Jaké reformy a proč? (13) K otázce školného na VŠ

4. únor 2014 | 11.16 |

Na předcházející díl o financování vysokého školství, viz

http://radimvalencik.pise.cz/1023-jake-reformy-a-proc-12.html

jsem dostal několik přínosných ohlasů, na které reaguji dříve, než začnu odpovídat na ty námitky vůči navrhovanému systému, které jsem zformuloval ve 12. dílu seriálu:

František Mlejnek: Jedno souvisí s druhým, těžko objektivně určit nejvýznamnější bod. Samozřejmě zásadně by nemělo projít přímo placené školné, to by bylo pro mnohé rodiny likvidační. Rozhodně by se mělo něco udělat s liberálním přijímáním studentů na VŠ nehledě na možnosti příštího uplatnění. Možná také by se měly možnosti plateb diferencovat podle sociální situace rodičů. Z čistě osobního hlediska mě ovšem psychicky deptá fakt, že dcera by měla příští rok nastoupit na magisterské studium (jazyků), ale příjem rodiny v druhém pololetí t. r. bude cca 14 000 Kč a až po Novém roce dostanu předčasný důchod, tak to bude 17 000 Kč... Čili - taky úplně něco opačného - podívat se na problém sociálních stipendií.

K tomu moje poznámka: V systému, který navrhuji, byste problém se studiem své dcery neměl, resp. jen v podobě nákladů obětované příležitosti (výdělečné činnosti dcery). Lze ovšem předpokládat, že v daném oboru by mohla dcera vydělávat peníze jako překladatelka a dokonce by měla na vysoké škole více příležitostí získat zakázky. Určitě by vznikly i vysoké školy, které by se v některých oborech specializovaly na studenty, kteří by mohli vykonávat určitou (s oborem související) výdělečnou činnost již během studia. Jinak – v systému, který navrhuji, není vůbec nutné diferencovat zpětné platby (tj. odvody procentuálně stanovené části výdělku) dle sociální situace rodičů.

Sam Zajíček: Dalsi namitky:

1) co s neuspesnymi studenty. Pokud by neplatili, tak je to tlak na snizovani kvality.

Pokud by platili, v textu o tom neni ani zminka.

2) Administrace cele tehle srandy. Pokud by to neadministroval primo stat, narustaji naklady, protoze nikdo jiny to zadarmo neudela (videli jsme ty realne navrhy z roku cca 2010, kde uz to byly komercni subjekty).

3) Nomenklatura. Dokud se tomu rika "skolne", budou ruzni lide z ideovych duvodu proti. Kdyby se rikalo "dan" (jako Jiří Zlatuška), tak by to snad slo, ale nemohly by to vymerovat VS, ale stat a pro vsechny VS stejne jako rekneme treba 0,1 procentniho bodu za kazdy rocnik na VS (a -0.2 procentniho bodu za absolvovani).

4) Jak zajistit, aby to pro skoly byla opravdu zdrava motivace, nikoli motivace uhnout nejakym smerem do prcic. Tedy aby jedinym zpusobem, jak muzou skoly optimalizovat zisk, byla zdrava umrtnost, primereny pocet studentu na ucitele ( 10), dostudovani v SDS, kvalitni vzdelani (ve spojeni s vedeckou cinnosti pedagogu), dlouhodobe uplatneni.

K tomu moje poznámky:

Ad 1) Pro neúspěšného studenta platí stejné podmínky. Má povinnost uhradit tu část vzdělávacích služeb, které čerpal (tj. např. počet semestrů, které studoval). Pokud bude mít nižší příjem v důsledku nedokončeného vzdělání, je to problém vysoké školy (fakulty), která si jej vybrala a která mu vzdělávací služby poskytovala. K tomu dvě poznámky:

- Dnes si vysoká škola vybírá studenty velmi primitivním způsobem a prakticky nespolupracuje se středními školami, od kterých získává "surovinu". V případě, že bude motivovaná, nabízí se velké možnosti podstatného zvýšení efektivnosti vzdělávacích služeb.

- Další obrovskou rezervou ve zvýšení kvality vzdělávacích služeb je pozornost a péče věnovaná studentům v prvním a případně i druhém semestru. Dnes se jim vysoké školy prakticky nevěnují a ty studenty, kteří se studijními nároky nevyrovnají, prostě vyhodí ze školy. Myslím, že každý zná dost takových případů. Někdy to zájemce o studium řeší přechodem na nenáročný druh vysokoškolského studia. Není asi třeba podrobněji vysvětlovat, jaké zásadní zlepšení by přinesl motivovaný vysokoškolský systém.

Ad 2) Administrativní náklady by byly minimální. Stávající účetní systémy umožňují další paralelní odvod z příjmu stejným způsobem, jako např. při odvodu zdravotního pojištění ve prospěch určité pojišťovny. A doufejme, že bude existovat i jednotné inkasní středisko. Systém povede i ke zlepšení výběru daní, protože vysoké školy (jako instituce, které koncentrují nejkvalifikovanější odborníky) budou mít samy přímý zájem na tom, aby existoval efektivní systém přiznání příjmů. Nehledě na to, že dobrá vysoká škola musí umět nejen člověka vzdělávat, ale přispět i k jeho morálním kvalitám, tj. např. k tomu, aby nepodváděl toho, kdo mu poskytl vzdělání.

Ad 3) To, co se navrhuje, není "školné". A není to ani (jak někteří říkají) "cost sharing" (sdílení nákladů s poskytovatelem vzdělávacích služeb). Je to spíše "succes fee", podíl poskytovatele vzdělávacích služeb na úspěchu jeho absolventů. Poskytovatel vzdělávacích služeb (vysoká škola) má přímý zájem na zvýšení uplatnitelnosti svých absolventů. A o to jde. To je výhodné i pro studenta jako nabyvatele vzdělávacích služeb.

Ad 4) To už bude "know-how" každé vysoké školy. Systém odvodu "succes fee" (zpětných plateb formou přenesené ceny) umožní získat tvrdá data poskytující plnou informaci o tom, jak si vede ta či ona vysoká škola, resp. fakulta vysoké školy, v porovnání s ostatními. To povede k tomu, že vysoké školy se přestanou chovat jako v cechovním systému a začnou si osvojovat špičkové vzdělávací technologie. Otázka dlouhodobého uplatnění je přitom zásadní a zaslouží si samostatnou pozornost z hlediska role absolventských sítí univerzit. Roli a možnostem absolventských sítí se budu věnovat v některém z nejbližších pokračováních.

Jan Kaleta: Některé z námitek proti reformě mají pravdu, ale nic to nemění na tom, že to není pointa. Reforma tu není od toho, aby byla dokonalá, ale aby otevřela nové možnosti synergické spolupráce, kterým se v soukromém sektoru těšíme už dávno. O ty tady jde. Soukromnost škol umožní soukromému sektoru spolupracovat na osnovách škol a také pracovat s požadavky studentů. Možná se konečně dočkáme zájmu o studenty jako budoucí lidský kapitál, větší provázanost škol s podnikáním. Člověk přece nevzniká promocí. Ale aby studenti nebyli spíš na obtíž, tak musí být veškerá privatizace doprovázena snižováním daní. Trh jde tam, kde jsou peníze. Dokud je polovina peněz národa ve státním rozpočtu, tak známosti jsou víc než znalosti.K čemu jsou třeba studenti žurnalistiky a podobných humanitních oborů, když o pravdu nemá nikdo zájem? Soukromé televize mají zájem o bulvár a veřejnoprávní zdá se o přívětivé zobrazování katolické církve. (proto se na ně už 7 let nedívám a děkuji panu Valenčíkovi za zasvěcené komentáře) Veškeré horory, krimi a psychothrillery by šlo nahradit dokumenty ze současnosti. Studenti by se toho rádi ujali, jen kdyby polovinu kupní síly lidem nebral stát. To je jihád, napsala.

K tomu moje poznámka:

Přerozdělování přes státní rozpočet v řadě případů skutečně posiluje roli známostí. To je mj. i jedna z příčin toho, že se zájemci o studium z "lepších" rodin dostanou na "bezplatné" veřejné vysoké školy snadněji, než z rodin, které mají menší příjmy a nedisponují takovým množství společenských kontaktů. V systému, kde by vysoká škola měla přímý finanční zájem na uplatnění svých absolventů, by role známostí klesla. I když by patrně na trhu i v tomto případě byly vysoké školy, které by se orientovaly na klientelu z majetkově a pozičně silných společenských vrstev.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře