Jaké reformy a proč (190) Co bude dál? I

14. srpen 2014 | 08.00 |

Následující materiál jsem připravil pro seriál "Jaké reformy a proč". Vzhledem k jeho aktuálnosti jej uveřejňuji již před pár dny. Nyní jej zařazuji jako součást seriálu.

První část

Pokud je teorie dobrá, dokáže dávat netriviální předpovědi. Jedním z konceptů, kterým nahlížím na realitu, je teorie popisující roli toho, co nazývám struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Tu lze z hlediska stavu rozpracování teorie a současné situace rozdělit do dvou rovin:

1. Tu rovinu, která je poměrně srozumitelná, dobře propracovaná a empiricky doložená.

- Vychází z toho, že nejsilnější afinity mezi hráči vznikají na základě toho, že na sebe něco vědí takového, co je pro většinovou komunitu nepřijatelné (jeví se jí jako špatné, negativní zavrženíhodné).

- Podobně silnými afinitami jsou i ty, které jsou založeny na pozičním investování. Protože při získání prostředků pro poziční investování, konkurence dotlačí některé hráče k tomu, aby začali porušovat obecně přijatá pravidla (udělali něco zavrženíhodného), dříve nebo později se začnou sítě založené na obou typech afinit propojovat.

- Postupně pak penetrují celý systém státních, finančních, mediálních a zpravodajských institucí.

2. Tu rovinu, která logicky navazuje na první, je teoreticky náročnější a má více hypotetický charakter:

0001pt;line-height: normal">- Jejím základním předpokladem je, že neexistuje žádné "dominantní konspirační centrum globálního spiknutí", ale že moc, která vznikla ovládnutím klíčových institucionálních systémů (zpravodajských, mediálních, státních, finančních), pochází z propojení struktur vzniklých na bázi porušování obecně přijatých zásad a struktur vzniklých na bázi pozičního investování, je rozptýlena a generována poměrně spontánními mechanismy na vzájemně propojené globální i lokální úrovni.

- Předpokladem vzniku toho, co vytváří "jádra moci", je schopnost dosáhnout vzájemně vyhovující dohody mezi těmi, co na sebe něco ví (jsou napojeni na uvedené struktury). (Vytříděni byli ti, co schopnost takové dohody neměli.)

- Specifikou současné doby je, že v důsledku monopolárního světa vznikla dominantní polarizace, tj. k tomu, aby na globální, ale i lokální úrovni mohl být někdo (kdokoli) participantem jádra vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí propojených s pozičním investováním a penetrujícími institucionální systémy, musel sdílet základní globální ideové paradigma. (Musel sdílet a spoluvytvářet nepřítele, pěstoval představu o výlučnosti naší euroatlantické civilizace, využívat in-side informace vedoucí k prestižním řešením "za každou cenu", záměrně a demonstrativně používat dvojí metr, rychle se smířit s tím, že jakékoli překročení mezí přijatelného je normální, atd.) K tomu viz např.:

http://radimvalencik.pise.cz/617-71-112-hra-co-prinesl-20-9-13-superafera-100.html

Dříve než bylo možné začít empiricky testovat a zdokonalovat koncept fungování toho, co nazývám "jádra vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictvím struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad" a "základní globálně sdílené ideové paradigma", dostal se původně velmi efektivní systém reprodukce moci na výše uvedeném základě do hluboké a v rámci něj neřešitelné krize. Tím se podstatně změnily podmínky i pro teorii samotnou. Ta již dnes nemůže zkoumáním ověřovat jaká je strukturu a jak funguje relativně stabilní systém, ale musí zachytit jeho změny a v souladu s tím, co bylo řešeno na začátku tohoto článku, předvídat jeho změny.

