Hned po volební kocovině to u nás začalo bouřit, a to v logice české dosebezahleděnosti uvnitř politických stran. Bez pochopení globálních kontextů a bez pochopení toho, jak se vymanit ze současných problémů. Zkrátka "po-stanicko-česku". A tak to začalo úvahami na téma:
- Kdo s kým proti komu...
- Jak se vybarví babišovci či okamurovci (mj. dost jednoznačně se vyjádřili k problému církevních restitucí i tzv. 2. pilíři penzijního systému, což přece jen může znamenat určitý pozitivní signál)...
- Zda se problémy vyřeší či zda nás čekají brzy další mimořádné volby...
- Kdo za co může...
Apod.
Naprosto zásadní otázka (resp. dvě, které spolu souvisejí) však zní jinak:
1. Podaří se u nás nasměrovat vývoj k prolomení globálně sdíleného a globálně vnucovaného základního ideového paradigmatu?
2. Podaří se nasměrovat vývoj směrem ke zrodu společnosti produktivních služeb?
Stručně jen pro ty, kteří nečetli, co pod tím rozumím, z dřívějších dílů seriálu:
Ad 1:
Koncept, ze kterého vychází analýza a komentování událostí, se opírá o vymezení toho, co jsou struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, jak tyto struktury vznikly a vyvinuly se v globálně provázaný systém, jak si podřídily zpravodajské služby (formou privatizace jejich enkláv), jak penetrovaly institucionální systémy jednotlivých zemí a jaké mají lokální modifikace. Pro fungování těchto struktur jsou mimořádně významná jádra vyjednávání vlivu, přičemž k vyjednávání vlivu dochází v rámci určitého globálně sdíleného základního ideového paradigmatu. To je založeno na následujícím:
- Prosazování silových řešení doslova "za každou cenu".
- Pěstování obrazu nepřítele a výroba reálného nepřítele (právě uplatňováním silových řešení).
- Používání dvojího metru k demonstrování moci a možnosti využívat in-side informace při ovlivňování chování osob.
- Kontrola chování osob v oblasti politické reprezentace vlastní země i ostatních zemí (jejich monitorování, výroba kompromitujících materiálů, vydírání, protěžování i "měkké" řízení formou poskytování in-side informací, přičemž to poslední je bezprostředně spojeno s prosazením silového řešení za každou cenu).
Právě takovéto základní ideové paradigma totiž umožňuje efektivně zastírat a překrývat činnost struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad působících v globálním i lokálním měřítku, viz např.:
https://radimvalencik.pise.cz/295-70-4-thbu-o-co-se-oprit.html
https://radimvalencik.pise.cz/311-70-4-3-hra-odkud-kam-jdu-a-kam-se-snazim-dojit.html
https://radimvalencik.pise.cz/318-71-1-hra-co-prinesl-1-6-2013.html
Pokud chceme v našem světě změnit něco k lepšímu (a je nejvyšší čas, protože teď už začíná jít o přežití), pak je především nutné zformulovat a rozšířit do všeobecného povědomí jasnou a nosnou alternativu ke stávajícímu globálně sdílenému paradigmatu. Platí totiž následující:
- Bez omezení vlivu struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (které se naven projevují jako různá kořistnická lobby, klientelistické sítě, mafie působící v různých složkách státu apod.) se nepodaří řešit žádný významný úkol podmiňující pozitivní vývoj, nepodaří řešit žádný problém, v důsledku kterého vznikají civilizační rizika.
- Bez alternativy ke stávajícímu globálně sdílenému paradigmatu se nepodaří omezit vliv struktur založených na vzájemném krytí, proto ty mají obrovskou regenerační schopnost.
V současné době je stávající globální sdílené základní ideové paradigma v krizi a tudíž změna je možná. Klíčovou úlohu (a to v pravém smyslu slova - úlohu klíče k řešení současných problémů) hraje právě a zejména zformulování a rozšíření do všeobecného povědomí jasné a nosné alternativu ke stávajícímu globálně sdílenému paradigmatu. Kdo si nezapne dobře první knoflík, ten se už dobře neobleče; kdo se pouští do řešení dílčích problémů, aniž by si vyjasnil jejich obecný základ, ten na neřešení těchto problémů v obecné rovině bude narážet na každém kroku, narážet slepě a to ho bude odsuzovat k bezzásadovosti, příštipkaření, k tomu, aby se stal figurko,u se kterou se manipuluje, aby byl vtažen do her, kterým nerozumí.
Ad 2:
Jednou z cest, jak porozumět tomu, na čem je založeno nové základní ideové paradigma, je odpověď na otázku, jak může být ekonomický růst (a obecně i společenský vývoj jako takový) velmi dynamický (dokonce exponenciálně dynamický) a současně trvale udržitelný (dlouhodobě neomezený). Běžnému vědomí (tomu, které se omezuje setrvačným viděním světa, které není dostatečně znalé toho, jak se historicky vyvíjely vize pozitivní vývoje společnosti, které není schopno nadhledu i určité fantazie) se zdá být požadavek exponenciálně dynamického růstu a současně trvalé udržitelnosti nespojitelný. Pro běžné vědomí něco takového není prostě možné. Ale ono to možné je. Svět je ve své podstatě neomezený i nevyčerpatelný a právě tak jsou neomezené i nevyčerpatelné naše možnosti jej poznávat a ovládat prostředí ve kterém žijeme, rozšiřovat si okruh našeho vlivu a vyvíjet se v tomto světě.
Představa o možnosti vzájemně spojit exponenciální ekonomický růst s trvalou udržitelností je v dnešním světě naprosto zásadní. Bez této představy totiž budou vítězit:
- Buď globální konfrontační vize boje o přežití v rámci světa omezených zdrojů a tudíž pohodově přežívat stávající globálně sdílené základní ideové paradigma, které je na této konfrontační vizi založeno.
- Nebo romanticko-revolučnímu snění o blížící se katastrofě, po překonání které dojde k podřízení všech lidí řízené redistribuci omezených zdrojů.
K tomu poznámka: K první představě se dnes hlásí spíše ti, co se považují za pravici, k tomu druhému pak ti, co se považují za levici. Hrůzné je jedno i druhé. Iluze možnosti "humanitárního přerozdělování" jako způsobu řešení problémů vede až k realitě "humanitárního bombardování", při kterém už naší civilizaci zvoní hrana.
K vytvoření představy o tom, jak lze spojit exponenciálně dynamický růst s trvalou udržitelností jsem vyvinul následující schéma, které je záměrně maximálně zjednodušené, aby bylo co nejsrozumitelnější: