Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
V návaznosti na 18. ročník vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání a přípravu monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb" uveřejňuji na pokračování podnětný příspěvek D. Sieglové věnovaný aktuální problematice kritického myšlení.
Konference proběhla úspěšně, bližší informace viz:
radimvalencik.pise.cz/...
Dnes uveřejňuji třetí část.
Potenciály: Kritické myšlení a jazykové vzdělávání – část III.
Mgr. Dagmar Sieglová, MSE.D., Ph.D.
4 Koncept RWCT
Informační revoluce přináší změny také z perspektivy hierarchie vztahu mezi učitelem a studenty. Pedagogičtí pracovníci i studenti v současnosti sdílí téměř srovnatelný přístup k informacím, čímž dochází k vyrovnávání rolí. Pedagog se stává více mediátorem než mentorem, značná část zodpovědnosti za proces učení přechází na studenta, který přebírá aktivní roli v procesu učení uvnitř i mimo vzdělávací instituce (Bowell & Kemp 2002:ix). Koncept kritického myšlení proto logicky opouští tradiční pojetí frontální výuky, v rámci které učitel plní centrální roli zprostředkovatele informací a výkladu pojmů, postupů a rámců, a přepisuje tento vztah na partnerský. Podstatou práce pedagogů se stává podpora rozvoje kompetencí pro práci s informacemi prostřednictvím stimulace myšlení a organizace výuky.
Koncept RWCT představuje komplexní systém metod zaměřených jak na rozvoj základních studijních i profesních kompetencí pro studenty, tak na metody práce pro pedagogické pracovníky. Studenti rozvíjí kompetence čtení a analýzy materiálu získaného z písemných i audio-vizuální zdrojů, získávají dovednosti formulace a kompozice textu a v neposlední řadě kultivují své komunikační kompetence při formování postojů a prezentaci. Současně pedagogové mají k dispozici škálu metod "kooperativního učení" (Steel et al. 2007e) popsaného prostřednictvím variabilních technik interaktivní práce ve dvojicích, malých či středně velkých skupinách nebo interaktivních prostorových technik aplikovatelných v rámci i mimo tradiční uspořádání učeben.
Myšlenka konceptu RWCT byla ke konci 20. století za podpory Mezinárodní asociace čtení (ILA) popsána jako třífázový proces učení (Steel 2001, Steel et al. 2007c, Steel et al. 2007e). Jednotlivé fáze pak tvoří komplexní systém zaměřený na rozvoj klíčových dovedností. První fáze nazvaná evokace obsahuje techniky, které aktivizují dosavadní znalosti, postoje a imprese, a které jsou předpokladem k probuzení zájmu o dané téma. Druhá fáze pojmenovaná jako uvědomění významu je navazujícím krokem, kdy se student seznamuje s novým obsahem a rozšiřujícími materiály, které mu obsah zprostředkovávají. Poslední fáze zvaná reflexe se orientuje především na aplikaci získaných poznatků do kontextu, jejich využití k řešení problémů a implementaci v praxi. Všechny tři fáze předpokládají aktivní zapojení všech studentů, přičemž pedagog práci studentů řídí, moderuje a usměrňuje. Výhodou tohoto přístupu je plně zúčastněná činnost, která vede k upevňování klíčových dovedností a trvalé retenci znalostí.
Cílem následující textu je demonstrovat třífázový model konceptu kritického myšlení v kombinaci s aplikací interaktivních technik organizace výuky jako optimální nástroj nejen napříč vzdělávacím spektrem i jednotlivých disciplín, ale především jako nástroj pro rozvoj klíčových kompetencí, které jsou předpokladem k úspěchu v rámci studia a konkurence na trhu práce v lokálním i globálním měřítku.
4.1 Fáze Evokace
Jako důsledek informační exploze se narůstající objem informací, které společnost obklopuje, stává každodenní realitou. Dá se proto předpokládat, že současný student disponuje širokým záběrem aktivních i pasivních znalostí založených na předešlém poznání a studiu, ale i pozorování, zkušenostech, individuálních zájmech, vzpomínkách, pocitech a dojmech. Evokační fáze je definována jako aktivizace těchto vjemů v rámci vybraného tématu (Steel 2007c:9). Využívání jakýchkoliv vnějších zdrojů je pro tuto fázi proto nevhodné. Cílem evokace je utvořit kontext pro danou problematiku, konfrontovat výchozí individuální a skupinové chápání základních otázek a pojmů, stimulovat zvědavost a tím motivovat pro téma. Evokace, často podceňovaná nebo zcela eliminovaná, představuje podle konceptu kritického myšlení základní a zcela neoddělitelný stavební kámen v procesu učení vedoucí k zapojení vyšších kognitivních funkcí.
Typické techniky této fáze zahrnují aktivity zaměřené na využití a rozvoj produktivních dovedností. Studenti v rámci práce ve skupinách různých velikostí kultivují schopnost formulovat myšlenky ve verbálním i psaném projevu a to formou diskuze, vyjednávání, argumentace a prezentace. Jednotlivé techniky jsou zaměřeny na vymezování klíčových slov, odvozování významu pojmů a frází, tvorbu hodnotových škál, formulace výchozích osobních postojů, vícefázové rozhovory, brainstorming, aj. (Steel et al. 2007e). Mezi materiální pomůcky, které utváří podmínky pro účinnou evokaci, patří vhodné prostorové upořádání, mobilní nábytek, prostorná tabule, flip-chartové tabule a fixy, data projektor, aj.
4.2 Fáze Uvědomění významu
Teprve po realizaci první fáze je student připraven přijímat nový obsah. Fáze uvědomění významu konfrontuje původní znalosti a dojmy se zdroji nových informací, názorů a souvislostí a akcentuje schopnost tyto informace kvalifikovaně vyhodnocovat. Typickým médiem zprostředkování informací jsou text, audio, video, přednáška, obrazové materiály, ale také praktická zkušenost nebo zážitek (Steel 2001). Zde se také otevírá prostor pro smysluplné řízené využití informačních a komunikačních technologií. Prostřednictvím těchto kanálů jsou aktivizovány primárně receptivní dovednosti.
Podstatou fáze uvědomění významu je rozvíjet schopnost orientace v tématu, vyhledávat, třídit a rozpoznávat relevantní zdroje, analyzovat obsah, identifikovat základní koncepty a jejich vzájemné vztahy, uvědomění tak aktivizuje vyšší formy kognitivních cílů. Jako techniky práce s informací jsou představeny různé formy analýzy materiálu, jako jsou třídění informací podle metody I.N.S.E.R.T. nebo PMI (více ve Steel et al. 2007c, Steel et al. 2007d, Steel et al. 2007e), vyhodnocování informací formou případových studií, SWOT analýzy, analýzy binárních otázek, analýzy příčiny a následku, komparativní analýzy, analýzy PEST(EL), Porterova modelu analýzy konkurenčního prostředí, analýzy marketingového mixu, analýzy zúčastněných stran, metody Potterova boxu, aj.
Pro účely organizace práce v rámci fáze uvědomění pak koncept kritického myšlení popisuje interaktivní techniky, které slouží pedagogům k uplatňování kooperativního učení. Mezi účinné techniky patří párové čtení, čtení s předvídáním, variace na skládankové čtení ve skupinách, metoda dotazování, vícefázový dialog, a další (Steel et al. 2007c; Steel et al. 2007d; Steel et al. 2007e). S receptivními dovednostmi proto techniky kooperativního učení sekundárně aktivizují také produktivní dovednosti. Tato fáze klade nároky především na prostor, vybavení a jejich využití, studenti pracují ve dvojících, malých skupinách, své pozice i pracovní pomůcky v průběhu procesu mění.
4.3 Fáze Reflexe
Třetí fáze, avšak ne poslední, je zacílena na nejvyšší úroveň kognitivních cílů a současně představuje rozhodující článek konceptu kritického myšlení. Zaměřuje se na rozvoj dovedností nově získané a zpracované informace integrovat do širšího kontextu a aplikovat v praxi. Studenti získávají prostor vyjádřit k dané problematice vlastní názor, integrovat nové informace do původních rámců, navrhnout varianty řešení, dochází k doplnění a korekci předešlých znalostí a postojů. V neposlední řadě se učí formulovat nové poznatky ucelenou formou a ty následně implementovat do praxe.
V této fázi dochází k aktivizaci převážně produktivních dovedností, typickým formátem práce jsou však již složitější útvary ústní a písemné prezentace. Získané znalosti jsou tříbeny, formulovány a aplikovány prostřednictvím organizovaných debat, simulací, strukturovaných prezentací, moderovaných diskuzí nebo jsou zpracovány formou písemné kompozice, jako jsou volné psaní, shrnutí, rešerše, eseje, výzkumné zprávy, teze a další. Jedná se tedy o klíčovou fázi pro zvládnutí nároků ve vysokoškolském i profesním prostředí.
Fáze reflexe však proces učení neuzavírá, jejím cílem je dále probudit trvalou touhu po poznávání, zvědavost a motivaci pro další studium (Steel 2001:8). Správná aplikace konceptu kritického myšlení vede k vyhledávání dalších nebo doplňujících dat a ke studiu dalších zdrojů, tedy zpět do fáze uvědomování si významu, což činí třífázový model kritického myšlení spirálovým procesem. Primárním cílem konceptu kritického myšlení je proto uvést do pohybu nepřetržitý mechanismus poznávání směřující k osobnímu rozvoji, získané expertíze, akceleraci vědy, publikačním aktivitám a v neposlední řadě profesionalizaci pracovního trhu.
Takto popsaná metodologie se na základě dosavadní zkušenosti jeví jako účinné řešení pro základní výzvy současné terciální pedagogiky. V reakci na proměňující se společnost a s ní související evoluci rolí v rámci vztahu mezi pedagogy a studenty nabízí jak techniky práce s informací, které cílí na rozvoj studijních dovedností studentů, tak moderní vyučovací metody pro učitele. Pedagogové využívají škály proměnlivých forem kooperativního učení, což umožňuje opuštění frontálního stylu výuky. Interaktivní práce prostřednictvím dvojic, malých či středně velkých skupin či uspořádáním kreativně využívajícím prostor umožňuje aktivní zapojení všech studentů do paralelních pracovních procesů, čímž eliminuje štěpení pozornosti a je současně klíčem ke zvládání skupin rozdílných velikostí. Tento způsob interakce účinně rozvíjí diskuzi, podněcuje k řešení problémů, otevírá prostor pro formování vlastních názorů, postojů a myšlenek. Nabízí také inspirující, kreativní a podnětné prostředí s praktickým přesahem do širších kontextů a praxe. Z dlouhodobého hlediska tento přístup přispívá k efektivnímu a dlouhodobému uchování poznatků a motivuje k dalšímu studiu a činnosti. Výsledkem je aktivní, kriticky uvažující a koncentrovaný student.
(Pokračování)