Z tohoto hlediska se pokusím upozornit na některé aspekty toho, co se odehrává, a co lze očekávat do budoucna:

a) Systém moci vzniklý penetrováním institucionálního systému strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, tak jak jsem ho popsal, vznikal v různých obdobách v různých dějinných situacích. Jakmile ovládl stát, došlo v důsledku návazného fatálního propadu ekonomické efektivnosti (nebyl schopen zajistit sociální stabilitu v důsledku své ekonomické neefektivnosti) k jeho zásadní přeměně či zániku (došlo v něm ke vzpourám různého typu, byl ovládnut či rozpadl se ve prospěch těch států, jejichž institucionální systém plně nepodlehl působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, resp. uchoval si odolnost vůči nim).

b) Poprvé v dějinách jsme svědky kolosálního historického excesu, kdy došlo k ovládnutí institucionálního systému uvedenými strukturami v globálním měřítku v rámci monopolárního světa. Tj. neexistuje státní subjekt dostatečně silný, který by mohl oslabený a slábnoucí stát bezprostředně nahradit.

c) Navíc k tomu dochází v době, kdy nazrála nutnost zásadní proměny celé ekonomické základny společnosti, tj. to, co nazývám k přechodu k ekonomice založené na produktivních službách, ekonomice, která by otevřela novou růstovou perspektivu. (Tato ekonomika předpokládá mj. vytvoření podstatně větší rovnosti příležitostí nezávisle na výchozích příjmových a majetkových poměrech jednotlivce či domácnosti, ale i např. země či regionu, což je předpoklad, proti kterému přímo směřuje to, co současný historický exces generuje, totiž prohlubování ekonomické segregace mezi zeměmi, regiony, domácnostmi, jednotlivci.) V přechodu k této ekonomie, jehož nutnost bude teprve postupně reflektována (a patrně to bude ještě nějakou dobu trvat) je cesta řešení současných problémů, resp. cesta odstranění ekonomické základny, kterou jsou současné problémy excitovány.

d) K tomu přistupuje i to, že z řady důvodů je ve společenském vědomí a povědomí obsah změny, kterou bude muset společnost projít, velmi málo reflektován (jak na úrovni běžného povědomí, tak i v oblasti státnického či expertního myšlení, v publicistické a popularizační rovině, dokonce i na úrovni vědy). (To není nepodstatná přitěžující okolnost, ale velmi podstatná komplikace, protože pochopení toho, o co jde, dostatečným počtem lidí je nezbytným předpokladem nápravy.)

Co tedy může v současné době teorie pozorovat a ověřovat? Především může formulovat a testovat hypotézy týkající se budoucího vývoje. Pokusím se zformulovat některé z nich.

Jak se bude situace dále vyvíjet (hypotézy):

1. Bude docházet ke snižování ekonomické efektivnosti systému euroatlantické ekonomiky bez vzniku jakékoli vize, která by naznačovala možnost zlepšení. Následně se bude rozšiřovat oblast sociálních konfliktů a jejich intenzita.

2. Dopady snižování ekonomické efektivnosti budou selektivní – bude se zřetelně projevovat tendence exportu problémů a dopadů snižování ekonomické efektivnosti ze zemí ekonomicky silnějších do zemí ekonomicky slabších (přibližně po linii od USA do EU, v rámci EU z původních členů do nově přistupujících, přičemž kritická situace vznikne v zemích, jako je Bulharsko, Rumunsko).

3. Za největšího konkurenta, toho, kdo bezprostředně ohrožuje celý systém moci daný ovládáním institucionálních systémů strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, budou považovány ty země, v nichž si státní instituce uchovají či obnoví odolnost vůči těmto strukturám. Přesněji ty země, ve kterých dojde k neúspěšnému pokusu o ovládnutí státního institucionálního systému strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, které jsou součástí globálního systému, a kde v důsledku toho dojde k obnově a posílení státního institucionálního systému. Zde se budou rodit nové polarity současného světa. "Velké země", v nichž k tomu v té či oné podobě dojde, budou v podmínkách uhasínající schopnosti velkých zemí "euroatlantického civilizačního okruhu" působit silou příkladu, se budou stávat vzorem pro menší země a politická hnutí i v rámci EU. To v obecné rovině.

(Příště pokračování – jak bude uvedený proces probíhat konrétně)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře