To nejdůležitější o LENINOVI - část 7.

To nejdůležitější o LENINOVI - část 7.

Padouch či hrdina? – Ne. Nejde mi o hodnocení Lenina, jde mi o to, co lze čistě pragmaticky vytěžit z jeho díla pro současnost, a to jak z hlediska pozitivních poznatků a inspirací, tak i omylů či toho, co se v důsledku změn podmínek stalo nepoužitelným, s čím je nutné se rozejít.

O tom, jak vznikl tento text, který považuji za velmi důležitý, píšu podrobně v první části, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11761-to-nejdulezitejsi-o-leninovi-cast-1.html

Velmi se u čtenáře, kterému ušla, přimlouvám za to, aby si ji přečetl.

Shrnutí toho, čím může být Leninovo teoretické dílo (v praktickém kontextu) přínosné pro dnešek, v čem se Lenin v oblasti teorie dopustil pochybení, co je již překonáno, v čem jsme již dál, nebo bychom měli být dál formou strukturovaných bodů:

4. Jak jsem podrobněji uvedl v bodu 2 části 2., Lenin snil o intelektuální elitě, která bude vnášet poznání do hnutí zaměřeného na přeměnu zaostávajícího carského Rusku v dynamickou společnost nového typu (socialismus přerůstající v komunismus) – viz https://radimvalencik.pise.cz/11762-to-nejdulezitejsi-o-leninovi-cast-2.html . Tato vize ho neustále popoháněla vpřed v oblasti intelektuálních výkonů zasahujících výrazně do rozvoje teorie. Jednou z otázek, které si v této souvislosti stojí za to položit, je, jak je možné, že nakonec zůstal až příliš osamocen, dostal se v intelektuální oblasti daleko před své současníky, což si bolestně uvědomoval, zejména v době, kdy nemoc oslabovala jeho intelektuální schopnosti (viz Leninův dopis sjezdu; celý je uveřejněn např. zde: https://www.avant-garda.com/post/leninova-zavet ). Tím se dostáváme k otázce, co bylo hnacím motorem Leninova intelektuálního výkonu, a v čem je hlavní vnitřní rozpornost tohoto výkonu; čím bylo ovlivněno  to, co v jeho intelektuálním výkonu převážilo.

4.1. Hnacím motorem Leninova intelektuálního výkonu bylo vytvořit plnou ideovou převahu hnutí zaměřeného na zásadní proměnu společnosti. Pod tímto zorným úhlem je nutné toto dílo analyzovat a vytěžit z něj maximum, včetně přesného identifikování toho, co selhalo.

4.2. Hlavním vnitřním rozporem jeho díla je na jedné straně snaha o rovnoprávné, společné rozvíjení a sdílení ideového zázemí tak, aby jeho tvorba co nejvíce pozvedla jeho souputníky na jeho úroveň, na druhé straně tendence k mocenskému sebeprosazování uvnitř hnutí, s tím spojené postupné snižování míry tolerance vůči těm, kteří mu byli nejblíže, ale některé názory s ním nesdíleli.

4.3. Ve snaze "přinést na stříbrném podnose" svým souputníkům odpověď na otázku, o co jde a co dělat, začalo postupně převažovat jeho mocenské sebeprosazování, ani ne tak represí, ale neformálně vynucovanou autoritou (kterou jeho souputníci nedokázali vyvážit vlastními intelektuálními výkony). Tomu nahrávaly některé vnitřní a vnější podmínky, které všechny podporovaly to, že silové prosazování vlivu převážilo nad přirozeným obohacováním se a sdílením toho, co je při tvorbě ideového zázemí přínosné. Mezi tyto vnější a vnitřní podmínky patří:

4.3.1. Boj o moc ve vznikající straně o  její podobu.

4.3.2. Represe ze strany zaostávajícího a upadajícího carského režimu, zejména v kritické období po potlačené první ruské revoluce.

4.3.3. Primární teoretický omyl v pochopení podstaty společenské změny (bod 3 v části 6.).

4.3.4. Směřování vývoje ke světové válce a její vypuknutí.

4.4. Nejde o to "omlouvat" synergií vlivů historické selhání, ale v dnešní historické situaci, která má některé obdobné parametry s tehdejší, odpovědět na otázku, která vyvstala již tehdy: Jak vytvářet ideové zázemí hnutí a jak ho vnést do hnutí? – Otázka, která, jak asi každý soudný člověk uzná, není od věci. A pro "pěstitele" naší verze vize zvlášť aktuální v souvislosti s myšlenou DVANÁCTI (tvůrců, nositelů a šiřitelů ideového zázemí hnutí obrany a nápravy), viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11745-hledani-dvanacti-cesta-k-drtive-ideove-prevaze-3.html

5. Přitom musíme uvážit skutečnost, se kterou se Marx ještě nesetkal, a Lenin, který se ji pokusil jako jeden z prvních teoreticky analyzovat, nepostoupil dostatečně daleko. Totiž to, že úpadková fáze té společnosti, která odstartovala technologický pokrok, je mnohem a mnohem hlubší, než úpadková fáze předcházejících systémů. A to nejen proto, že staré, to, co se již přežilo, se "drží zuby nehty" a že vykazuje všechny znaky "chcípající kobyly", ale také proto, že "polštář evoluční výhody" daný technologickým pokrokem způsobil dvojí: V nebývalé míře se rozbujeli endoparazité (ti, kteří parazitují na vlastním kmeni) a současně se výrazně zdokonalili prostředky technologické držby moci a represí vůči pokusům o změnu. Celá lidská pospolitost tak prochází osudovým úskalím, obdobím, ve kterém se rozhoduje o jejím přežití. (S tím se asi setkala a setká každá pospolitost, která dosáhne stádia technologického pokroku, který je přínosem kapitalistického způsobu výroby.)

5.1. K problematice osudového úskalí, endoparazitům, ztrátě a perspektivě nalezení nové evolučně stabilní strategie např. zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11034-osudove-uskali.html

https://radimvalencik.pise.cz/11035-osudove-uskali-ii.html

5.2. Marx ani Lenin neměli tušení o tom, jakou roli sehraje poziční investování, jak dojde k propojení pozičního investování s bujením a propojováním struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (neformálních i formálních pravidel zabezpečujících evoluční stabilitu lidských komunit na nejrůznějších úrovních a v nejrůznějších oblastech), k tomu viz:

https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html

5.3. To vše klade mimořádně velké nároky na subjekt, který je nositelem rozvoje, sdílení a šíření poznání toho, o co jde a co dělat v podobě rozvíjejícího se systému interagující s praxí těch, kteří rozhodnout o tom, zda se lidské pospolitosti podaří projít osudovým úskalím.

V osmé části se dostaneme k tomu nejdůležitějšímu, tomu čím právě uvedený končí bod 5.3. Jakou konkrétní podobu tento  subjekt bude mít?

(Pokračování)