Jaké reformy a proč (350) MONOGRAFIE 3. část

21. leden 2015 | 07.00 |

Úvodní poznámka k tomuto textu viz:http://radimvalencik.pise.cz/1991-jake-reformy-a-proc-347-o-monografii.html

Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb (3)

Radim Valenčík a kol.

2.3. Analýza dynamiky hospodářského růstu v dlouhodobém historickém období

Na Obrázku 2.4 je zachycen vývoj produktivity práce od začátku našeho letopočtu:

Obrázek 2.4

Vlastní výtvor (Mihola)

Vidíme, že G(HDP/L), (tj. tempo růstu produktivity živé práce), začíná významně narůstat v počátcích průmyslové revoluce a roste až do současnosti. Jeho růst se ale zmírňuje a ustálí se na průměrném meziročním tempu 1,4 %.

Obrázek 2.5:

Vlastní výtvor (Mihola)

Přechod k ekonomice založené na produktivních službách může nastartovat obdobný proces. Nejenže ekonomický růst má z dlouhodobého hlediska exponenciální charakter, ale je ve skutečnosti ještě rychlejší. V  určitém období se totiž začala exponenciální dynamika tohoto růstu zrychlovat, a ustálila se (dodnes) na exponenciálním růstu, který odpovídá průměrnému meziročnímu tempu 1,4 % tempa růstu produktivity živé práce (tj. absolutní růst je vyšší v důsledku přírůstku zásoby práce). K tomuto vzestupu tempa růstu, které velmi dobře popisuje obrázek 2.7 prezentující zvyšování průměrných dlouhodobých přírůstků, dochází právě v období průmyslové revoluce. Přitom po celé období průmyslové revoluce se příslušná dynamika mírně, ale přece jen zvyšuje. Mnohem pravděpodobnější než to, že se tempo růstu začne snižovat, je naopak to, že nás čeká obdobný vzestup, k jakému došlo v průběhu průmyslové revoluce, kdy změnou charakteru ekonomického růstu začne růst i jeho meziroční dynamika ze stávajících 1,4 % na vyšší. To vyjadřuje následující obrázek:

Obrázek 2.6

Vlastní výtvor (Valenčík)

Další analýza ukazuje, jak v době průmyslové revoluce vstoupily do ekonomiky intenzivní faktory růstu. A to tak, že nejdříve se otevřel prostor pro akumulaci kapitálu (ten sám o sobě ještě intenzivním faktorem růstu nebyl), teprve následně se akumulace kapitálu se stala prostorem pro uplatnění inovací spojených s technickým pokrokem.

Obrázek 2.7:

Vlastní výtvor (Mihola)

Četnost vstupu intenzivních faktorů přitom závisí na úrovni lidského kapitálu a jeho využití (především na inovačních schopnostech lidí). Produktivní služby ze své vlastní povahy (zkvalitněním profesní přípravy, dosažením vyšší míry inovačních schopností, prodloužením období jejich nabývání a uplatnění, zvýšením efektivnosti jejich uplatnění) intenzifikují posilují hlavní intenzifikační faktor. Jsou tedy, názorně řečeno, faktorem růstu, který intenzifikuje intenzifikaci, tj. je velmi výrazným intenzivním faktorem.

Vývoj intenzity a extenzity světového vývoje od počátku letopočtu je zachycen na horním grafu. Je z něj zřejmé, že významný nástup intenzivních faktorů odpovídá období průmyslové revoluce. Do té doby byl vývoj podstatně mírnější, takže význam dynamických parametrů byl při tomto nepatrném růstu produktu podstatně menší. Tento vývoj se blížil vývoji čistě extenzivnímu.

Obrázek 8:

Vlastní výtvor (Mihola)

Vstup lidských schopností, které se "přetaví" v technický pokrok, je faktorem intenzivního růstu a umíme ho už vyjádřit a na základě toho si ho i představit. Produktivní služby intenzifikují proces celkového využití lidských schopností (formou jejich efektivnějšího nabývání, lepšího uchování i uplatnění) a působí na intenzifikaci intenzivního faktoru. Budoucí rozložení podílu extenzivních, intenzivních a super intenzivních faktorů růstu může mít podobu uvedenou na obrázku. K tomu podrobněji v navazující subkapitole.

