Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Uveřejňuji další příspěvek v rámci diskuse před 19. ročníkem mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Autorem je profesor Pavel Sitůček. Příspěvek vychází z knihy Václava Klause a je mimořádně aktuální z hlediska toho, co je skutečná ekonomická věda a jakou by měla či může sehrát (toto je první část):
Aby ekonomická věda (a její dějiny) nebyla lidovou tvořivostíresp. sluníčkářsk/... - 3. část
Pavel Sirůček
Ad: Klaus, V.: Velcí ekonomové jsou mou inspirací. Publikace č. 22/2015. Praha: Institut Václava Klause, 2015. 184 s. ISBN 978-80-7542-005-3 (tištěné vydání) & další texty V. Klause.
III.
V neposlední řadě připomeňme ignorování prostého faktu, že na kvalitní maturitu či vysokoškolské vzdělání prostě opravdu každý "nemá". Každý opravdu nemůže být managerem, jak jsou mnozí dnes snad i pevně přesvědčeni. Tím, že budeme dále snižovat nároky na maturitu a na vysokoškolské vzdělání, aby byly dosažitelné pro úplně každého – bez ohledu na schopnosti i píli – tzv. znalostní společnost opravdu nevybudujeme. Zmíněný pokles nároků se týká i nemístného zjednodušování ekonomie, ekonomických teorií a jejich ostudně nekvalifikovaných interpretací, někdy dokonce ještě i pod úrovní úsměvně neumělé "lidové tvořivosti".
Nároky se snižují na školách vysokých a mnohde lze smutně konstatovat konstituování jakési nové společenské smlouvy, v duchu parafráze vousatého vtipu z dob před rokem 1989, kdy se nyní "učitelé tváří, že učí, a studenti se tváří, že studují". Nemístný pokles nároků je však patrný především na školách středních i základních. Někde se dokonce už ani neznámkuje či nezadávají domácí úkoly, aby žáci nebyli "stresovaní". Tzv. "svobodné" školství neuznává osnovy, rozvrhy, ani učební hodiny ...
A dodejme, že v tuzemském školství (a samozřejmě zdaleka nejenom tam) bylo švejkovsky vynalézavě přejímáno – tentokráte ze Západu – spolehlivě obvykle to nejhorší a nejnesmyslnější v duchu oblíbeného národního sportu "být papežštější než Papež". Včetně napodobování, často i "překonávání", vzorů nikterak neodpovídajících našim tradicím a kořenům.
[ii] Se zaměřením na přejímání především z cizího prostředí amerického apod., s přehlížením osvědčených postupů a zkušeností (mnohdy pro nás vhodnějších) např. ze zemí hovořících německy či francouzsky. Zmiňme, s výše uvedeným související, ještě namátkou "úspěšnou" likvidaci technického vzdělání, průmyslovek s vysokou úrovní i dlouhou tradicí, promyšlené sítě učňovského školství etc.
Neutěšenou situaci pravděpodobně umocní další neblahý trend, který k nám, bohužel, asi brzy dorazí v plné síle. Ve jménu hypertrofované chorobné politické (hyper)korektnosti jsou na některých západních univerzitách tvrdě cenzurována (a autocenzurována) témata i literatura. Ostatně i u nás jsou již patrné lidskoprávní snahy o tragikomické přepisování knih i učebnic, včetně slabikářů s cílem dosažení např. tzv. genderové vyváženosti. Učebnice mají dětem namlouvat, že vůbec žádné rozdíly mezi muži a ženami a jejich rolem neexistují. S ideálem unisexového hermafrodita. Úředníci (včetně ministrů), lingvisté, univerzitní studenti aj. naprosto vážně bádají a diskutují třeba o zákazu tradičních pohádek, které jsou údajně nepřípustně machistické a šovinistické.[iii] Oslovení "kluci a holčičky" má také již být genderově zcela nepřípustné, neboť prý ženy již od mládí znevažuje – a to dle strategie lidsko-právního ministerstva. Vymýšlejí se směšné patvary, hravě překonávají i půvabné "nosočistoplenky" dávných národních obrozenců očišťujících českých jazyk. Hostka, chiruržka, strážnice ... Trapnou "cool" módou se stalo nepřechylování ženských příjmení.
Fantasmagorické představy o "svobodné" volbě pohlaví či fanaticky posedlé tažení proti tzv. genderovým stereotypům by v řadě případů šlo ocenit jako povedenou parodii, kuriózní výplod neškodných pošuků či vcelku vtipný happening a studentskou recesi. Kdyby to ve skutečnosti nebylo k pláči, neboť je to "pokrokářsky" míněno smrtelně vážně. Svobodně bádat, diskutovat (a v představách samozvaných cenzorů dokonce i přemýšlet) již nelze nad mnoha a mnoha otázkami. Kdo by chtěl riskovat nelítostný mediální lynč za údajný sexismus,
[iv] údajnou xenofobii, údajný rasismus, za antimultikulturalismus, antigenderismus, antihomosexualismus či antievropeismus etc.? Které z velkých postav dějin ekonomického myšlení tedy bude nutno vytěsnit z výuky? Neboť ve "slušné" (tj. politicky korektně zmutované) společnosti se o takových věcech přece nemluví. V korektních představách pak tím, že o nepříjemných "nesluníčkových" věcech nebudeme hovořit, všechny problémy automaticky zmizí.
Zpět k výše vzpomenutým kritikám standardního ekonomického systému. Ač je autor těchto řádků sám rozhodným stoupencem širšího náhledu na ekonomii, též i ve smyslu přístupu interdisciplinárního,[v] a nikoli tzv. ekonomické imperiality[vi], a ač se sám místy pokouší o kritiku standardních schémat, přístup T. Sedláčka – postmoderně žonglujícího s banalitami z různých oborů – za akceptovatelný, ani přínosný rozhodně nepovažuje.
[vii] Naopak, spíše za kontraproduktivní a ke standardní ekonomické vědě vlastně i neuctivě nespravedlivý. Tohle si ani standardní (dominantně neoklasická, a dodejme stále buržoazní) ekonomie opravdu nezaslouží. Něco na způsob kabaretní "pop-ekonomie", která ovšem sama sebe obvykle moc vážně nebere, na rozdíl od rádoby hlubokomyslného filozofování T. Sedláčka. Ve skutečnosti však plytkého pseudointelektuálního puzení.
Koluje nemálo vtipů o údajné aroganci V. Klause, leč nutno přiznat jeho "... pokoru před ... úžasnou a laiky málo pochopenou vědou (a před jejími velkými představiteli) ..." (s. 7 rec. publ.). Tedy před ekonomií, před vědou ekonomickou.[viii] A všem jejím kritikům, a především tzv. kritikům, je nutno neustále připomínat, že pokud chci něco fundovaně kritizovat, případně dokonce i formulovat nějakou alternativu, musím v prvé řadě uvedené dobře znát. Žádnou alternativu však u T. Sedláčka opravdu, ale opravdu nehledejme.
[i] Namátkou uveďme příklad učebních aj. textů z makroekonomie či mikroekonomie. Na pultech lze spatřit řadu různorodých titulů, které např. mají makroekonomii v názvu. Některé výtvory jsou otřesné a jejich odborná úroveň se nachází v oblasti "záporné nuly". Publikovat cokoli (včetně textů z ekonomických teorií) může dnes přece úplně každý a někdo ochotný k "odbornému" recenzování se přece vždycky najde. Při listování některými materiály lze žasnout nad sebevědomím autorů, resp. přesněji nad jejich drzostí. Neumětelství mnohdy kráčí ruku v ruce s diletantismem. Ovšem polouků a nedouků, přesvědčených o svých nezadatelných kompetencích vyjadřovat se k čemukoli, je samozřejmě plno i jinde. Většina dnešních studentů se ovšem studiem z učebnicové literatury nikterak neobtěžuje (o literatuře pramenné ani nemluvě) a naprosto povrchní "přípravu" provádí dle materiálů odkudsi stažených. S úrovní a (ne)kvalitou ještě obvykle tristnější. Přitom důkladné (a kritické) studium pramenné literatury – časopisecké i knižní – je pro pochopení ekonomických teorií zcela nenahraditelné. V minulosti se ekonomické texty ještě podrobně četly a odborně kriticky rozebíraly, dělány byly příslušné výpisky, diskuze se vedly na základě znalostí etc. Ovšem, bylo to samozřejmě pracné, intelektuálně i časově náročné a pro mnohé "nezábavné". Tudíž "starosvětské" a proti tzv. novým trendům.
