu

Období (v tuto chvíli již necelých) čtyř následujících let bude zajímavé zejména tím, že bude docházet ke zcela zásadní proměně základního globálně sdíleného paradigmatu vyjednávání vlivu. O tom starém, které je v současné době v krizi a které se zvrhlo ve snahu překrývat to, o co jde, vyvoláním konfliktů (a to v co nejvíce oblastech a co nejvíce je vystupňovat), jsme hovořili v předcházejícím pokračování. Touto svojí degenerací (zpronevěřením se původní roli vytváření konsensu) celá globální hierarchie jader vyjednávání vlivu postavená na starém základním ideovém paradigmatu uvolnila prostor, který bude z různých stran postupně obsazován jinými typy paradigmat různého druhu. Již nyní lze vytipovat některé základní charakteristiky toho, co bude postupně převládat oproti starému globálnímu paradigmatu:

1. Důraz na dlouhodobost zejména z hlediska surovinového zabezpečení států. - Uvidíme, jak fenomén dlouhodobého uvažování zdrojového zabezpečení ekonomik států ovlivní vytváření představ o charakteru ekonomického růstu.

2. Hledání způsobu obnovy autority státu. Současný vývoj ukázal, že některé významné státy (včetně USA) ztratily schopnost provádět státní politiku jako takovou. Státní aparát se stal kořistí zájmových skupin (toho, co nazývám "zprivatizované enklávy zpravodajských služeb, které prorostly s podhoubím struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad). A reprezentace státu plní jen roli jakéhosi fíkového listu, není schopna ani sebereflexe svého postavení. - Uvidíme, jaké řešení se najde. Bylo by naivní domnívat se, že vliv struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad lze zcela eliminovat. Jednotlivé reprezentace státu, které si uchovají svéprávnost, budou muset najít způsob životaschopného konsensu, který nebude oslabovat autoritu státu. Vliv států, jejichž reprezentace nebude schopna zajistit autoritu státu jako státu, bude upadat. Důležitá bude míra teoretické reflexe podstaty, mechanismů fungování a příčin vzniku struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

3. Výše uvedené proměny starého globálního paradigmatu budou probíhat v podmínkách poměrně dynamických změn geopolitického vlivu většího množství států a finančních center. - Uvidíme, do jaké míry se v těchto hrách budou či nebudou reprezentace jednotlivých států obracet k autoritě vědy a vědy o společnosti zvlášť.

4. Významnou roli bude hrát přístup k řešení sociální otázky. Zde se setkáme s různými alternativami. - Uvidíme, jak se více i méně vyspělé země vypořádají s otázkou zabezpečení vzdělanosti, péče o zdraví, udržitelností penzijního systému. Do jaké míry hledání odpovědí v této oblasti povede k pochopení role odvětví produktivních služeb jako zdrojového odvětví ekonomiky. Rovněž tak bude zajímavé sledovat, do jaké míry řešení sociální otázky půjde cestou averze k majetku jako takovému, a do jaké míry bude identifikován jako hlavní zdroj problémů investování do společenské pozice (vedoucí k sociální segregaci, potlačující rovnost příležitostí k nabývání a uplatnění lidského kapitálu).

Další vývoj může mít různé alternativy, z nichž lze rozlišit dvě základní:

- Buď bude orientace na stupňování konfliktů "úspěšná" a dojde k více či méně pomalému hroucení základů naší civilizace (pak pro nějaké, resp. jakékoli reformy samozřejmě nebudou podmínky).

- Nebo dojde k významné restrukturaci jader vyjednávání vlivu. V procesu restrukturace jader bude vznikat nové paradigma, které bude obsahovat určitou reflexi východisek ze současné situace. To umožní otevřít cestu k realizaci reforem, o které jde, a to diferencovaně v různých částech světa.

Případné uklidnění situace bez proměny základního ideového paradigmatu (jako alternativa mezi těmito dvěma krajními) bude dočasné a bude mít tendenci "překlopit se" v jednu ze dvou výše uvedených základních alternativ.

(Pokračování další částí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře