Jaké reformy a proč (280) Odkaz Listopadu 4

12. listopad 2014 | 07.00 |

Dostal jsem velké množství velmi zajímavých a promyšlených odpovědí na anketu k pracovní verzi monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb", s jejímž odevzdáním do tisku počítám v únoru 2015. Většinou se však vyhýbají poslední a velmi důležité otázce, která zní takto:

10. Pokud se podaří založit tradici každoročně zpracovaných monografií navazujících na tuto a vycházejících z navrhovaného seriálu čtyř konferencí v následujících třech létech, čím se podle vás bude lišit pojetí a obsah monografie v příštím roce od letošní?

- Příliš ne, půjde jen o drobné úpravy a zkvalitnění některých pasáží.

- Podmínky ve společnosti (u nás a zejména v globálním kontextu) se natolik změní, že jako prioritní vyvstanou zcela jiné problémy; otázkou je, zda při jejich řešení bude moci teorie napomoci.
Viz:
http://radimvalencik.pise.cz/1759-jake-reformy-a-proc-265-anketa-k-monografii.html

Když jsem dopsal čtyřdílný seriál o Listopadu 1989, uvědomil jsem si, že hlavní poselství toho, co jsem napsal, velmi úzce s odpovědí na uvedenou otázku souvisí. Jde totiž o to, zda se bude zvyšovat intenzita a rozsah konfrontací a s nimi spojených animozit u nás i v našem okolí (a kam až toto hrocení dojde), nebo zda (a do jaké míry) si lidé začnou postupně uvědomovat, že tudy cesta nevede. Každá změna k lepšímu kdykoli v historii vždy předpokládala sjednocení lidí zdola. A naopak – když síty reprezentující reakci, útlak obyčejných lidí, zlo, které se vymklo kontrole, se snažily udržet svou pozici ve společnosti, dělaly to právě formou vyvolávání a hrocení konfrontací i s nimi spojených animozit.

Tak tomu bylo vždy a tak je tomu i nyní. Tomu odpovídá i zkušenost z Listopadu 1989, kterou si právě z tohoto hlediska stojí zato připomenout i v rámci seriálu o reformách. Mj. i proto, že letošní průběh připomenutí polokulatého výročí této události velmi mnoho napoví o tom, co nás čeká v nejbližší budoucnosti. Zde je čtvrtá, poslední část seriálu:

Listopad 1989 proběhl jako výsledek spontánního a masové protestu v podmínkách velmi širokého sjednocení národa. A jako takový byl vnímán ještě hodně dlouho. Na hesla typu "Nechme samet sametem, teďka s nima zametem!" tehdy nikdo neslyšel. Mimo jiné i proto, že jako vždy se jich chytali nejen ukřivdění, ale i ti, kteří se dokážou přiživit na každém režimu a každé změně.

Svým způsobem si ocenění zaslouží i tehdejší stranické vedení země, jakkoli se to dnes může zdát někomu nepochopitelné. Velká většina našich tehdejších představitelů totiž nejenže nepřipravovala "djilasovskou" cestu transformace (tj. přeměnu neplnohodnotných vlastnických práv v plnohodnotná), ale ani později se o to nepokusila. A to i přesto, že k tomu byli tlačení podle Trockého hesla "obohacujte se" částí svých sovětských kolegů v době, kdy se sovětská moc rozpadala. "Djilasovskou cestou se pak vydala jen část středně vyšší stranické garnitury (z oblasti nikoli přímo stranického aparátu, ale zpravodajských služeb státu, nomenklatury působící na ministerstvu zahraničí, v mezinárodních institucích, v podnicích zahraničního obchodu), návazně pak i někteří potomci tehdejších politických špiček. Ale to vše velmi umírněné podobě (ve srovnání s Ruskem a zejména některými jeho sovětskými satelity). To bylo důležité pro průběh transformace, která (jakkoli ji dnes máme tendenci hodnotit kriticky) nedopadla nejhůř. Především však nedošlo k "oligarchizaci země".

To si zaslouží aspoň krátkou poznámku. Věci se poznávají ve srovnáních. Tak se podívejme, co se děje na Ukrajině. Ekonomika se propadá. Původní Majdan byl reakcí na rozkrádání ve velkém a otevřeně šel proti oligarchům. Výsledek? Jedni oligarchové byli vyměněni za druhé. Krátké iluze o tom, že jsou lepší, se v podstatě již nyní rozplynuly. Tak je vymění za další a další... Jak dlouho asi bude trvat, než se definitivně i na Ukrajině rozplyne "zemanovská" (tedy M. Zemanem sdílená a deklarovaná) iluze o tom, že problémy v této zemi vyřeší dohoda oligarchů? Co všechno si lidé v této zemi budou ještě muset vytrpět? Kolik nás to bude stát? A v co se to celé vyvine?

S odstupem času se stává zřejmější i to, že pokud se má něco pohnout dopředu, musí dojít – aspoň dočasně – ke sjednocení většiny národa. Lidé to toho prostě musí jít s pocitem, že do toho jdou společně. A to i přesto, že bude následovat štěpení a znesvářování. (U nás tehdy umocnění dělením státu, které bylo výsledkem nikoli jen vnitropolitického vývoje – ale i to jsme zvládli.)

Pokud někdo od začátku staví politiku na vyvolávání animozit a z tohoto hlediska navíc falšuje historii – nevěřte mu. A vězte, že je nositelem buď naprosté hlouposti (nechal se nachytat), nebo čistého zla (to většinou). To nikdy nepřineslo nic dobrého a velmi brzy uvidíme, jaké to bude mít plody na Ukrajině. U nás patrně něco takového neprojde a pokus něco takového importovat skonči fiaskem.

Jedním z atributů doby je expanze struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Tj. to, že skutečnou moc mají ti, co na sebe něco vědí. A že dokonce to, aby na sebe něco věděli, je podmínkou společenského vzestupu. ("A co na něho máme" – bývá dobrým zvykem ptát se při sestavování kandidátek prakticky všech stran, ale to je jen okrajový případ toho, jak se tyto struktury vytvářejí.) Pokud tento proces nemá protiváhu, postupně dojde k destrukci celého institucionálního systému (včetně a především těch institucí, které by porušování obecně přijatých zásad měly bránit).

Transformace socialistického Československa zahájená v Listopadu 1989 bujení těchto struktur nahrála. Nicméně k němu nedošlo zdaleka v té míře, v jaké v jiných zemích. I to je přímý výsledek toho, jak Listopad proběhl. Funkčnost institucionálního systému (a to přes řešení tak složitého úkolu, jakým bylo rozdělení federace) se uchovala v poměrně vysoké míře. Pokud nyní dochází k jejímu pokračování, není to již důsledek působení Východu, ale Západu. Druhá fáze bujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad je již projevem politiky globálního špiclování, kdy jsou na významná místa připouštěni ti, co jsou vydíratelní. Mj. proto se "naše" současná euroreprezentace chová v ukrajinské krizi tak absurdním způsobem. A proto platí, že nastávajícím složitým obdobím projdeme s tím menšími ztrátami, čím více budeme mít vůli a trpělivost motivovanou zodpovědností dobírat se pochopení toho, o co jde. K tomu nám může podstatným způsobem napomoci připomenutí Listopadu 1989 takového, jaký byl. I toho, jak probíhal další vývoj.

(Pokračování vyhodnocením ankety)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář