Jaké reformy a proč? (12)

3. únor 2014 | 10.22 |

Na téma, jak reformovat financování vysokoškolského vzdělání, jsem se v rámci tohoto seriálu těšil a současně ho odkládal. Jedním z důvodů, proč mám určité rozpaky, když se do něj pouštím, je to, že před více než rokem (konkrétně 24.12.2012) jsem napsal článek "Jak financovat vysoké školy?", ve kterém je řečeno to nejdůležitější a poměrně přesně (takže jsem nevěděl, jak sdělení vylepšit). Nakonec jsem se rozhodl připomenout to nejdůležitější a nové dodat formou námitek k navrhovanému systému, tak jak jsem je v různých diskusích zaznamenal. Zde je hlavní část uvedeného článku z předloňských Vánoc:

Co bylo uděláno doposud?

Již v polovině 90. let se připravoval tzv. Botlíkův návrh na financování vysokých škol, který vycházel z australských zkušeností. Australský systém se ukazuje - i s odstupem téměř 20 let - jako nejvhodnější základ. Je založen na tom, že student platí (resp. může platit) až po ukončení vysoké škol procentuálně stanovenou část ze svého příjmu. A to ještě až tehdy, když má dostatečně vysoký příjem. Přímá platba je výrazně zvýhodněna. Na základě toho byl u nás zpracován výše zmíněný záměr zákona.

Na základě toho v roce 2001 připravil tým vedený P. Matějů (jehož práce jsem měl potěšení se zúčastnit) zákon o změně financování na vysokých školách. P. Matějů byl spolu s poslankyní J. Mihalčinovou též jeho předkladatelem. V únoru 2002 tento zákon těsnou většinou neprošel. Návrh pracoval s podstatnou invencí, a to i oproti modelu uplatňovanému v Austrálii. Kladl důraz na to, aby způsob placení co nejvíce odpovídal tomu, jak funguje cena. S touto myšlenkou do týmu přišel J. Vorlíček. Pro způsob placení se vžil název "přenesená cena", kdy každý, kdo nemá na zaplacení přímého školného:

- Platí až z toho, co mu vzdělání vynese (po překročení určité hranice dosaženého příjmu).

- Platí podle toho, co mu vzdělání vynese (procentem z příjmu).

- Platí přímo tomu, kdo mu vzdělání poskytl (své "mateřské" vysoké škole, resp. fakultě).

Každým rokem by tomu, kdo neplatí přímo, narůstal určitý závazek vůči fakultě.

Tento závazek by nebyl úročen (což je podstatný moment systému). Přímé platby by byly výrazně zvýhodněny (až o 50 %).

Celý systém by vyrůstal na bázi uchování stávajícího způsobu financování jako jeho motivující nadstavba a postupně by na sebe přebíral těžiště financování. Riziko by nevznikalo ani na straně investora, který je v takovém systému současně poskytovatelem vzdělávacích služeb, ani na straně toho, komu jsou vzdělávací služby poskytovány. Nejsou potřeba banky ani žádné zvýhodněné úroky či jiné mimotržní prvky. V tomto systému je každá fakulta velmi silně zainteresována na tom, aby se její absolventi co nejlépe uplatnili. Pro studenta je to dokonce výhodnější, než studovat v nemotivujícím systému cechovního typu. Vysoké školy, zejména univerzity, by začaly systematicky vytvářet funkční absolventské sítě, umožňující zásadní zvýšení uplatnitelnosti absolventů.Způsob placení by umožňoval plnou informovanost všech zúčastněných stran o tom, jak se vyvíjí plat absolventů každé jednotlivé fakulty v dlouhodobější perspektivě.

Označením stávajícího postavení vysokých škol jako "systému cechovního typu" narážím na to, že oblast vysokého školství z hlediska svého chování v období, kdy nazrála nutnost přechodu ke vzdělanostní společnosti, má postavení a chová se jako oblast cechovně spoutaných řemesel na prahu průmyslové revoluce. V souvislosti s tímto tvrzením stojí zato podívat se na to, co jsem napsal na svém blogu v článku "Čeká nás revoluce, pokud ano, tak jaká?" na:

http://radimvalencik.pise.cz/188420-ceka-nas-revoluce-pokud-ano-tak-jaka.html

Byly promyšleny i detaily technické stránky, např. způsob odvodu prostředků od absolventů (obdobným způsobem, jakým se platí zdravotní či sociální pojištění) i to, jak by si samy fakulty mohly jednotlivé parametry nastavovat a jak by docházelo k jejich postupné deregulaci.

Další příležitost pro řešení problémů, které by znamenalo využití přirozených předpokladů naší země a zajistilo lepší perspektivu, bylo projednání zprávy OECD o stavu vysokého školství v ČR a na to navazující příprava tzv. Bílé knihy terciárního vzdělání v roce 2006. Zde byly jednak některé momenty systému doladěny a začleněny do vazeb na fungování celého systému vysokého školství. Ve snaze najít širší konsensus byly přijaty i některé kompromisy. Část akademické obce byla připravena se na cestu kvalifikovaně připravených reforem vydat. Proběhla intenzivní veřejná diskuse. Bohužel se tehdy proti celému systému vší silou postavila Paroubkova vláda, která si z antireformní politiky udělala laciný zdroj voličské přízně. Či alespoň se domnívala, že tomu tak bude. Byla hluchá ke všem argumentům a zakrátko na to doplatila.

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/10-jak-financovat-vysoke-skoly.html

Námitky vztahující se k uvedenému návrhu:

Pro objektivní posouzení uvedeného návrhu (ke kterému ani s odstupem více než jednoho roku není nutné – podle mého názoru – nic dodávat) uvedu ještě námitky, které se mně podařilo identifikovat z diskusí o navrhovaném systému (velmi uvítám případné další):

1. Vysokým školám se vyplatí vzdělávat studenty jen v těch oborech, ve kterých získávají absolventi vysoký příjem, což ohrozí např. technické obory nebo pedagogické obory.

2. Vysoké školy pocítí reformu až za hodně let, navýšení peněz pro vysoké školy je ovšem neodkladné; zavedení navrhovaného systému by paradoxně mohlo vést k tomu, že by vysoké školy získaly méně peněz.

3. Výrazným zvýhodnění v podobě nižší nominální výše úhrady za vzdělávací služby v případě přímé platby mohou počítat jen studenti z příjmově silnějších skupin obyvatelstva, a tudíž budou zvýhodněni oproti studentům z příjmově slabších skupin.

4. Absolventi se mohou vyhnout zpětnému placení za studium tím, že odejdou pracovat do zahraničí.

5. Vysoké školy budou v přijímacím řízení diskriminovat dívky, aby minimalizovaly ztráty z potenciální doby jejich mateřství po absolvování vysoké školy.

6. Dojde k likvidaci soukromých vysokých škol, protože tyto budou mít již jen samé nevýhody.

7. Příjem absolventa vysoké školy nezávisí jen na kvalitě vzdělávacích služeb, které poskytuje, ale i na rodinném zázemí absolventa a dalších faktorech.

8. Nejde jen o to, kolik dokáže absolvent vydělat peněz, ale také o jeho mravní kvality.

9. Nejdříve musíme řešit otázku kvality vzdělávání na nižších stupních vzdělávacího systému, pak teprve můžeme otevřít otázku vysokého školství.

10. Školné na vysokých školách neprojde v žádné podobě, studenti to nepřipustí.

Otázky k námitkám:

1. Kterou námitku považujete za nejvýznamnější? (A proč?...)

2. Jakou další námitku (námitky) byste doplnili?

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč? (12) sayonara 04. 02. 2014 - 16:50
RE: Jaké reformy a proč? (12) lars moebius 22. 02. 2014 - 10:41
RE: Jaké reformy a proč? (12) lars moebius 23. 02. 2014 - 09:36