Radimvalencik | REFORMY (354) CO UČIT? O významu teorie

V logice věci zařazuji do seriálu o reformách materiál související s ohlasy na svůj příspěvek z 15.1.2016 věnovaný přístupu studentů ke studiu. Jednak se bezprostředně týká jedné z klíčových otázek - nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Je od jednoho z nejzkušenějších pedagogů působících na VŠFS, profesora Františka Zicha:

František Zich:  Co učit? – O významu teorie

Konference u příležitosti řešení výzkumného projektu "Perspektivy a financování produktivních služeb" jsou vždy pozoruhodnou záležitostí především proto, že navazují na průběžné diskuse a současně dávají prostor pro nové pohledy. Účastníci vystupují často s dosti rozdílnými tématy, důkazem toho je i letošní konference. (Všimněme si příspěvků zabývající se na jedné straně kategoriemi znalostní společností, kultivace sociální energie až po HC strategie, trestání korupce, podporu rodiny atd.) Tím má tato konference i rozdílný průběh a přínos.

Ti, kteří se nezúčastňují pravidelně, mohou být touto pestrostí často se míjející s anoncovaným ústředním tématem, překvapeni. Přesto je, podle mého soudu, možné považovat tuto tematickou pestrost nejen za zajímavou, a jak ukazují následné diskuse i koneckonců přínosnou. Nicméně domnívám se, že větší tematická sevřenost konferencí by byla užitečná a možná by vedla nejen k prezentaci a údivu nad zajímavostí různých zjištěných souvislostí, ale také k objasnění, nebo alespoň sjednocení náhledů. Patrně jde o paradigmatickou záležitost, týkající se vytvoření alespoň obrysu určité metodologické shody a ukázněnosti. S ohledem na tyto okolnosti považuji za pozitivní, že v některých příspěvcích se setkáváme s návrhy na tematickou orientaci příštích setkání.

Podle mého soudu bychom se měli více zaměřit na otázku obsahu vzdělávání (získávání kompetencí), koneckonců jde o produktivní službu pro společnost a záležitost, která je naší univerzitě nejbližší. Bez ohledu na to, že záležitosti vzdělávání (obsahu i metodiky) byly a jsou diskutovány neustále, zůstává zde řada neujasněných otázek. Mezi nejvážnější zahrnuji problém teorie. Je chápána různým způsobem, za teorii je často považováno vše, co zní obecně, nesrozumitelně, co je zabaleno do nesrozumitelných pojmů a co často je svým obsahem primitivní pravda. Nechci se zde zabývat tím, co je vědecká teorie. Chci pouze upozornit, že toto téma by mohlo být s ohledem na svoji významnost vhodné pro příští diskuse i na našich konferencích. Jde o to, jaké je místo teorie v současných procesech vzdělávání. Dnes a denně se totiž setkávám, a patrně nejsem sám, s názorem že výuka by měla být zaměřena jen na záležitosti, které jsou prakticky využitelné. Je při tom diskusní, zda tento pragmatismus odpovídá tomu, co je v rámci koncepcí znalostní společnost i znalostního managementu za prakticky užitečné.

Teorii, zvláště té společenskovědní, se sice přiznává jistá zajímavost, ale současně jedním dechem je velmi často dodáváno, že se to nedá v praxi využít a že je jí moc. Ale nejde jen o teorii společenskovědní, jak se ukazuje pragmatické hledisko "k čemu to je", jak to mohu využít, se týká i jiných oblastí. Dokonce se zdá, že tento prakticismus se týká nejen učení, ale je obsahem současného myšlení naší společnosti všeobecně. Smysl má podle toho jen to co je možné "prodat". Konec konců to odpovídá postmoderním požadavkům na kompetenční úroveň a ekonomismus vzdělávání.

Je otázka, zda je to dobře, nebo naopak. Jak například posoudit, když student gymnázia, tercián, na otázku, co jste dnes ve škole měli, odpoví "z češtiny jsme probírali tvorbu slov" a briskně vyjmenuje všechny způsoby. Ale ihned dodá: "Můžeš mi říct, k čemu takové blbosti budu v životě potřebovat?" Nerodí se už na této úrovni vzdělávání uvedený pragmatismus? Proč si třináctiletý klade takovou podivnou otázku a není to ojedinělá záležitost. Proč se setkáváme na této úrovni dokonce i s názory žáků, že předmětům typu, fyzika, matematika, chemie, se mají učit ti, které to baví. Zdá se, že se zde projevuje jeden z rysů postmoderního způsobu života, pro který je typická ekonomická racionalita, ale hlavně pohodlí a hédonismus. Ničemu dalšímu už není třeba rozumět, a co potřebuji vědět, se rychle najde na internetu. Vědět (mít informaci) je jistě důležité, ale rozumět je ještě důležitější. Měli bychom rozumět nejen své práci, ale i sobě a světu kolem nás. Tento deficit je zdrojem mnoha nedorozumění a konfliktů.

(Pokračování dalším příspěvkem)