Žijeme v době, kterou lze považovat za počátek přechodu k ekonomice, ve které bude dominantním sektorem sektor produktivních služeb (služeb umožňujících nabývat, uchovávat a uplatňovat lidský kapitál). Dominantním se tento sektor stává z následujících důvodů:

1. V tom smyslu, že produkuje rozhodující množství statků (produktivních služeb sloužících k uspokojování schopnostních potřeb).

2. V tom smyslu, že nejvíce ovlivňuje uspokojování potřeb a utváření jejich struktury (tj. nejvýznamnějšími potřebami člověka se stávají schopnostní potřeby, potřeby uspokojované rozvojem a realizací jeho schopností).

3. V tom smyslu, že v tomto sektoru nejintenzivněji probíhají inovační procesy.

4. V tom smyslu, že se do tohoto sektoru přesouvá těžiště ekonomické akumulace (tj. v tomto sektoru se nejvíce hromadí fixní kapitál, který má podobu lidských schopností a lidských vztahů).

5. V tom smyslu, že v tomto sektoru vzniká nejvíce čistého přebytku, který se stává zdrojem akumulace fixního kapitálu působícího v tomto sektoru.

2.4. Povaha lidských inovačních schopností, intenzivní a superintenzivní faktory růstu

Velmi důležitá je podložená představa o možnosti takového růstu, který by byl současně dynamický (konce exponenciálně dynamický v tom smyslu, že jeho procentuální přírůstky dlouhodobě oscilují kolem určité konstantní hodnoty), a současně trvale udržitelný. To je reálné, pokud:

1. Podstatnou součástí růstu (toho, co se do něj "počítá") jsou produktivní služby bezprostředně spojené s nabýváním, uchování a uplatněním lidského kapitálu (tj. to, co umožňuje kvalitní a současně plnohodnotný život).

2. Tento lidský kapitál působí na zvýšení intenzity těch inovačních procesů, které radikálním způsobem snižují množství naturálních vstupů do procesu výroby (nové technologie apod.) a tím osvobozují ekonomický růst od bezprostřední závislosti na bariérách spojených s omezeností přírodních zdrojů a omezeností schopnosti přírodního prostředí absorbovat důsledky lidské činnosti.

V této souvislosti je nutné zmínit to, jakou povahu mají lidské inovační schopnosti. Vycházejí z charakteru působení člověka na přírodu. Člověk vzájemně zprostředkovává, uvádí do vzájemné souvislosti a podmíněnosti procesy ve svém prostředí, přitom tak, aby realizoval svoje cíle. Vytváří přitom pracovní nástroje, které se v průběhu dějin stávají stále složitější a mění se v technologie. Technologie jako takové jsou založeny právě na vzájemném zprostředkování přírodních sil.[1]A jako takové jsou výsledkem základní lidské schopnosti (toho, co dělá člověka člověkem): Vložit mezi sebe a přírodu část již přetvořené přírody a tím zvyšovat účinnost svého působení na přírodu.

Tak, jak je schopen člověk na základě svého poznání nechat jakékoli přírodní procesy působit na sebe navzájem, tak si (prostřednictvím rozvoje technologií vytvořených na tomto základě) otevírá cestu k ovládání dalších přírodních procesů. Přitom se současně rozvíjí tato jeho základní schopnost, schopnost všeobecně zprostředkující činnosti. Ta (v podobě schopnosti inovovat) hraje rozhodující roli při využívání intenzivních faktorů růstu.

V konkrétnější podobě (z hlediska firmy) si pak tuto všeobecně zprostředkující schopnost můžeme představit jako jednotlivé složky lidského kapitálu, který se sestává z osobního, organizačního a zákaznického kapitálu, viz následující tabulka 1:

Tabulka 1:

Osobní kapitál

Organizační kapitál

Zákaznický kapitál

Intelekt

Patenty

Zkušenosti firemních zástupců

Explicitní znalosti, schopnosti a dovednosti

Vynálezy

Vztahy s kooperujícími složkami uvnitř firmy

Struktura systematizovaných koncepčních znalostí, schopností a dovedností

Organizační chování, procesy (procesní kapitál, inovační kapitál, kapitál na obnovu a vývoj)

Vztahy s obchodními partnery

TACIT Knowledge – implicitní a rutinní znalosti, zkušenosti, schopnosti a dovednosti

Model

Vztahy s odbornými partnery

Emoční inteligence, vztahy, hodnoty

Systémy, databáze

Vztahy se zákazníky

Kompetence, způsobilost k tvorbě hodnot

Informační technologie, SW podpora

Vztahy s firemními spojenci

Vlastní výtvor (Barták)

Osobní kapitál tvoří pracovníci organizace, suma jejich znalostí a dovedností, emoční inteligence, vztahy a hodnoty. Ty tvoří jistý potenciál, který pracovníci propůjčují, podobně jako svůj intelekt, energii a čas, firmě. Jsou tedy investory, kteří nabízejí možnost (nikoliv nutnost) uplatnění svého potenciálu ve firmě. Jeho reálné využití závisí na osobním rozvoji zaměstnance, pracovních podmínkách, kultuře firmy, směřování k učící se organizaci a na mnoha dalších okolnostech.

Organizační kapitál zahrnuje veškeré intelektuální vlastnictví formy, její patenty, vynálezy, databáze, technologie, organizační chování. Lze do něho řadit znalosti týkající se stávajících, inovovaných či nově uvažovaných procesů uvnitř firmy (procesní kapitál, inovační kapitál, kapitál na obnovu a rozvoj).

Zákaznický kapitál představuje znalost toho, co chtějí, event. v budoucnu budou chtít, zákazníci. Znalost jejich potřeb, přání, aspirací, tužeb, preferencí, očekávání, kvantitativních, kvalitativních požadavků na stávající i perspektivně uvažované výrobky či služby představuje základ nejen pro reaktivní, ale i proaktivní uspokojování anticipovaných potřeb zákazníka.

Všechny tři dimenze intelektuálního kapitálu (osobní, organizační a zákaznický) fungují ve vzájemné interakci. Znalostní kapitál v implicitní podobě se uplatňuje při socializaci a internalizaci, v explicitní podobě při externalizaci a kombinaci znalostí.

Růst znalostního kapitálu zajišťující předstih rozvoje znalostí v organizaci vůči objemu, charakteru a dynamice rozvoje změn ve vnějším prostředí (podle Peterse - v Kopčajově interpretaci proud změn znalostí) umožňuje organizaci obstát nejen v současných podmínkách, ale zejména v budoucnu, se zřetelem k formování a zejména realizaci ambiciózních strategických záměrů, posilujících konkurenceschopnost organizace. Při vzájemné podpoře lidského, organizačního a zákaznického kapitálu se jejich vliv a význam umocňuje a dochází k synergickým efektům.

Pokud je ekonomický systém schopen zvyšovat efektivnost nabývání, uchování a využití této všeobecně zprostředkující schopnosti, můžeme hovořit o vstupu superintenzivních faktorů růstu do ekonomiky. Tuto možnost nabízí právě ekonomický systém založený na produktivních službách. V oblasti navyšování lidské schopnosti poznávat procesy probíhající v prostředí, ve kterém člověk žije, a vzájemně je zprostředkovávat (a to i formou vytváření relativně trvalých zprostředkování v podobě technologií či společenských institucí), jsou možnosti, které využíváme jen z velmi malé části. Proto otevření cesty k jejich využití bude znamenat výrazný civilizační vzestup. Na jeho prahu dnes stojíme. Projevuje se to mj. i tím, že primární bariéry setrvačnosti, na které narážíme, a sekundární bariéry degenerativních změn ve společnosti, které se objevují vždy, když se ztrácí vize, vyvolaly současný společenský exces.

(Pokračování další částí)



[1]G. Hegel a později K. Marx hovoří v této souvislosti o "zprostředkování" (Vermittung). E. Böhm-Bawerk později (v souvislosti s objasněním úroku) používá pojem "oklika" (Umweg), a to naprosto ve stejném smyslu. J. Schumpetr později (ale již poněkud v jiném kontextu) pojem inovace, který se vžil a používá se dodnes.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře