Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Jak jsme se právě dozvěděli, Nobelovu cenu za ekonomii dostal Angus Deaton, který se dlouhodobě zabývá problémem chudoby a blahobytu. Přesto, že si A. Deaton tuto cenu zaslouží, a přesto, že výbor, který mu ji udělil, projevil značnou míru pozitivní angažovanosti, když touto volbou upozornil na jeden z velkých současných problémů, je to pro nás (pro všechny) tak trochu cena útěchy. V tom smyslu, že ještě nenazrály podmínky k tomu, aby prestižní ocenění byla udělována za řešení těch problémů, které ukážou příčiny hromadění současných problémů a nabídnout odpověď na otázku, jak ze složité a dramaticky se komplikující situace vyjít. I k tomu, či spíše právě k tomu vědu potřebujeme. Bez ní to nepůjde, jakkoli složitost doby využívají mnozí k nabízení různých šidítek od konspiračních vizí až po nejrůznější staronové verze víry v mimorozumovou spásu.
K udělení Nobelovy ceny za ekonomii nejdříve oficiální zpráva:
Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získal Angus Deaton z Británie za analýzu spotřeby, chudoby a blahobytu. Oznámila to Královská švédská akademie věd. Jeho práce mimo jiné pomohla určit, které sociální skupiny jsou ovlivněny zvýšením daně z přidané hodnoty na potraviny.
Chceme-li vytvořit hospodářskou politiku, která podporuje blahobyt a snižuje chudobu, musíme nejprve porozumět individuální spotřebě. Právě k tomuto porozumění přispěl podle akademie Deaton více, než kdokoliv jiný. Jeho práce se točí kolem tří hlavních otázek: Jak spotřebitelé rozdělují své výdaje mezi různé zboží, kolik příjmů společnosti se utratí a kolik uspoří a jak nejlépe měřit a analyzovat blahobyt a chudobu? Svými výsledky pomohl transformovat oblasti mikroekonomie, makroekonomie a rozvojové ekonomiky.
Deatonův výzkum mimo jiné pomohl určit, které sociální skupiny jsou ovlivněny zvýšením daně z přidané hodnoty na potraviny. Profesor Deaton je také průkopníkem ve využívání dat z průzkumu mezi domácnostmi v rozvíjejících se zemích, zvláště údajů o spotřebě, k měření životní úrovně a chudoby.
Deaton na tiskové konferenci řekl, že ho ocenění překvapilo a potěšilo. Je ale rád, že se výbor rozhodl udělit ocenění za práci, která se týká chudých. Očekává, že extrémní chudoba ve světě se bude snižovat, ale že není "slepě optimistický".
Upozornil také na obrovské zdravotní problémy mezi dospělými a dětmi v Indii, kde je zatím pokrok velmi nízký. Poznamenal, že polovina dětí v zemi je stále podvyživených a mnoho lidí na světě se nachází ve velmi špatné situaci.
Deatonova poslední kniha The Great Escape (velký útěk) vyšla v roce 2013. Je přehledem bohatství, blahobytu a nerovnosti od počátku 19. století. Deaton v ní uvádí, že zahraniční pomoc západních vlád udělala v rozvojových zemích více škody než užitku, podpořila korupční vlády a málokdy se dostala k chudým.
Rodák ze skotského Edinburghu Angus Stewart Deaton patří mezi přední světové mikroekonomy. Devětašedesátiletý Deaton působí na Princetonské univerzitě v USA.
Ekonom Deaton se do povědomí vědecké obce poprvé zapsal díky modelu spotřeby Almost ideal demand system (Téměř ideální systém spotřeby), který ekonomové používají při rozboru chování konzumentů. Ten Deaton vyvinul ve spolupráci s Johnem Muellbauerem. Text byl poprvé publikován v roce 1980.
Skotský vědec mimo jiné proslul formulací takzvaného Deatonova paradoxu, který pozoruje zvýšenou spotřebu navzdory neočekávaným změnám na příjmové straně spotřebitele.
"Angus Deaton kombinuje ohromnou technickou erudici v několika oborech najednou s aktivním zájmem o a účastí na formování veřejných politik, např. při hledání nejlepšího způsobu pomoci rozvojovým zemím. Rozhodně se nebojí kontroverzí; je motivován zájmem o dosažení co nejpřesvědčivějších závěrů, ne nutně akademického uznání," uvedl pro iDNES.cz profesor Štěpán Jurajda ze společného pracoviště Národohospodárského ústavu AV a Univerzity Karlovy CERGE-EI.
Na tomto pracovišti prezentoval své výzkumy naposledy letos v květnu. V minulosti působil v dozorčím výboru CERGE-EI "I po letech strávených v USA má stále typicky skotský humor," dodal Jurajda, kterého Deaton pozval do amerického Princetonu.
Nyní pár stručných poznámek (za chvíli jdu učit):
1. A. Deaton skvěle ovládá matematicky podložené nástroje mikroekonomie i makroekonomie a umí je vhodně kombinovat. Problém je v tom, že zůstává v hranicích neoklasické ekonomie, která předpokládá "tvrdé" oddělení spotřeby (přinášející užitek ve smyslu prožitku, resp. toho, co je v souladu se subjektivně pociťovaným preferencemi) od investování, včetně investování do úsporových aktiv (které přináší budoucí výnos, a to mj. i tím, že umožňuje využít odloženou spotřebu v čase, na období nižšího aktuálního příjmu). Nepracuje s tím, že jakákoli forma spotřeby je současně i formou investování do budoucího výnosu, byť například i formou investic do úspor času (k rozvoji schopností), nebo investování do společenské pozice (které zvyšuje výnos z vlastních investičních příležitostí tím, že omezuje využívání investičních příležitostí, kterými disponují ti, jejich rozpočtové omezení neumožňuje do společenské pozice investovat). Přitom právě toto je problém naprosto zásadní.
2. Teoretický koncept, který má, mu tak neumožňuje odpovědět na otázku (která ho nepochybně osobně velmi trápí) jak se vyrovnat s tím, že 2 % obyvatel vlastní v současném světě 50 % majetku, přitom (a to je významné) se nůžky v této oblasti nejen rozevírají, ale roste i rychlost, se kterou se rozevírají. Tj. intenzita investování do společenské pozice se zvyšuje, společenská segregace prohlubuje. Na přelomu milénia byly potlačeny poslední pokusy zvrátit toto směřování posílením vertikální mobility, posílením rovnosti příležitostí pro společenský vzestup nezávislý na výchozích matkových poměrech těch, kteří se snaží nabývat a uplatnit své schopnosti (lidský kapitál).
3. A pochopitelně – jako ve většině současných koncepcí – se z různých důvodů přehlíží to, že konkurence v oblasti pozičního investování vedla k hromadnému porušování obecně přijatých zásad (s cílem získat prostředky pro pozičních investování doslova za každou cenu). To vedlo k rozbujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a jejich propojení se strukturami vzniklými na bázi pozičního investování. Následně pak k penetraci institucionálního systému společnosti těmito strukturami (v oblasti politické, administrativní, zpravodajské, finanční, informační, mediální, dokonce i v oblasti vědy). V neschopnosti vidět to hlavní hraje roli i nedostatek osobní odvahy, kariérní ambice a podbízení se vkusu mocných, rutinní myšlení – a to i ve smyslu využívání jen těch teoretických nástrojů či konceptů, které jsou obecně uznávány.
Mj. proto je dnes důležité, aby co nejvíce lidí, kteří umí a chtějí přemýšlet, pozorně vnímalo, co se ve vědě o společnosti odehrává. Ona totiž svou roli ještě sehraje.
(Pokračování dalším příspěvkem)