Jaké reformy a proč (220) Janoušek: Masový soulas

13. září 2014 | 08.12 |

Zajímavý příspěvek, který se bezprostředně týká klíčové otázky možnosti efektivního "prokomunikování" reforem, V. Janouška uveřejňuji na dvě části. Toto je první z nich:

Technologie vytváření masového souhlasu ve společenském diskursu jako poziční investování

Václav Janoušek

Úvod

Veřejnost a veřejné mínění, hlas lidu, představuje významnou kategorii života moderní společnosti, demokratické i nedemokratické. I v autoritářských režimech je významná role přisouzena získávání všeobecného souhlasu širokých vrstev obyvatelstva  pomocí mechanismů public relations a propagandy, neboť každá, i sebediktátorštější, moc potřebuje jistou úroveň souhlasu lidových mas se svojí vládou.

Tato nutnost vyvinout úsilí o získání všeobecného konsensu se stává ještě naléhavější v demokratických společnostech, v nichž – alespoň po formální stránce – je role represivního, donucovacího aparátu snížená a do popředí se dostávají subtilnější, avšak o to účinnější, formy manipulace a ovlivňování veřejného mínění. Elity, usilující o zachování a rozšíření své moci, se snaží ovlivňovat společnost prostřednictvím masových médií a public relations. Úsilí o ovládnutí těchto médií se tedy jeví jako klasický příklad pozičního investování, známého z teorie o lidském a sociálním kapitálu.

Média, jejich vlastníci a jejich pracovníci (novináři) vykonávají podstatný vliv na veřejné mínění a na politiky, neboť do značné míry řídí to, co si lidé myslí, jak cítí a jak uvažují. Činí tak jednak výběrem agendy, která se objeví v tisku, rozhlase a televizi, jednak přímo, či nepřímo vyjádřenými postoji k jednotlivým bodům této agendy. Média tak nepracují pro blaho celé společnosti, nýbrž pouze pro dominantní mocenské skupiny – pro elity, tvořené vládnoucími či opozičními politickými stranami a dominantními ekonomickými silami.

V rámci této aktivity filtrují nežádoucí informace a informují veřejnost tak, aby zůstal zachovaný mocenský status quo. Informace, názory a myšlenky, které nejsou s tímto převažujícím směrem konformní, bývají označeny, spolu se svými autory, jako "kontroverzní," což je eufemismus pro termín "nepřijatelné."

Spirála mlčení

Dochází tak k jevu nazvanému jako "spirála mlčení." Spirála mlčení je koncept, který do sociologie a mediálních studií vnesla německá socioložka Elisabeth Noelle-Neumannová. Podle Noelle-Neumannové mají lidé strach být se svými názory v izolaci - tento strach je podle ní antropologickou konstantou. Proto lidé neustále sledují své okolí a vyhodnocují, který názor je většinový a který menšinový. Většinový názor pak bez obav vyjadřují, menšinový názor nikoli. Jsou při jeho vyjadřování opatrnější, či zcela umlknou. Tak se většinový názor stává ve společnosti hlasitější, než odpovídá jeho reálné síle, což vede k dalšímu umlkání menšiny. Tento efekt Noelle-Neumannová nazvala spirála mlčení.

Noelle-Neumannová šla však ještě dále a prohlásila, že jedinec, který má pocit, že jeho názor je sociálně nepřijatelný a marginální, může nejen utichnout, ale dokonce i změnit své chování. Německou socioložku k tomu přivedly některé předvolební výzkumy, v nichž se objevují tzv. last-minute swings (změny názoru na poslední chvíli), tedy rozhodnutí zvolit nakonec jinou stranu, než bylo voličovým dlouhodobým záměrem, v drtivé většině stranu ve výzkumech veřejného mínění nejsilnější. Podle Noelle-Neumanové právě lidé, kteří mění své volební chování na poslední chvíli, takto podléhají spirále mlčení, respektive obávají se tzv. Isolationsfurcht, tedy strachu z potrestání izolací. Je přitom prý jedno, že volba je tajná, důležité je, že někteří lidé by se v izolaci cítili, kdyby věděli, že volili proti hlavnímu proudu.

Spirála mlčení má zásadní význam v mediálních studiích, neboť lidé se silnějším strachem z izolace, které Noelle-Neumannová popsala, neindikují míru všeobecného souhlasu se svými názory jen podle výzkumů veřejného mínění (ostatně i ty jsou zprostředkovány médii), ale právě i podle toho, jak moc jejich názor nachází zastání v médiích, zda je zde hodnocen jako legitimní a zda je v nich vůbec reprezentován. Je možné, že delegitimizací a umlčením určitých názorů mají média vliv na tuto část populace, jež je citlivá na sociální izolaci, a odradí ji například od zamýšleného volebního chování.

Podle Noelle-Neumannové je však třeba vědět, že existují i skupiny veřejnosti, na něž spirála mlčení nemá vliv. Jde především o dvě skupiny. Tzv. avantgardisté, tedy lidé s potřebou jít proti hlavnímu proudu, a tzv. tvrdé jádro, tedy vyznavači určitého názoru, kteří již předem se svou sociální izolací počítají a jsou připraveni ji podstupovat (je zjevné, že některé politické strany takové tvrdé jádro mají, jiné nikoli - podle toho musejí volit své komunikační strategie).

Informační filtry

Podle Edwarda S. Hermana a Noama Chomského existuje pět informačních filtrů, které rozhodují o tom, zda určitá zpráva či názor budou čo nebudou publikovány:

Vlastnictví médií

Média jsou vlastněna velmi bohatými lidmi a korporacemi, to znamená, že logicky jejich mínění jsou příznivá jejich vlastníkům.

Reklama

Zhruba 70% příjmů novin a 95% příjmů komerčních televizí a rozhlasu pochází z reklamy. Je tedy zřejmé, že tato média si nemohou dovolit aktivně vystupovat proti zájmům svých inzerentů.

Zdroje informací

Média potřebují pro svoji činnost kvalitní zdroje informací, bez nichž nemůžou pracovat. Jedná se zejména o vládní úřady a úředníky, policejní zdroje, místní úřady, nevládní organizace a soukromé korporace. Tyto mocné zdroje nemají zájem na tom, aby se v médiích, jež zásobují informacemi, prezentovaly názory, které by příliš kritizovaly činnost těchto zdrojů.

Negativní zpětná vazba

Ačkoliv každý občan si může stěžovat na činnost médií, pouze velké a silné organizace či soukromé společnosti mají páky na to, aby na média vykonávala nátlak v případě, že nejsou spokojené s obsahem některých zpráv. Tak se vytvářejí předpoklady pro to, aby tyto organizace byly v médiích vykreslovány v příznivém světle.

Dominantní ideologie

Převažující ideologií ovlivňující současný mediální diskurs je víra, že trh bez přívlastků je všemohoucí a že neviditelná ruka trhu vyřeší všechny problémy. Prezentace jakéhokoliv jiného názoru, nežli neoliberálního, je označovaná jako postkomunismus, či přímo jako snaha o návrat do 50. let. Další dominantní ideologií převažující v našich médiích je kulturní neomarxismus, což je ideologie vzniklá na základě učení Frankfurtské školy. Proč je tato ideologie v médiích dominantní, vysvětluji dále.

PsyOps

Zvláštní formou mediální manipulace jsou tzv. psychologické operace – PsyOps. Mají více definic, mně osobně se líbí tato: Psychologické operace jsou plánované psychologické aktivity v době míru, krize a války, které směřují k nepříteli, ke spřáteleným i neutrálním skupinám. Smyslem těchto aktivit je ovlivnit chování a postoje cílových skupin, které jsou relevantní pro dosažení politických a vojenských zájmů.

Cílem psychologických operací je:

·                    Snížit bojovou morálku protivníka způsobením rozkolu, nejistoty a dezerce v jeho řadách

·                    Podporovat vlastní a spojenecké klamné operace a manévry

·                    Přispívat ke spolupráci a posílení bojové morálky vlastních a spojeneckých sil, včetně nepřátelských sil hnutí odporu.

Základem úspěšně provedené psychologické operace je poznat dobře cílový objekt – jednotlivce nebo skupinu. Poznat jejich hodnotový žebříček, silné a slabé stránky. To vše již radil starověký čínský stratég Sun-Tzu.

Neznalost protivníka, jeho náboženství, tradic, hodnot a kultury stojí za neúspěchem celé řady amerických vojenských "demokratizačních" akcí, klasicky například v Iráku, Libyi nebo v Sýrii. Američané přikládají  enormní váhu na koncepci jejich demokracie a neberou v úvahu skutečnost, že jiné národy mají jiný hodnotový žebříček.  Z toho potom vyplývá jejich údiv na vývojem v daných oblastech, který údajně vůbec nepředpokládali. Nedoceňují rovněž míru vlastenectví ruských lidí.

(Pokračování druhou částí příspěvku V. Janouška)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší