R2017/043/M: Jurásek: Postavení důchodců/1

Další podklad k monografii Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem je z pera Miroslava Juráska. Uveřejňuji první část jeho příspěvku, do které zařazuji i přehled teoretické literatury, o kterou se autor opírá. V navazující hlavní části (kterou uveřejním zítra) budu pokračovat analýzou spotřeby seniorů a formulováním závěrů.

První část:

Spotřebitelské chování českých seniorů pohledem teorie životního cyklu - 1. část

Miroslav Jurásek

Úvod

Ekonomická teorie dosud neopustila myšlenku, že výše spotřebních výdajů závisí na disponibilním důchodu. V této souvislosti je spotřební chování jednotlivců na makroúrovni standardně popisováno následujícími ekonomickými teoriemi: modelem mezičasové volby, hypotézou životního cyklu a teorií permanentního důchodu (viz Wawrosz a kol. 2017).

Tyto teorie jsou starší více než půl století. Přitom proti sobě nevystupují ryze konfrontačně (tj. něco na způsob "hry s nulovým součtem"), nýbrž se vhodně doplňují a akcentují různá východiska.

Pochopitelně tyto teorie mají své limity či modelová (s realitou až hraničící) zjednodušení. Toho si ostatně byli vědomi i jejich autoři. Naskýtá se proto otázka, do jaké míry jsou tyto "letité" teorie stále funkční a konvenují spotřebnímu chování jednotlivých makroekonomických subjektů.

V této kapitole jsou konfrontovány závěry a postuláty teorie životního cyklu s empirickými daty spotřebitelského chování českých seniorů. Nejdříve je popsána teorie životního cyklu, která je následně interpretována ve světle dat o spotřebním chování českých seniorů (věková skupina 65+).

Teorie životního cyklu

Spotřební chování jednotlivce v různých etapách jeho života předložili američtí ekonomové Franco Modigliani (nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1985), Richard Brumberg a Albert Ando v 50. letech minulého století. Jejich teorie životního cyklu vysvětluje, jak budou vypadat spotřební výdaje v průběhu celého lidského života. Přitom se vychází z předpokladu, že jednotlivec se snaží v průběhu svého života zachovat vlastní spotřebu na stejné výši; jinými slovy se snaží o rovnoměrnou spotřebu v jednotlivých fázích svého života, kdy již stojí na vlastních nohách.

Nicméně disponibilní důchod určený převážně na krytí jeho spotřebních výdajů stejný nebude: nejspíš zprvu s věkem poroste, následně bude klesat. Při splnění určitých podmínek (viz Wawrosz a kol. 2017) lze demonstrovat spotřební chování během lidského života následujícím obrázkem.

Zdroj: Wawrosz a kol. 2017

V teorii životního cyklu je formulována hypotéza, že člověk během svého produktivního života má takový příjem (tj. disponibilní důchod), aby nejenom splatil úvěry, které si bere zpravidla v mládí např. na bydlení, koupi auta atd., ale také si dostatečně naspořil na důchod.

Přijaté předpoklady, z nichž teorie vychází, jsou pochopitelně nerealistické: člověk nemůže vědět, jak dlouho bude žít, jak dlouho a v jaké výši bude dostávat určitý disponibilní důchod; lidé chtějí pro své bližní zanechat určité dědictví (tj. celý jejich disponibilní důchod není jimi spotřebován). Mylný je rovněž předpoklad, že člověk usiluje o rovnoměrnou spotřebu v průběhu života: v mládí se musí uskrovnit, jelikož řada jedinců naráží na bariéru rozpočtového omezení (pro některé z nich je úvěr nedosažitelný, protože jsou pro finanční instituce rizikoví). Na výši agregátní spotřeby budou mít vliv faktory jako např. věková struktura obyvatel, socio-kulturní charakter zkoumaného prostředí, popř. nastavení důchodového systému (viz Wawrosz a kol. 2017).

Kromě toho se od dob, kdy byla zformulována teorie životního cyklu, značně změnil životní styl seniorů. Mnoho lidí, kteří přechází z produktivního do postproduktivního období, se necítí na prahu svého života, kdy je čeká "nuzné dožívání" a sebeobětování se pro své bližní, ale vidí v této životní etapě nové možnosti pro vlastní seberealizaci, pokud jim to pochopitelně dovolí vnější okolnosti.

Použitá literatura

Bedřichová, Eva (2016): Se svým příjmem obtížně vycházela třetina domácností. Statistika & My (07-08/2016, Roč. 6), s. 20-22.

Koťátková, Hana (2016): Více důchodců pracuje v zázemí velkých měst. Statistika & My (01/2016, Roč. 3), s. 28-29.

Pernes, Zdeněk (2014): Osobní spotřeba důchodců v letech 2004 až 2013. Struktura a dynamika spotřeby domácností důchodců dle Statistiky rodinných účtů ČSÚ. Praha, srpen 2014. [On-line]: https://www.duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/2014/pdf (www konzultovány 31.12.2016).

Petráňová, Marta – Mejstřík, Bohuslav (2013). Důchodci chtějí pracovat. Statistika & My (05/2013, Roč. 3) s. 32—34.

Ritschelová, Iva (2016): Hodnota volného času aneb v čem se mýlil J. M. Keynes. Statistika & My (04/2016, Roč. 2016), s. 4-5.

Syrový, Petr (2012): Jak si spořit na důchod. Zorientujme se v důchodové reformě. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, s. 160. ISBN 978-80-247-44-79-7.

Řezníčková, Jitka (2016): Zaměstnanost starších osob podporují zkrácené úvazky. Statistika & My (04/2016, Roč. 2016), s. 30-31.

Traxler, Jan (2016): Analýza: kolik bych si měl spořit na důchod? (on-line): https://www.penize.cz/investice/312974-analyza-kolik-bych-si-mel-sporit-na-duchod (www konzultovány 29.12.2016).

Wawrosz a kol. (2017): Magisterská učebnice makroekonomie (v recenzním řízení).

Zajíčková, Drahomíra – Zajíček, Miroslav. Komparace struktury spotřeby domácností zaměstnanců a seniorů v ČR. International Scientific Conference RELIK (Reproduction of Human Capital – mutual links and connections). VŠE. Listopad 2016. s. 641-653.

Internetové zdroje

E15.cz (1): Čeští senioři pracují méně než na Západě. Častěji utrácejí úspory z aktivního věku. E15.cz. Online: https://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/cesti-seniori-pracuji-mene-nez-na-zapade-casteji-utraceji-uspory-z-aktivniho-veku-1278749 (www konzultovány 28.12.2016).

(Pokračování analýzou spotřeby seniorů a formulováním závěrů)