Vznik startovních přebytků v plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavbě systému penzijního pojištění a jejich role
Zahájení komplexní reformy systémů sociálního pojištění a sociálního investování (po linii penze-vzdělání-zdraví) má ještě jeden půvab. U většiny stávajících návrhů na "reformy" (které zpravidla vůbec nejsou reformami, ale kamuflovaným okrádáním občanů či tunelováním společnosti, což je v podstatě totéž) se počítá s menšími či většímu (spíše těmi většími) náklady na jejich zavedení. V návrhu naší reformy je tomu právě naopak. Postupné zavádění plně zásluhové a plně uzavřené průběžné nadstavby systému penzijního pojištění bude generovat finanční prostředky. A ne malé finanční prostředky. A to až po dobu 20 let, teprve pak dojde k vyrovnání.
Je to dáno odkladem (investováním) stávajících důchodů těch, co do postgraduální nadstavby vstoupí. V plně rozvinutém stavu se předpokládá, že počet a tudíž i poměr aktivních a pasivních účastníků je stabilizovaný. Při náběhu však bude pasivních účastníků méně. Výplaty tak půjdou na konto neexistujících účastníků.
Otázkou je, jak s těmito přebytky zacházet. Lze například zřídit zvláštní rezervní fond nebo prostředky dá na snížení státního dluhu. Zde ovšem hrozí nebezpečí jejich zneužití. Podle mého názoru je nejlépe věnovat tyto prostředky na kompenzaci opožděné valorizace penzí, a to tak, aby se tím připravil přechod dalších generačních kohort na vstup do postgraduálního nadstavy a postupně tímto způsobem reformoval celý penzijní systém.
Valorizace nebude nijak významná, ale s čím vyššími penzemi budou lidé vstupovat do důchodu, tím bude efekt postgraduální nadstavby významnější a tím rychleji bude moci proběhnout reforma celého systému. Dokonce lze očekávat, že bude určitý společenský tlak na to, aby i nižší věkové kohorty mohly do systému vstoupit.
Náběh systému bude potřeba modelovat samostatně. Je to poměrně náročná práce a bude předmětem dalšího zkoumání.
Zde je obrázek s komentářem, který zpracoval kolega Jiří Mihola. Dává představu o tom, jaké přebytky a po jakou dobu budou vznikat:
Vznik přebytků a možnost jejich efektivního (do budoucna se zhodnocujícího) využití ke stabilizaci penzijního systému je tak významná, že proti zavedení námi navrhovaného systému by neměly být žádné námitky. Ale obávám se, že budou. A to nikoli z důvodu kvalifikované odborné kritiky, ale z předpojatých pozic na jedné straně, na druhé straně pak z těch pozic, které se snaží udržet současný typ degenerující moci. Pro ty je společnosti, jejímž motorem je rozvoj a uplatňování schopností člověka ve společnosti orientující se na vytváření rovných podmínek pro společenskou úspěšnost všech lidí tím, co nechtějí připustit za žádnou cenu, V našem historicko-geografickém prostoru střední Evropy je ovšem takové uspořádání společnosti normální a tradiční. Proto jsem optimista a jsem přesvědčen, že nejen v naší zemi, ale i okolních, bude navrhovaný přístup s přispěním veřejnosti akceptován. I když se tomu mnozí zdráhají věřit.
Nyní si nepochybně řada ze čtenářů položí otázku: Odkud se bere to "navíc" (to, co dostanou k výplatě ti, co vstoupí do postgraduálního systému, i to, co vznikne odkladem plateb a bude využitelné k navýšení důchodů i reformě stávajícího penzijního systému) a kam se ztrácí nyní?
O tom pojednám v příštím pokračování.
(Pokračování dalším příspěvkem série)