V rámci diskuse o tom, zda může být ekonomický růst EXPONENCIÁLNĚ DYNAMICKÝ A současně trvale udržitelný, jsem dostal odkaz na materiál Jaroslava Svobody z ML Pardubice "Člověk a energie I. (Energetický potenciál civilizace a možnosti exploatace)". V závěru této první části J. Svoboda píše:
Jaký scénář si můžeme představit v budoucnosti?
A.: Objeví se nějaká zázračná energie a nevysychající zdroj (Čapkův Karburátor)
B.: Aštar Šeram všechny zachrání na vesmírných lodích a odstěhuje někam na Plejády (kde je určitě všeho dostatek, viz www.vesmirni.lide....)
C: Lidé se umoudří, nahlédnou neperspektivnost dosavadního způsobu života a nebezpečí budoucí krize takzvaně "trvale udržitelného rozvoje", (lépe řečeno neomezené expanze bez ohledu na limity), dané omezeností přírodních zdrojů. Všichni se sbratří, většinu zbývajících zásob fosilní energie a surovin i výrobních a výzkumných kapacit věnují na vývoj technologií obnovitelných zdrojů energie, drasticky omezí porodnost, budou žít prostým střídmým životem, zaměří se na ekologické vztahy s přírodou, budou se stále usmívat,.......
D.: Čím déle dosavadní směr bude trvat, tím strmější a hlubší bude pád.
Zhroutí se náročné technologie závislé na dostatku energie, speciálních surovin a specialistů. Bez náročných technologií se nedostaneme ani ke zbytkům surovin a energií, na kterých je závislá výroba potravin, léků a dalších věcí současné (zdánlivě tak samozřejmé) civilizace. Kolik lidí bude schopna udržet při životě technika sekeromlatů a motyk? Kolik lidí zhýčkaných pohodlím současné civilizace, přebytkem jídla a moderní lékařskou péčí, bude schopno udržet se při životě v primitivních podmínkách? Co se stane s městy a sídlišti bez elektřiny, vody a plynu? Co se stane se stromy kolem nás uprostřed zimy bez uhlí, plynu a elektřiny? Co se stane se zvířaty, osivem a posledními zásobami uprostřed prázdných talířů? Jaké společenské poměry nastanou mezi jednotlivci držícími v rukou moc (včetně ozbrojené), informační a organizační strukturu i vysychající pramínky surovin, energie a potravin na jedné straně a obrovskou masou manipulovaných ostatních lidí na straně druhé? ...............
--------------
Kulturní lidstvo možná zmizí, ale příroda se bude rozvíjet dál a třeba se z jejího lůna vynoří jiná (netechnická) civilizace; kandidátů je celkem dost. A času? Za pár miliard let se jistě dá něco stihnout a vytvořit.
Tak jak tak nás tedy asi čeká něco "radostného". Považuji tento typ katastrofického uvažování za určitou formou alibismu. V nejbližších pokračováních seriálu o reformách se proto budu věnovat alternativě "F", o které J. Svoboda nepíše, resp. kterou nevidí, netuší a snad ani nechce vidět, protože není katastrofická:
F.: Prostřednictvím dobře připravených, dobře prokomunikovaných a dobře provedených vzájemně provázaných reforem v oblastech financování vzdělání, péče o zdraví, starobních penzí a některých dalších oblastí sociálního investování či sociálního pojištění přeorientujeme ekonomický růst v intencích ekonomiky produktivních služeb na (na jedné straně) exponenciálně dynamický a současně (na straně druhé) trvale udržitelný.
No a teď už stačí jen říci, jak to udělat.
(Pokračování)