Osudové ÚSKALÍ

Celá civilizace, naše lidská pospolitost, se dostala do situace, pro kterou je slovo ÚSKALÍ jen slabý odvar toho, čím procházíme. Procházíme obdobím, které rozhoduje o našem bytí či nebytí, o tom, zda lidské myšlení, lidské dějiny, lidská kultura, tedy to, co se začalo rodit téměř před třemi milióny let, bude mít pokračování.

Patrně každá civilizace, ať již vzniká v našem vesmíru, či jiných vesmírech, ať již je nám podobná, nebo od nás odlišná, musí takovým úskalím projít. Pokud totiž má dosáhnout vyššího stupně svého vývoje a překonat některá časoprostorová omezení svého vzniku, musí se vybavit velmi vyspělými technologiemi, tj. projít úskalím technologického stádia vývoje.

Proč se jedná o úskalí? Jednak proto, že technologický pokrok poskytuje civilizaci prostředky, kterými se může zničit sama, a to buď válkou, nebo fatálním znehodnocením prostředí, na kterém je závislá. A jednak proto, že technologický pokrok vymaňuje civilizaci z konkurenčního tlaku přírodního výběru, poskytuje jí polštář blahobytu (možnost "užívat si nad poměry"), ale tím likviduje stávající mechanismy evoluční stability a poskytuje obrovský prostor pro endoparazity; tito endoparazité, právě tím, že jsou endoparazité (tj. parazité z vlastního kmene) ztrácejí schopnost "přesahu přesahů" (základní podmínky plnohodnotného žití), jejich agresivita a tupost, resp.

vyprázdněnost jim umožňuje dosažení poziční převahy a návazně nasměrování civilizace ke zhoubě (raději zánik než ztráta pozic). – V současné době řádění endoparazitů můžeme sledovat doslova v přímém přenosu.

Pro vyhodnocení toho, co se děje, je nutný dostatečný nadhled. Pokusím se uvést několik alternativ, jak se na současnost dívat. Začnu těmi běžnými a postupně přejdu k těm, které většina lidí nezná a které není snadné si představit:

1. Standardní pohled: Buď naše globální civilizace tímto úskalím projde, nebo zanikne. Ve druhém případě se možná na naší planetě uchovají zbytky organického života, z nichž se vyvine další civilizace obdařená obdobnými parametry vztahování se ke světu.

2. Everettovský pohled: Všechny alternativy dekoherence, ke které dochází při každé interakci jakýchkoli částic, reálně existují. Příroda má možnost vyzkoušet všechny varianty, takže v některých "vláknech" everettovských světů naše civilizace přežije, v některých zanikne. Většina lidí procházejících tímto obdobím se může ocitnout jak ve vláknech s pokračováním, tak ve vláknech bez pokračování, aniž by jednotlivé alternativy uvědomovaného bytí o sobě věděly. V některých everettovských vláknech mohou být někteří přímými svědky totálního zániku.

3. Rozvinutý everettovský pohled: Dekoherence, kterou se jednotlivá vlákna everettovských světů od sebe oddělují, má symetrický protějšek v podobě shlukování vláken everettovských světů. My toto shlukování nejsme schopni pozorovat, protože žijeme v jednorozměrném čase, resp. naše existence je podmíněna plynutím času, což je výsledkem určité asymetrie oddělování a shlukování vláken everettovských světů. Každý z nás jako bytost uvědomující si a prožívající svou existenci je situována nikoli do jednoho z vláken everettovských světů, ale nachází se v určitém shluku těchto vláken, přičemž:

- Struktura těchto shluků, o kterých zatím téměř ni nevíme, je obdobně složitá, jako je složitě strukturován vesmír z našeho pohledu, tj. ke shlukování dochází jak na časově i prostorově vymezená mikroúrovni, tak i makroúrovni, dochází ke shlukování jednotlivých základních entit tak i jejich složitých systémů.

- Při tomto shlukování může budoucnost ovlivňovat současnost, ovšem jen tak, aby to, co tvoří námi uvědomovanou a prožívanou současnost (naše přítomné bytí, Dasein), nebylo chaotické (tj. naivní či vulgární představy prezentované např. ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem na motivy Nesvadbovy novely s tím nemají nic společného). ///Vytvořit si představu o vzájemné interakci toho, co je z našeho hlediska současné, s tím, co je z našeho hlediska budoucí, přitom takové interakci, která nevede k plnému chaosu, vůbec není jednoduché.///

- Naše aktuální bytí je výsledkem jak míry našeho poznávání světa (vývojových přesahů stávajícího a přesahů těchto přesahů), tak i promítnutí budoucnosti do naší současnosti.

Co z výše uvedeného vyplývá?

Považuji za velmi pravděpodobné následující:

- Každá civilizace, která dosáhne našeho stupně rozvoje (poznání a s ním spojených technologií), má nakročeno k tomu, aby prošla dalším vývojovým vzestupem (podobným jako bylo zrození nechaotických vesmírů v původním chaotickém základu, vznik replikujících se entit, tj. života, vzniku subjektů uvědomujících si a prožívajících svoji existenci), kterým se osvobodí od některých časoprostorových omezení podmínek svého vzniku.

- Existuje jak kosmologická, tak i everettovská mnohosvětovost, přičemž to, co dělá člověka člověkem, schopnost uvědomovat si a prožívat vlastní existenci, je podmíněna určitým typem shlukování vláken vytvářejících everettovskou mnohosvětovost, přičemž toto shlukování má velmi složitou strukturu (propojující mj. i mikro a makro úroveň tohoto shlukování).

Z tohoto hlediska lze uvažovat i následující alternativu:

- Námi prožívaná a uvědomovaná existence se může rozcházet do více variant, které o sobě ze zásadních důvodů nemohou vědět, nemají možnost žádné interakce.

- Námi prožívaná a uvědomovaná existence je výsledkem shlukování vyššího řádu, které zabezpečuje určitou integritu našeho vztahování se ke světu, což je základní podmínka nechaotičnosti z hlediska vztahu toho, co se nám jeví jako současné a budoucí.

Pak může platit i následující závěr:

Svým individuálním vztahováním se ke světu (tím, jak chápeme svět kolem nás, jehož součástí jsou i ostatní lidé, a jakou aktivitu ve vztahu k němu vyvíjíme) nejen buď pozitivně či negativně přispíváme k tomu, jaká bude budoucnost naší civilizace, ale sami sebe situujeme buď do vývojové alternativy s pokračováním či bez pokračování.

(Z jiného zorného úhlu zítra)