[ii] Např. P. Piťha výstižně kritizuje, že po roce 1989 byly "otřeseny a odstraněny mnohé zcela nadčasové principy školství a výchovy, které s komunistickým režimem neměly nic společného, leda to, že trvaly a byly ideologicky zneužívány. Liberalizace, která byla zpočátku neuvážená, se stala bezbřehou ... Tím vznikly velké škody. Možná ještě větší škody vznikly tím, že jsme nekriticky přejímali vzory ze Západu a nebyli jsme ani schopni vidět, že se nadšeně ženeme do něčeho, co se tam neosvědčilo a od čeho pracně ustupují" (Piťha, P.: Velká iluze českého školství. Přednáška 2. 4. 2008 při zahájení Pedagogických dnů na Univerzitě Hradec Králové. Dostupné na revuepolitika.cz/... [cit. 14. 1. 2016]). Piťha ostře kritizuje řadu aspektů českého školství (absenci kázně i výchovy, absenci potřebného řádu, odstranění nezbytného memorování, přehnaný důraz na debaty – ve skutečnosti tlachy, nadšení z esejů – v reálu ovšem kvaziodborných paskvilů etc.) a dokonce označení "velká iluze" přejmenovává na "všeobsáhlou lež".
[iii] Pohádky vhodnější má přitom přinést např. vládní projekt "migračních večerníčků". Mají dětem pohádkovou formou vštěpovat, že uprchlíci jsou moc hodní, a že je všichni moc potřebujeme. Když dospělí nechápou "blahodárnost" multikulturalismu, je nutné nalít toto do hlavy dětem. Nebo propagandistické vymývání mozků komiksovou, filmovou aj. údajně "vzdělávací" kampaní "Pochop svého uprchlíka". Ministryně školství však při interpelacích přislíbila, že "uprchlíci ... strašit děti nebudou" (cit. dle Právo, 22. 1. 2016, s. 4. ISSN 1211-2119). Ovšem úředníci trvají na tom, že celá kampaň se děje s vědomím i požehnáním právě ministerstva ...
[iv] Z roku 2005 připomeňme již legendární "sexistická" slova rektora Harvardu L. H. Summerse o tom, že biologické dispozice k matematice a technickým vědám nejsou u žen tak vysoké jako u mužů. Což vyvolalo obrovský mediální povyk feministek/feministů a bojovníků za politickou korektnost a pan rektor byl brzy odejit. Genderové disproporce údajně neexistují. Pokud věda i praxe dokazují opak, je nepřípustné o tom hovořit.
[v] Dle V. Klause "konkubinátu" ekonomie s jinými vědními disciplínami – neboli tzv. interdisciplinarity. Což V. Klaus rozhodně nepovažuje za "cestu k jejímu případnému vylepšování a obohacování" (s. 8 rec. publ.).
[vi] V. Klaus ohledně "jádra ekonomie" připomíná: "Ekonomie je vědou o lidech, o jejich chování, o jejich motivaci, o jejich rozhodování. Není o ropě, uhlí, kilogramech či tunách těch či oněch produktů" (s. 8). A předesílá, že kniha cituje dva "ekonomické nobelisty" G. S. Beckera a G. J. Stiglera, "... kteří sice radikálně rozšířili předmět aplikace ekonomického instrumentária mimo úzce definovaný trh, ale kteří naprosto důsledně "neinterdisciplinarizují" a snaží se vysvětlit všechny ekonomické pohyby dvěma základními proměnnými P a Q, tedy cenou a množstvím (neboli příjmy). Zůstávají důsledně uvnitř ekonomie" (s. 9 rec. publ.).
[vii] K banalitám, často nedosahujícím úrovně ani základního kurzu dějin ekonomických učení, blíže viz recenzi Pravdo-láskařská pseudoekonomie in Marathon, 2010, č. 1. Srov. též např. recenzi Dějiny ekonomických teorií prof. Sojky in Marathon, 2011, č. 2.
[viii] "Tyto texty také prozrazují mou víru v ekonomii jako takovou, mou pokoru ..., můj respekt vůči ní, mou radost z toho, že z ní – jako z bohaté studnice – mohu čerpat ..., a mou zkušenost, že se v ní dají najít všechny potřebné odpovědi nebo alespoň návod, jak k nim dospět" (s. 7 rec. publ.). A nelze nesouhlasit s tím, že: "Jen je třeba s ní umět zacházet a jen je třeba dobře hledat" (dtto) – dodejme, že "dobře hledat" i v teoriích mimo "mainstream".
(Pokračování příspěvkem dalšího autora)