Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Následující připomínky zazněly v rámci diskuse s M. Krohem (známe se osobně) 28.2.:
Michael Kroh: Jistě, když zavedeme školné, rázem se vyřeší chudoba. Radime, přestaň se pohybovat jen ve světě křivek či vzorců a pohlédni do reality. Dnes už prakticky nikde neexistuje (a pochybuji, že někdy existovala) dokonalá konkurence, ve které ty křivky (přímky) platí. Prostě všude je monopolizace a ten, kdo jednou dobyl určitou pozici, chce si ji udržet, protože mu to přináší profit. Všude je ten monopol sice jen dočasný, ale někde je ta dočasnost delší a přesahuje jednu generaci. Prostě hospodářskou a politickou činnost vykonávají lidé a nikoli matematické symboly. Když se vrátím k tvému poslednímu odstavci, který odhaluje smysl těch umných teorií, tak ti mohu jen říci, že nikdo soukromé investice do vzdělání neomezuje. Vysoký počet soukromých škol je toho důkazem. A u individuálních investic je nutné zavést státní půjčky na studium u těch, kdo to potřebují, ale skutečně nevím, proč by jejich smyslem mělo být převedení těchto peněz na školné. Ty by měly být určeny na nákup učebnic, podporu ubytování, stravování atd., zkrátka měly by nahradit ušlý příjem (spíše jeho část) z alternativního zaměstnání. Ale i ty půjčky jsou, Radime, minimálně zčásti (nemusejí se splatit celé) veřejnou a nikoli jen soukromou investicí.
Radim Valenčík: Od tebe bych čekal inteligentnější reakci. Ono to také někdy chce číst a přemýšlet. S předsudky a stereotypy budou ti, co chtějí něco změnit, jen prohrávat.
Michael Kroh: Radime, od Tebe bych zase očekával věcnější polemiku. Já nejsem nepřítelem teorie, chraň Bůh. A stereotypy jsem kritizoval ještě za minulého režimu. Jsem však odpůrcem pojetí, kdy se proabstrahujeme až mimo reálné podmínky, někam do ideálního světa a odtud se snažíme dostat zpět. Sám učíš teorii her, a proto víš, že nelze ignorovat zájmy. Z matematických vzorců se ale žádoucí změna vyvodit nedá, protože se řídí formální logikou a platí při přesně vymezených a neměnných (ceteris paribus) podmínkách, kdežto pro zdůvodnění změny je nutná dialektická logika, respektující existenci rozporů zájmů a jejich střet, vyúsťující v novou kvalitu (reformy). Tím nechci shazovat matematické vzorce, ale jsou jen pomocníkem. Tvoje pojetí má také i kritiky (Gočev atd.).
Radim Valenčík: Pokud sleduješ můj seriál, tak víš, že si každé připomínky vážím a na každou věcnou trpělivě odpovídám. Také jsem slíbil, že ihned po ukončení série popisující obecnou teorii, odpovídám na věcné připomínky (a v rámci možnosti i na "nevěcné"). Ta Tvoje je "nevěcná" mj. i proto, že to vůbec není o dokonalé či nedokonalé konkurenci. To je úplně jiný problém. S. P. Gočevem máme vše dost vyjasněné. Ale z jeho strany je to kritika úplně jiné úrovně (tvůrčí a přínosná). Ta tvoje - promiň - je tak trochu ve stylu "dušnvyhlídalovské", tj. bez přečtení s pochopením toho, o co jde. No nic. Budu to znovu a znovu trpělivě vysvětlovat. Nebo mně třeba někdo jiný předvede komplexnější, realističtější, konkrétnější, lépe prodiskutovanou, kvalifikovanější vizi řešení problémů (místo katastrofielovských levných blábolů). Pak rád budu takového člověka považovat za svého Guru.
Michael Kroh: Tak předně, tvoji koncepci mám staženou celou, včetně příloh a kritiky Gočeva. Máš pravdu v tom, že jsem ji ještě celou podrobně nepřečetl, na rozdíl o Tebe se musím živit i něčím jiným než teorií a výukou. Ale buď ujištěn, že ji přečtu, promyslím a pak se vyjádřím obšírněji. Ale ne na FB, ten k tomu není. Jen aby bylo jasno, proti teorii produktivní spotřeby nemám obecně vůbec nic, naopak ji považuji za přínosnou (že je spotřeba i výrobou, tvrdil už Marx). Polemizuji pouze s některými dílčími závěry. Nevím také, proč ji vedeš především z hlediska subjektu - jednotlivce, i společnost jako celek je přece subjekt a reformy musíme posuzovat především z hlediska společnosti jako celku. Také bych rád podotkl, že úlohu vzdělání pro zvýšení osobního i společenského bohatství už dávno potvrdila (statisticky, nikoli absolutně) praxe. Mne by spíše zajímalo, jaký by podle tvé teorie měl být vztah mezi mírou přerozdělování a dynamikou inovací. To by mne zajímalo daleko více, ale možná, že to máš v částech, které jsem ještě neprostudoval. Píšeš obecně, že vysoká míra přerozdělování (sociálního státu) snižuje dynamiku inovací. Ale i s tím se dá polemizovat, neplatí to všude (například míra přerozdělování ve Švédsku je vyšší než u nás, ale dynamika inovací je tam nepoměrně vyšší). Spíš bych rád znal zemi, kde to platí, nejsou to totiž ani USA. A právě to by měl být přínos teorie pro reformy, které nemají mít neoliberální charakter.
K tomu: Protože jsem se k tomu nejdůležitějšímu vyjádřil už během diskuse, využiju příležitost a upozorním jen na jeden dílčí, ale důležitý metodologický moment, který souvisí s následujícím výrokem M. Krocha: "Radime, přestaň se pohybovat jen ve světě křivek či vzorců a pohlédni do reality. Dnes už prakticky nikde neexistuje (a pochybuji, že někdy existovala) dokonalá konkurence, ve které ty křivky (přímky) platí. Prostě všude je monopolizace a ten, kdo jednou dobyl určitou pozici, chce si ji udržet, protože mu to přináší profit. Všude je ten monopol sice jen dočasný, ale někde je ta dočasnost delší a přesahuje jednu generaci. Prostě hospodářskou a politickou činnost vykonávají lidé a nikoli matematické symboly."
Vezmu po částech:
- "Prostě hospodářskou a politickou činnost vykonávají lidé a nikoli matematické symboly." – Ano. Po kolejích také jezdí skutečné mašinky a ne diferenciální rovnice. To neznamená, že matematiku nepotřebujeme k tomu, abychom dobrou mašinku vyrobili.
- "Dnes už prakticky nikde neexistuje (a pochybuji, že někdy existovala) dokonalá konkurence, ve které ty křivky (přímky) platí." – Každý dobrý student bakalářského studia na naší škole ví, že rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí se dá nejlépe vyjádřit odlišným průběhem křivek poptávky. Pokud jde o problém, který jsem v příslušném dílu popisoval, vůbec nesouvisel s rozlišením dokonale a nedokonale konkurenčního prostředí. Závěry, které jsem formuloval, platily v jednom i druhém případě (opravdu by to chtělo trochu víc číst a přemýšlet).
- "Prostě všude je monopolizace a ten, kdo jednou dobyl určitou pozici, chce si ji udržet, protože mu to přináší profit." – Kdyby to bylo tak prosté... Někdy nevím, jak na takové připomínky reagovat. Tak snad jen připomenu. Poziční investování je významný fenomén. Existoval vždy v historii a vedl k prohlubování ekonomické segregace společnosti. Současný problém je spojen s tím, že se poziční investování propojilo (prorostlo) se vznikem a působením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. A pak bych se jen opakoval z hlediska toho, co jsem říkal v úvodní části
- "Všude je ten monopol sice jen dočasný, ale někde je ta dočasnost delší a přesahuje jednu generaci." – Jen terminologická poznámka – pod "dočasným monopolem" se chápe monopol založený na inovaci, monopol vznikající pozičním investováním je považován za typ "trvalého monopolu".
(Pokračování)