Jaké reformy a proč (199) Kaleta: "Otrávená" slova

23. srpen 2014 | 08.00 |

Jan Kaleta prostřednictvím odpovědi k článku "Jaké reformy a proč (194) Cambell: Globalizace I"

viz
http://radimvalencik.pise.cz/1570-jake-reformy-a-proc-194-cambell-globalizace-i.html

poslal tento příspěvek di diskuse k přípravě vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání:

V zájmu účelnosti nebudu tento příspěvek velmi chválit, ale zaměřím se přímo na problém.
Problém dnešního světa je babylónské zmatení jazyků, tedy otrávení slov a zmatení definic. Existují všem známá slova a skutečné metody, které vedou ke hledanému řešení. Tato slova však byla zneužita a otrávena elitami k pojmenování podvodných a násilných praktik (nějak to nazvat museli) a proto k řešení nestačí jen inteligence, ale i schopnost udržet otevřenou mysl zdánlivě nejabsurdnějším věcem a zadržet století předsudků a obranných reakcí.
Lidé beze slov jsou odsouzeni k abstraktní filosofii, kterou se snaží vynalézt nový jazyk a nezavadit o ten starý otrávený, nebo jsou odsouzeni k odkazování se na výsledné abstrakce jako národ nebo konzum, které neříkají nic o své příčině.
Abstrakce nejsou ani skutečné koncepty, ani nástroje. Na něco ukazují, ale ne na sebe, protože samy neexistují. Jak říká Stefan Molyneux, snažit se změnit společnost bez působení na rod inu je jako tlačit na stín a snažit se posunout sochu.
Tvrdím, že konzum neexistuje, tedy jakýsi démon neomezené lidské spotřeby, hladu, chamtivosti a destrukce, před kterou nás musí zachránit andělé z vlády.
Řečeno lapidárně, konzum je důsledkem toho, že Amerika neomezeně "tiskne" dolar.
Stojíme-li všichni na cenové hladině a někdo přilévá celou povodeň nových peněz, tak musíme o to víc pracovat, abychom se neutopili a vyplavali zpátky na hladinu.
Dolar je rezervní měna světa. Peníze nemají samy o sobě hodnotu a když je jich stále více, jejich hodnota klesá. Lidé jsou tedy nuceni stále víc a víc vyrábět, propagovat a spotřebovávat, aby si udrželi alespoň dosavadní životní úroveň. Hodnota peněz se ztenčuje, takže se skoro nevyplatí spořit, je lépe je utratit.
Taková malá technická věc, kterou je kvantitativní uvolňování centrální banky, (padělání peněz) si okolo sebe vytvoří globální mýtus o lidské zkaženosti.
Dalším otráveným slovem je kapitalismus. Nikde jsem neviděl důkaz, že by kapitalismus skutečně vedl k neomezené expanzi a vykořisťování přírody.

Pokud se do toho vloží vláda, tak rozhodně ano. Příkladem může být lov aljašské tresky, kterou soukromí rybáři zachovávali stovky let, než se ochrany ujala vláda a tresku někdo vylovil během generace.
Svobodný kapitalismus neexpanduje, ale zahrnuje. Nejde o konzum, ale inkluzi, o zahrnutí přírody do ekonomiky a její zpřístupnění. Zpřístupněná příroda je sice využívána se ziskem, ale protože je zisková, tak logicky platí, že část zisku je moudré opět investovat k její obnově a zkvalitnění.
Kapitalista, který koupí národní park, jej nevytěží kvůli dřevu, ale postaví tam stezky a lavičky pro platící turisty, protože nákup parku od soukromníka je dražší a turisté jsou výnosnější, než dřevo.
Není pravda, že by kapitalismus byl iracionální svět, kde je kácet stromy na divoko výnosnější, než provozovat přírodní park, nebo kde kilo nezdravého a škodlivého masa stojí méně, než veškeré obilí a jiné vstupy k němu potřebné. Všechny tyto jevy bez výjimky lze vysledovat k vládním regulacím, privilegiím, korupci a přerozdělování.
Vládní jazyk nás takto donutil přijmout existenci iracionálního jevu, který se vzpírá rozumu a odmítnout skutečnou ekonomii.
Ani neplatí, že by na něco lidé "neměli peníze". Jediný skutečný způsob, jak na něco mít peníze, není ty peníze dostat od státu, ale vydělat si je a přitom něco vytvořit, aby ty peníze měly hodnotu. Hodnota peněz se mění a nemá dno ani strop, nestane se, že by peníze "došly", jen se stanou cennějšími. Nikdo nemůže lidem zaručit, že budou mít všechno, ale nejlepší šance mají v ekonomice, která je produktivní a nikoliv redistributivní. Obojí najednou nelze. Raději bych byl závislý na charitě v bohaté ekonomice, než zajišťený státem v ekonomice chudé.
Peníze se tak stanou skutečným nástrojem, který bude moci získat kdokoliv v rozumné míře a rozumným způsobem. Očekávat záruky od vlád y rozumné není, záruky nám může slíbit každý, ale nedá nám je nikdo.
Vláda, tedy Weberův monopol na zahájení násilí, je populární nástroj vizionářů, ale podstatou toho nástroje není nic jiného, než destrukce. I když stát buduje, tak za stejné náklady by toho šlo postavit dvakrát tolik, takže jde o destrukci. Toto však může vidět pouze ekonom, nikoliv volič.
Friedrich Nietzsche toho napsal hodně a dá se z něj citovat skoro libovolně, jako z Bible.
"Ale stát lže všemi jazyky dobra i zla; a cokoli mluví, lže – a cokoli má, ukradl."
"Stát, tak se jmenuje nejstudenější ze všech studených netvorů. Studeně také lže; a tato lež mu leze z tlamy: "Já, stát, jsem národ!"
Osobně bych se otráveného ekonomického jazyka i vzdal a žil zcela ve stylu The Venus Project. TVP je totální reformulace ekonomie nástroji z oblasti inženýrství, behaviorální psychologie a jiných oborů. Jde vlastně o metodu globálního průmyslového kempování. Jde také o systém, který eli minuje extrémní chudobu, bohatství, hospodářskou soutěž a tak dále. Jednoduše proto, že inženýrské táboření má zcela jiné nástroje a koncepty. Lidé, kteří jsou otráveni pseudokapitalismem, jsou této metodě velmi otevření. Avšak i tady čelíme otráveným konceptům typu "utopie".
A rozhodně je praktičtější pochopit nástroj peněz a naučit se jej správně používat, tedy bez vládního přerozdělování. Vláda, která dokáže všechny ochránit před krádeží, dokáže také všechny okrást.
Zjistil jsem, že Frederic Bastiat toho věděl o kapitalismu mnohem více, než všichni dnešní středoškolští učitelé ekonomie. Bastiatovy eseje byla první ekonomie, která mi dávala smysl a která neobsahovala iracionální prvky typu že pálení obilí přináší zisk, veřejné práce pomáhají chudým a že válka rozbíhá ekonomiku. Kdo chce dnes vyřešit jakýkoliv problém, musí jít ke kořenům definic a nevěřit ničemu, co dělá a říká stát.
Tento proces je zneklidňující, ale velmi dobrodružný. "Petice výrobců svíček" je obrazem dnešní EU, dotací a regulací. "Co je vidět a co není vidět" je obžaloba politické ekonomie jako takové. Musím i souhlasit se "Zákonem", že socialisté nenávidí a pohrdají lidmi, kteří jsou údajně hříšní a potřebují politické spasitele a pastýře.
http://bastiat.org/

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší