Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Pro ty, co chtějí poznat a pochopit, o co v dnešním světě jde, a nebojí se přemýšlet, může být série, kterou postupně uveřejním pod názvem "Evoluce finančních trhů", užitečná.
Důležitá upozornění:
1. Vzhledem k tomu, že základem je odborný text, je nutné před každým pokračováním prostudovat předcházející díly série. Podle mého názoru to stojí zato.
2. Do hlavního odborného textu vkládám popularizační a objasňující poznámky, z důvodu jednoznačného odlišení menším písmem a do rámečku.
Nyní již 7. část:
5 Jak dál?
Reflexi výsledků, které jsou obsaženy v našem příspěvku, a diskusi k nim provedeme formou nástinu problémů, které z toho, o čem jsme hovořili, vyplývají.
Problematiku pozičního investování bude třeba analyzovat podrobněji a najít vhodný model, který by odpovídal reálnému procesu projektování představy hráčů o budoucím rozdělení výplat do rozhodování hráčů o současném rozdělení výplat. Základem tohoto modelu může být spojení typologie různých modifikací základní (výchozí) kooperativní hry v navazující a současně kontext ultimátní hry. Při rozhodování o tom, zda hráči přijmou či nepřijmou určité dělení (což je svým způsobem ultimátní hra) anticipují rozdělení v navazující kooperativní hře, ve které může, ale také nemusí převážit poziční investování.
Moje vysvětlující poznámky pro ty, co nejsou specialisty v daném oboru:
Jedním z příkladů ultimátní hry je dělení stokoruny mezi dva hráče. Jeden dává návrh na rozdělení a druhý buď souhlasí, nebo ne. Nyní přijde to nejdůležitější. Když druhý hráč souhlasí, rozdělí se hráči podle návrhu prvního hráče. Když nesouhlasí, nikdo nedostane nic. Předpokládejme, že částka, o kterou se může měnit návrh, je 10 korun. Pokud si má druhý hráč zvýšit užitek, musí mu dát první hráč nejméně 10 korun, tj. navrhnout rozdělení 90:10 ve svůj prospěch. Empirické výzkumy ukázaly, že toto rozdělení zpravidla druhý hráč odmítne, i když přijde o 10 korun. Velké množství hráčů přijme dělení 60:40. Rozdělení 50:50 přijme prakticky každý. Proč tomu tak je? Proč hráči odmítají "nespravedlivé" rozdělení, i když přijdou o peníze? To lze vysvětlit kontextem hry, konkrétně pak tím, že návrh na "nespravedlivé" rozdělení si druhý hráč vyloží jako signál, že se bude hrát poziční hra, hra, ve které vítězí ten, kdo v předcházející hře získá víc.
Pokud se podíváme na hru, která se hraje o rozdělení paretovského zlepšení vznikajícího vztahem věřitel-dlužník, pak se jedná v podstatě též o případ obdobný ultimátní hře, resp. který má určitou obdobu s ultimátní hrou. První hráč nabídne investiční příležitosti , druhý investiční prostředky. Postavení hráčů nemusí být za určitých podmínek symetrické. Hráč, který nabízí investiční prostředky, je může využít k tomu, aby byly spojeny s výnosnějším investičními příležitostmi, kterými disponuje první hráč, který nabízí investiční příležitosti. Může však tytéž investiční prostředky či jejich část investovat do své pozice, tj. do omezení možnosti prvního hráče využívat své investiční příležitosti. Pokud máme porovnat obě hry ve smyslu nákladů obětované příležitosti, které vznikají druhému hráči (tj. tomu, který nabízí investiční prostředky), pak musíme mít vhodný model poziční hry založený na změně parametrů modelu vyjadřujícího vztah mezi nabídkou a poptávkou investičních příležitostí a investičních prostředků. Není ovšem jednoduché přehledný a srozumitelný model dát. To je úkolem dalšího zkoumání.
Současně s tím je nutné vyjasnit, do jaké míry a zda je postavení hráčů, z nichž jeden nabízí výnosnější investiční příležitosti a druhý investiční prostředky k jejich realizaci symetrické, a to právě z hlediska pozičního investování jako nákladu obětované příležitosti hráče, který vlastní investiční prostředky. (Porovnat náklady obětované příležitosti znamená porovnat to, co vynese jedna možnost, s tím, co vynese druhá možnost.)
Pokud bychom neuvažovali existenci pozičního investování, bylo by postavení hráčů symetrické. Hráč, který vlastní výnosnější investiční příležitosti, by si nemohl polepšit bez využití investičních prostředků, kterými disponuje druhý hráč. Hráč, který vlastní investiční prostředky, by si nemohl polepšit bez využití výnosnějších investičních příležitostí, kterými disponuje první hráč. Pokud má však hráč, který vlastní investiční prostředky, možnost jejich využití k pozičnímu investování, investování , které omezuje prvnímu hráči možnosti využít jeho investiční příležitosti (a to dokonce i ty, pro které disponuje vlastními investičními prostředky), přestává být postavení hráčů symetrické.
Stručně řečeno: Vlastnictví investičních prostředků lze využít k pozičnímu investování. Vlastnictví výnosnějších investičních příležitostí nikoli.
K tomu lze poznamenat, že axiom symetrického postavení hráčů je součástí řady různých řešení Nashova (S, d) vyjednávacího problému.
(Pokračování další částí)