(70.4.3) Hra: Odkud kam jdu a kam se snažím dojít

4. červen 2013 | 08.00 |

Ještě jednou připomenu svůj pohled: Jsem přesvědčen, že v současné době jak lokálně (u nás), tak globálně (ve světě) probíhá metamorfóza základního ideového paradigmatu. To staré, které se vyvíjelo k "dokonalosti" zhruba od přelomu 70. a 80. let minulého století až do přelomu milénia, kdy se již neměnilo, ale jen plně rozšířilo v rámci toho prostoru, který nazýváme "euroatlantickou civilizací", je v krizi. "Náhradou" za něj, která by nejvíce prospívala dalšímu zastírání existence a důsledků působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, je katastrofické paradigma fatálního rozpadu institucionálního systému společnosti a následně i její infrastruktury. Tvrdím, že budeme svědky snahy o prosazení tohoto pohledu na svět. Vůči tomu však vzniknou různé alternativy. Pokud totiž by i došlo k významnému oslabení stávajícího institucionálního systému, pak (jako vždy v historii) platí, že v této oblasti vakuum neexistuje. V tom smyslu, že tento prostor bude nějakým institucionálním systémem obsazen. Ze svého hlediska považuji za reálné, že může převládnout i základní ideové paradigma spojené s pozitivním řešením současných problémů formou kvalifikovaného odmítnutí katastrofické vize. V tomto případě "zviditelnění toho, co není vidět a nechce být viděno", "přečtení toho, co je zatím nečitelné" s využitím příslušných konceptů a modelů může sehrát užitečnou roli. Neříkám tak, ani tak, ale na má slova dojde.

Ještě ke katastrofickému vidění

Pokud je tvorba základního ideového paradigma podřízena dominantnímu vlivu struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, pak toto paradigma musí (a to současně) plnit mj. následující funkce:

- Kamuflovat existenci těchto struktur a důsledky jejich činnost. Tuto funkci nazveme kamuflující.

- Vymezit okruh těch obecně přijatých zásad, které se nesměji při uplatňování vlivu prostřednictvím koordinace činnosti struktur založených na vzájemném krytí porušovat, tj. která vytvářejí neporušitelný rámec vyjednávání vlivu. Tuto funkci nazveme limitující, protože ukazuje, které zásady jsou neporušitelné (např. neustoupit od předjednaného silového řešení, ať se děje, co se děje).

0001pt;line-height: normal" class="MsoNormal">- Musí mít podobu toho, čemu věří i ti, kteří působí přímo v jádru vyjednávání vlivu. Tuto funkci nazveme sjednocující, protože poskytuje morální alibi i existenciální odůvodnění těm, kteří ve strukturách a jádru vyjednávání jejich vlivu působí.

- A navíc musí mít schopnost ovlivnit veřejné mínění. Tuto funkci nazveme manipulující, protože prostřednictvím ní se manipuluje veřejným míněním.

Tomu stávající paradigma vyhovuje: Výlučnost naší euroatlantické civilizace, sázka na silová řešení, uplatňování dvojího metru při jejich prosazování, pěstování tím nejen obrazu nepřítele, ale i nepřítele skutečného, jehož existencí lze odůvodnit vše a vyvolat pocit ohrožení. Prestižní prosazování předjednaných silových řešení (toho, jak bude dvojí metr uplatněn) pak umožňuje řízení vybraných osob formou poskytování in-side informací o tom, co se silou moci prosadí.

Fungování systému moci založeného na přeměně pozičního investování do podoby struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a koordinace jejich činnosti prostřednictvím utváření celé hierarchie jader vyjednávání vlivu a výše uvedení funkce základního ideového paradigmatu i způsob jejich uplatňování do sebe vzájemně zapadají. Jako "otisk" "tvrdých" reálných mechanismů fungování struktur a jádra vyjednávání jejich vlivu v "měkkém" materiálu duchovní nadstavby.

Krize stávajícího základního ideového paradigmatu má více příčin. Jednou z nich je však i to, že struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad natolik zdevastovaly institucionální systém společnosti a podlomily alokační efektivnost, že silové prosazování předjednaných řešení bude stále složitější a postupně i nemožné. V těchto podmínkách dochází k tomu, že řízení formou vybraných osob formou poskytování in-side informací přestává být účinné. Prostě proto, že to nemusí vždy dopadnout tak, jak se předjednalo. Paradigma založené na vizi fatálního rozpadu institucionálního systému a následně i infrastruktury umožnuje rovněž plnit dříve uvedené funkce (kamuflování, limitující, sjednocující, manipulující).

Ještě poznámka k odvaze

Ještě k otázce rizik, resp. odvahy pustit se do tak otevřeného výkladu toho, co se děje, a riskovat tím ostudu, že budu "úplně mimo" a udělám si ostudu. To sice hrozí, ale hypotézu o tom, že existují společenské fenomény, které jsem pojmenoval, že spolu souvisejí tak, jak jsem popsal, a že právě v současné době začíná proměna základního ideového paradigma ve směru a možných alternativách, tak, jak jsem se k této otázce vyjádřil, považuji za velmi blízkou realitě. Natolik pravděpodobnou, že předpokládám, že důkazy o její podloženosti a nakonec i pravdivosti bude možné přinášet každý den. Jinak řešeno - váhal jsem zhruba rok, než jsem se k ucelené a průběžně aktualizované prezentaci odvážil. Před tím jsem zkoušel, nakolik se predikce přibližují realitě. Uvidíme, co přinesou nejbližší dny.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře