Jaké reformy a proč (277) Odkaz Listopadu 1

9. listopad 2014 | 07.00 |

Dostal jsem velké množství velmi zajímavých a promyšlených odpovědí na anketu k pracovní verzi monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb", s jejímž odevzdáním do tisku počítám v únoru 2015. Většinou se však vyhýbají poslední a velmi důležité otázce, která zní takto:

10. Pokud se podaří založit tradici každoročně zpracovaných monografií navazujících na tuto a vycházejících z navrhovaného seriálu čtyř konferencí v následujících třech létech, čím se podle vás bude lišit pojetí a obsah monografie v příštím roce od letošní?

- Příliš ne, půjde jen o drobné úpravy a zkvalitnění některých pasáží.

- Podmínky ve společnosti (u nás a zejména v globálním kontextu) se natolik změní, že jako prioritní vyvstanou zcela jiné problémy; otázkou je, zda při jejich řešení bude moci teorie napomoci.
Viz:
http://radimvalencik.pise.cz/1759-jake-reformy-a-proc-265-anketa-k-monografii.html

Když jsem dopsal čtyřdílný seriál o Listopadu 1989, uvědomil jsem si, že hlavní poselství toho, co jsem napsal, velmi úzce s odpovědí na uvedenou otázku souvisí. Jde totiž o to, zda se bude zvyšovat intenzita a rozsah konfrontací a s nimi spojených animozit u nás i v našem okolí (a kam až toto hrocení dojde), nebo zda (a do jaké míry) si lidé začnou postupně uvědomovat, že tudy cesta nevede. Každá změna k lepšímu kdykoli v historii vždy předpokládala sjednocení lidí zdola. A naopak – když síty reprezentující reakci, útlak obyčejných lidí, zlo, které se vymklo kontrole, se snažily udržet svou pozici ve společnosti, dělaly to právě formou vyvolávání a hrocení konfrontací i s nimi spojených animozit. Tak tomu bylo vždy a tak je tomu i nyní.

Tomu odpovídá i zkušenost z Listopadu 1989, kterou si právě z tohoto hlediska stojí zato připomenout i v rámci seriálu o reformách. Mj. i proto, že letošní průběh připomenutí polokulatého výročí této události velmi mnoho napoví o tom, co nás čeká v nejbližší budoucnosti. Zde je první část seriálu:

Blíží se polokulaté výročí Listopadu. Lze očekávat, že tentokrát proběhne ve více konfrontační atmosféře než dříve. I u nás v souladu s globálními trendy stále více dochází k vyhrocování konfliktů a pěstování animozit. Konfliktů, kterými je překrýváno selhávání institucionálních systémů vyspělého světa. Konfliktů mezi zeměmi i uvnitř nich. Konfliktů, do kterých jsou lidé vtahováni, aby s nimi mohlo být následně manipulována, a především, aby v situaci, kdy rozlišují svět na ty "hodné" a na ty "zlé", neodhalili, co je příčinou hromadění problémů.

Všimněme si jen toho, jak naši současnou českou společnost rozpolcuje otázka, zda k nám importovat či neimportovat kyjevský "Majdan", zda k nám importovat či neimportovat strukturu moci založenou na vládě oligarchů ukrajinského kalibru, zda toto je či není ta pravá demokracie. Mimo jiné - akce na podporu importu Majdanu mají (patrně ne náhodou) vrcholit právě v den oslav Listopadu.

Účelovému využití Listopadu nahrává i to, že ubývá pamětníků. Ti, kterým bylo 40 a více, jsou dnes v důchodu a mnohdy se již neúčastní plnohodnotně společenského života. Těm, kterým bylo tehdy méně než 15, je dnes ke čtyřicítce, jsou v nejproduktivnější fázi svého života, nemají však plnohodnotnou zkušenost s tím, co a jak se tehdy událo.

Tak se pokusím něco z toho připomenout. Z tehdejší atmosféry. Jak jsem to tehdy viděl. Jako člověk, který na jedné straně věřil v budoucnost socialismu, na druhé straně si uvědomoval, že se vývoj u nás dostal do slepé uličky a že jsou nutné zásadní změny. Ale takových byla tehdy většina. Rozdíly byly spíše v míře kritičnosti, se kterou lidé hodnotili daný stav, než v tom, že by se hledala jiná budoucnost, než nějaký vylepšený, nějaký reformovaný socialismus.

K napsání těchto vzpomínek mě podnítil rozhovor s Miloušem Jakešem v Reflexu s názvem: "Miloš Jakeš: Listopad zinscenovala StB, disidenti na tom zásluhu nemají". Doporučuji rozhovor přečíst a přitom se pokusit rozlišit, v čem se jedná o autostylizaci a v čem o autentické sdělení:

Viz: http://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/59883/milos-jakes-listopad-zinscenovala-stb-disidenti-na-tom-zasluhu-nemaji.html

Nyní k tomu momentu, který mě zaujal. Pokus použít k řešení tehdejší situace Lidové milice zde líčí M. Jakeš takto (to nejdůležitější podtrhuji):

"Milicionářů mělo přijet asi deset tisíc. Cílem bylo, aby se prošli několikrát Prahou a ukázali, že je tu reálná síla, která chce bránit společenský řád, která si stoupne kolem různých center, z nichž vychází nepřátelská propaganda, aby se u odpůrců vytvořilo určité ovzduší strachu. Z jednotlivých krajů vyjely autobusy s milicionáři. Pozdě večer mi volá šéf milicí Novák: "Praha je odmítá přijmout." Říkám mu: "Zastav další příjezd, kdo nevyjel, ať nevyjíždí. Vyčkej, ráno budeme chytřejší." O co šlo? Šlo o to, že tady byli kohouti, kteří chtěli být generálním tajemníkem. Štěpán, Adamec a Štrougal, jenž neunesl, že se jím v roce 1987 nestal místo mě. Všichni sledovali jedno – a řeknu to vulgárně: "Nesmíme si umazat ruky." Takže i Mirek Štěpán měl obavu, aby nedošlo k něčemu, co by mu zabránilo být generálním tajemníkem. Proto Praha milicionáře odmítla přijmout."

M. Jakeš to, že Lidové milice "selhaly", líčí jako zradu papalášů v důsledku jejich kariérismu. Ve skutečnosti pražské (a nejen pražské) Lidové milice byly dávno před tím (přibližně od jara 1989), a to bez Štěpánů, Adamců či Štrougalů na straně těch, co požadovali změnu režimu. Na straně většiny lidí – a to zcela vědomě a bez toho, aby z toho očekávaly jakýkoli prospěch. To, co se událo v případě jejich pokusu o zneužití, je výsledkem tlaku zdola, nikoli intrik shora, jak to vidí M. Jakeš.

Ale právě to je pro tehdejší představitele typické. Viděli jen sebe a spory mezi sebou. To, že lidé mají taky rozum, že umí uvažovat vlastní hlavou, že co je moc, to je moc, nechápali tehdy a nepochopili doposud. A to přesto, že se třeba velmi upřímně právě M. Jakeš ve slavném rozhovoru vyznal, že se cítí jako kůl v plotě. Podobně pak v logice svého uvažování vidí Listopad jako výsledek intriky tajných služeb, čím se velmi blíží ke stanovisku Petra Cibulky.

Mj. Jakešův názor není tak nevinný. On vlastně přehlíží angažovanost řadových členů KSČ. Těch, kteří s členstvím v KSČ nespojovali žádná kariérní očekávání a kteří si uchovali dost střízlivého rozumu. A bylo jich hodně. Dokonce bych řekl, že většina z tehdejších 1.700 tisíc.

To, že se na tyto normální a poctivé lidi, bez kterých by nebyl žádný Listopad, zapomíná, plnilo a plní svůj účel. Umožňuje to totiž rozdělovat společnost na dobré a zlé, v současné době pak tento konflikt ještě vyhrocovat.

(Podrobněji v dalším pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář