Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Georg Wilhem Friedriech Hegel rozlisuje tri aspekty ideje: zivot, poznání a absolutní ideu samozrejme Leninovi absolutne unika. Na rozdíl od Kanta nechápe Hegel prostor a cas jako pouhé formy vnímání nálezející subjektivnímu poznání. Naopak, mají také realitu, protože jsou konstituovány absolutní ideou. Pro Hegela nejsou prostor a cas zcela odlisné, nýbrž jsou úzce propojeny: "Prostor se sám sobe prící a sám sebe ciní casem". "Jedno je produkcí druhého". Pouze "ve své predstavivosti dovolujeme, aby se to rozpadlo". Hegeluv pojem casu prímo souvisí s dríve vytvořeným pojmem prostoru. Prostor je v podstate u Hegela urcen tím, že je vymezen vuci jinému prostoru, do nehoz "splývá". Tato negativita, která je již obsazena v pojmu prostoru, ale jestě není explicitní, představuje "nedostatek prostoru", který nyní motivuje zavedení pojmu casu. Lenin pry studoval Hegela aby pochopil Marxe a vzhledem k tomu, ze se Hegelem zajimam okrajove, tak si myslim, ze za tri roky nebyl schopen Lenin ani cele Hegelovo dilo nastudovat .
Podle Viktora Jerofejeva (2020) Viktor Jerofejew: Kopfloses Russland. Denkfähigkeit als Staatsverbrechen: Hundert Jahre nach dem „Philosophenschiff“ - Schopnost myslet jako státní zlocin: Sto let po "lodi filozofu" odhalil jiz Nikolaj Berdajev pri kritickém ctení Leninova díla stovky nesrovnalostí a chyb. Tím si vysloužil nenávist Lenina, který nesnesl pochybnosti o jeho filozofickém mistrovství. Nizozemský astronom a komunista Anton Pannekoek se Leninem jako filozofem zabýval ve své knize, vydané v roce 1938 pod pseudonymem "John Harper" a pozdeji prelozené do anglictiny, francouzstiny a nizozemstiny . A Critical Examination of Philosophical Foundations of Leninism (Kritické zkoumání filosofických základů leninismu), se zaměřil především na Materialismus a empiriokriticismus. Mimo jiné konfrontoval citáty z Macha a Avenaria s Leninovými soudy a obvinil Lenina, že nepochopil ani jeden z jejich problému. Marxistický filozof Karl Korsch obvinil Lenina, ze v důsledku zaostalosti Ruska uvízl v rigidním dualistickém pohledu na hmotu a ducha. Opustil tak Marxovo dialektické chápání bytí a vedomí a v dusledku toho i dialektický vztah mezi teorií a praxí.
Wolfhard von Boeselager chápal materialismus a empiriokriticismus především jako polemiku s ruskými machisty, a proto Lenin prezentoval "své vlastní myslenky vetsinou jen neprímo a nesystematicky.""Stálo by za zvlástní zkoumání objasnit, do jaké míry Lenin promýslel nejaké filosofické myslenky dusledne nebo vubec puvodne, jak velkým filosofem byl."Alexandr Alexandrovič Bogdanov ve své odpovědi publikované v roce 1910 kritizoval Lenina za to, že redukuje filozofii na ideologii. "Bogdanovova odpověď" podle něj ukázala "jednotlivé argumentační slabiny Lenina ve stručné, koncentrované podobě" a vyvrátila "předpoklad marxistické teorie poznání založené na Leninově textu". Je vydet, ze sebestredni Lenin tuto reflexi nebyl schopen prijmout a v disputaci ji vyvratit.