Jaké reformy a proč (267) Leinwever - Re: Anketa

Druhá odpověď na anketu týkající se monografie přišla od V. Leinwebera. Je stručnější, obnažuje však jeden z naprosto klíčových problémů toho, o co jde:

1. Jak je srozumitelná hlavní myšlenka (týkající se přechodu ke společnosti, jejíž ekonomika bude založena na produktivních službách), kterou jsme se snažili do textu monografie vtělit a kterou jsme se řídili při jejím zpracování?

K myšlence mám jedinou výhradu a to tu, že se mi zdá být založená na Okamurově tezi konce (=završení) civilizace. V případě, že platí Huntingtonova teorie a nikoli Okamurova, pak se jednotlivé části Země dostávají znovu do konfliktu a soutěžení, za těchto okolností je třeba znovu budovat výrobní základnu (fakt, že se téměř všechno vyrábí v Číně je v tomto kontextu znepokojující).

8. V čem vás text monografie inspiroval?

Maximalizace zisku často snižuje kvalitu života, a proto nemůže být jediným hodnotícím kritériem.

K tomu moje poznámka:

"Maximalizace zisku často snižuje kvalitu života, a proto nemůže být jediným hodnotícím kritériem." - není úplně přesné či spíše je zavádějící. Empiricky je tento výrok v pořádku. Lze jej doložit na mnoha konkrétních příkladech.

O co tedy jde? – Jde o to, že pokud chceme pochopit peripetie dějin a přirozené směřování vývoje naší civilizace, musíme si položit otázku, za jakých podmínek tomu tak nebude. Tj. kdy se ekonomické a lidské cíle nebudou rozcházet, kdy jedno nebude na úkor druhého.

A ještě přesněji, musíme si položit otázku: Kdy, za jakých podmínek plnohodnotný rozvoj lidských schopností (naplňující smysl života i pokud jde o prožitkové bohatství a existenciální přesah) splývá v jedno s maximálně ekonomicky efektivní účastí člověka v ekonomickém vývoji (i růstu)?

Vytvoření takových podmínek je reálné a vymezení těchto podmínek, vymezení cesty k jejich dosažení i toho, jak odstranit překážky na této cestě, otázky kdo a jak to udělá, je odpovědí na současnou hlavní otázku dějin.

Mj. tento pohled není normativní, jak by se někteří mohli domnívat, ale vyplývá z přírodně historického pochopení dějin. Z toho, že jak lidská přirozenost, tak i společenský vývoj se odvíjejí od procesu přetváření přírody společenským člověkem (tj. lidmi v jejich vzájemných vztazích).

Pro pochopení tohoto klíčového momentu plně platí Goethovo: "Kdo si nezapne dobře první knoflík, ten se už dobře neobleče."

(Pokračování)