Jaké reformy a proč? (6)

21. leden 2014 | 08.04 |

Nejzajímavější a nejvíce poučný ohlas na otázku, zda může být růst exponenciálně dynamický a současně trvale udržitelný jsem dostal mailem od Z. P. Píše:

"Děkuji za informace, můžu jen popřát, aby se dařilo... zdá se mi, že v otázce růstu jsem nezměnitelně na druhé straně barikády... u mě je to, kromě práce s daty, otázka osobního přesvědčení, které bych snad nenazvala "vírou", ale "lidi, kdy budete mít dost?" Tady prezentace a přednáška, mám k tomu i publikace, avšak věnuji se tématu spíše jako hobby..."

Podíval jsem se na příslušnou prezentaci a našel tam dva důležité momenty.

1. V tom, co je nazváno "osobní strategie" se jako cestu řešení problémů Z. P. uvádí:

"orientace na "být” (péče o zdraví, znalosti a dovednosti, vztahy) spíše než na "mít” (vlastnit)"

Právě o tuto změnu v ekonomice jde, tj. aby ekonomický růst nebyl založen na spotřebě statků, ale produktivních služeb, které jsou zaměřeny na nabývání, uchování a uplatnění schopností, tj. vzdělání, péče o zdraví, kultura apod.). Proto trochu nechápu, proč jsem se ocitli "na druhé straně barikády", což mám vždy spojeno s povídáním svého dědečka, který bojoval v první světové válce a který mi vykládal, co to takové "být na druhé straně barikády znamená". Pak to znám ještě od E. M. Remargua z jeho "Na západní frontě klid". Právě v přeorientaci ekonomicky tímto směrem vidím možnost dynamického a současně trvale udržitelného růstu.

0001pt;line-height: normal" class="MsoNormal">2. Pokud jde o růst jsem ovšem našel i následující tvrzení Z. P.:

" žádný růst není trvale udržitelný - při pouhém ročním 1 %  růstu se zdvojnásobí látkový tok za 70 let"

A to je již hrubá nepravda. Dokonce i když měříme růst tak "profláknutým" ukazatelem, jako je HDP. HDP může vzrůst i stonásobně a "látkový tok" může zůstat konstantní či dokonce se snížit. Součástí HDP jsou totiž i nemateriální služby. Navíc inovace někdy více a někdy zcela radikálně snižují spotřebu "látek" (materiálových či energetických vstupů) na jednotku užitečného efektu.

V souvislosti s druhým bych chtěl zmínit ještě jeden důležitý moment. To, nakolik velký bude efekt snížení spotřeby "látek" (materiálových či energetických vstupů) na jednotku užitečného efektu, bezprostředně závisí na technickém a technologickém pokroku, tento pokrok závisí na úrovni produktivních lidských schopností a úroveň produktivních lidských schopností závisí na efektivnosti produktivních služeb, které jsou zaměřeny na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností. Právě proto ekonomika založená na produktivních službách (produktivních ve výše uvedeném smyslu) otevírá prakticky neomezený růstový prostor:

- Jednak "odlehčuje" zatěžování přírodního prostředí tím, že substituuje statky zatěžující (umožňující "mít") statky nezatěžujícími přírodní prostředí (službami sloužícími k tomu "být").

- Jednak produktivní služby zvyšují úroveň produktivních lidských schopností, na kterých bezprostředně závisí to, jak rychle a v jaké míře se ekonomický růst osvobozuje od své závislosti na "látkovém toku", tj. na spotřebě "látek", resp. materiálových či energetických vstupech.

Jak k takové ekonomice přejít? Stačí vytvořit rovnost podmínek oproti stávající dominanci působení mechanismů pozičního investování, tj. přeměny majetkové výhody ve výsadu s následnou ekonomickou segregací společnosti. To jsou spojití nádoby - nakolik jsou mechanismy pozičního investování individuálně efektivní, tj. nakolik vedou k ekonomické segregaci, natolik je podlamována přirozená životní strategie zaměřená na nabývání a uplatnění schopností. A nakolik jsou vytvářeny podmínky pro rovnost šancí, natolik je omezováno působení mechanismů pozičního investování a natolik je podporována přirozená lidská orientace na rozvoj a uplatňování schopností. Jde o jen o rozpoznání přirozených tendencí ve společnosti, které lze podpořit mj. vhodnými reformami. O nich bude řeč v dalších pokračováních.

Na závěr ještě jedna osobní poznámka: V diskusích o možnosti změn, které považuji za reálné, se s otázku rozdělování lidí podle názorů na "různé strany barikády" setkávám poměrně často. Odkud se to vzalo? Kde má původ to, že někdo potřebuje vidět nepřítele, kterého musí zničit? Obávám se, že to pochází z určité zoufalé představy toho, že až se vyčerpají zdroje, nastane skutečná katastrofa, pak se něco změní k lepšímu, protože se lidé vzbouří. Takovéto katastrofické snění (se kterým se setkávám v různých podobách) je naivní, zlé a nezodpovědné. Mj. právě 20.1.2014 média uvedla, že "85 nejbohatších osob na světě má tolik majetku jako chudší polovina lidstva", viz:

http://www.novinky.cz/ekonomika/325115-petaosmdesat-nejbohatsich-lidi-sveta-ma-tolik-majetku-jako-chudsi-polovina-lidstva.html

V případě katastrofického vývoje se bude realizovat předem připravený scénář, kdy budou obětováni právě ti, co nemají dost prostředků. Očekáváním spásy od katastrofy cesta nevede.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jaké reformy a proč? (6) prof. julius kestner 21. 01. 2014 - 12:01