R2016/031/M: Teorie vyjednávání/4

V rámci seriálu, ve kterém zveřejňuji materiály k přípravě letošní monografie s nástinem komplexního programu řešení současných problémů, uveřejňuji na pokračování pracovní podobu 8. kapitoly "Metody vyjednávání (k problematice vývoje finančních trhů z hlediska přenesené ceny a jak vyjednávat)", kterou zpracoval s mým drobným přispěním Jan Červenka.

Čtvrtá část:

8.4. Mikroekonomický model vyjednávání

Takto technický přístup nelze vždy uplatnit, pokud vynutitelný nějakou vnější silou, která omezí vlastnická práva subjektů. Například u známého problému "sdílení řeky", řešícího rozdělení omezeného vodního toku mezi farmáře, mohou být situace, kdy je takové omezení ospravedlnitelné vzhledem k unikátnosti vodního zdroje. Jak uvádí například článek: "Asymetrické Nashovo řešení problému sdílení řeky^[1]" i v této oblasti se jedná o komplikovanou právní záležitost. Na finančních trzích bude hledání řešení komplikovanější, z důvodů popisovaných v následujících kapitolách.

Distribuce výnosů jako kooperativní hra

Pro další analýzu situace, ve které dva subjekty díky vzájemné spolupráci získávají a následně si dělí přebytek převedeme situaci z mikroekonomického modelu na situaci na obrázku 2:

Křivka procházející bodem E demonstruje hranici maximálních dosažitelných společných alternativ. Při spolupráci subjektů se lze dostat z bodu (y(1)₁, y(2)₁) do bodu (y(1)₂, y(2)₂) a tím dosáhnout paretovského zlepšení – zlepšení, při kterém si žádný subjekt nepohorší. Detailně je kruhem označená oblast znázorněna na obrázku 3, který zobrazuje detailně množinu možných zlepšení dosažených spoluprací obou subjektů:

Na obrázku je vidět jeden z důvodů, proč není cesta k společnému maximu snadná – pro oba subjekty se nabízí možnost získat individuálně více, než v bodě E. Maxima výnosu pro oba subjekty neleží v bodě E!

Proč tomu tak je objasňuje obrázek 4 zobrazující výřezy grafů:

V levé části je šrafováním znázorněný výnos prvního subjektu v situaci blízké maximu. Kompenzace druhému subjektu na úrovni y₂ splňuje požadavek vyššího výnosu než vlastní zbývající příležitosti. Pokud dojde k posunu do bodu E, první subjekt získá dodatečný výnos odpovídající ploše ve tvaru trojúhelníku, ale ztratí vyšší výnos ve tvaru obdélníku z důvodu vyšší ceny investičních prostředků. Navýšení je způsobeno výnosnějšími vlastními investičními příležitostmi druhého subjektu směrem k bodu E.

Tento efekt, označený autory jako "zádrhel"^[2], je jedním z důvodů, proč není cesta k maximálnímu společnému výsledku přímá, nikoliv však jediným. Je třeba si také uvědomit, že zvýrazněné plochy zobrazují možnosti – rozdělení a využití těchto možností závisí na celé řadě dalších vlivů, zejména na vnímání reality a vyjednávací síle.

(Pokračování)