(71.218) Hra: Co přinesl 4.1.2014 – Superaféra 206

8. leden 2014 | 06.00 |

Sobotu 4.1.2013 udělali zajímavou svými mediálními výstupy B. Sobotka (rozhovor pro Deník.cz), P. Robejšek (článek na blogu převzatý Aktuálně.cz) a P. Hájek (interpretace jeho článku z předešlého dne uveřejněná v Parlamentnílisty.cz).

Nejdříve k prvnímu mediálnímu výstupu: V rozhovoru B. Sobotky pro Deník.cz napsaném zjevně ještě před jeho prvním novoročním jednáním s M. Zemanem jsou zajímavé dvě věci. Jednak optimismus, pokud jde o proces sestavení vlády kontrastující s mlčením po tomto jednání. Jednak a především závěr rozhovoru, ve kterém B. Sobotka formuluje, a to doposud nejlépe pro veřejnost, svůj pohled na problematiku reforem. Úroveň rozhovoru je patrně dána i tím, že jej vedla jedna z nejzkušenějších novinářek K. Perknerová. Zde je celý rozhovor (podtrhl jsem v něm to nejdůležitější):

* Koaliční smlouvu jste dojednali už před Vánocemi, proč ještě Česká republika nemá novou vládu?

Dohodli jsme se, že koaliční smlouvu podepíšeme 6. ledna na Tři krále. Zároveň budou zveřejněny nominace na ministerské funkce. Po tomto datu již bude zcela na tahu prezident republiky.

* Proč jste nepracovali i mezi svátky?

Důvod je prozaický, jak v ČSSD, tak v hnutí ANO ještě probíhají jednání o co nejlepším obsazení vládních postů. V sociální demokracii se to týká resortů sociálních věcí a zdravotnictví. V obou případech se rozhoduji mezi třemi velmi kvalitními osobnostmi.

* Můžete čtenářům Deníku prozradit, o koho jde?

Na zdravotnictví je to současný ředitel Fakultní nemocnice Ostrava Svatopluk Němeček, který má výrazné manažerské předpoklady pro zvládnutí funkce, dále hejtman Vysočiny, lékař Jiří Běhounek a profesor Žaloudík, senátor a člověk s obrovskou autoritou v lékařském prostředí. Pokud jde o oblast práce a sociálních věcí, což je pro naši stranu profilový resort, jsou mezi kandidáty současný stínový ministr Roman Sklenák, bývalý šéf tohoto ministerstva Vladimír Špidla a Petr Krčál, který v dané oblasti působí na krajské úrovni už pět let.

* To je nové jméno, proč právě Petr Krčál?

Zaujalo mě nasazení, s jakým se pustil do transformace sociálních služeb na Vysočině, kde se snaží velká pobytová zařízení převádět do menších, aby senioři nebo lidé s handicapem mohli žít ve skupinách v domcích a vlastních domácnostech. Podobnou modernizaci by potřebovaly sociální služby v celé republice.

* Hnutí ANO ještě vybírá ministra dopravy. Měl by se tohoto komplikovaného resortu ujmout člověk znalý především problematiky výstavby silnic a železniční přepravy?

Tento resort je zatížen řadou vážných problémů, to, že loni nebyl schopen utratit 11 miliard korun z fondu dopravní infrastruktury, napovídá, že se u nás nejenom zastavila výstavba, ale také příprava dálničních staveb. Samostatným problémem je situace v dceřiné společnosti Českých drah ČD Cargo. Proto potřebujeme do čela resortu schopného manažera, který má určité zkušenosti v oblasti dopravy, aby se nemusel dlouho rozkoukávat. Na ministerstvu dopravy žádné měsíce k dispozici nemáme.

* Klíčový okamžik nastane, až ministerský seznam předložíte prezidentu Zemanovi, který už předem avizoval, že ho nepřijme bez diskuse. Jak si představujete vaši výměnu názorů?

Pokud máme zvýšit důvěru v politiku, je minimalistickým začátkem dodržování pravidel, tedy Ústava ČR, podle níž musejí postupovat parlamentní strany i prezident republiky. A jak čtu ústavu – a nejsem v tom sám – pan prezident by musel mít velmi vážné zákonné a ústavní důvody pro odmítnutí navrženého kandidáta. Počínaje úterkem bude míč na straně pana prezidenta a podle mě už nebudou žádné důvody pro odklad jmenování nového premiéra a vlády. Pondělním podpisem koaliční smlouvy deklarujeme sněmovní většinu 111 hlasů, dohodu na programu i personálním složení vlády. Poté by prezident Zeman měl jednat bezodkladně.

* Vůbec si nepřipouštíte, že vás premiérem nejmenuje, pokud v seznamu neškrtnete jména, která panu prezidentovi vadí, jak předem sdělil?

Dokážu si představit jediný důvod, proč by prezident měl zasahovat do personálních otázek, a to je odhalení nějakého nám dosud neznámého zákonného důvodu, kvůli němuž je někdo pro výkon ministerské či premiérské funkce nezpůsobilý. V situaci, kdy je po volbách a jsou tady tři politické strany s jasnou většinou ve sněmovně i Senátu, čili je připravena koalice, která může velmi efektivně vládnout, očekával bych od pana prezidenta maximálně možnou míru kooperace. Problémy, které dnes máme, nevyřeší Rusnokova vláda s mizivým politickým mandátem. Nyní je to už jen jakési zahnívání, abych citoval Václava Klause z jeho novoročního vystoupení. A my si jako země žádné zahnívání dovolit nemůžeme. Byl bych strašně rád, kdyby lidé dostali pozitivní příklad, jak mohou ústavní činitelé spolupracovat.

* Co když to Miloš Zeman vidí přesně naopak a říká si, že pozitivní signál by měl přijít od vás? Jako nejvyšší ústavní činitel zastupující stát navenek potřebuje mít dobrý vztah s ministrem zahraničí a s Lubomírem Zaorálkem ho prostě nikdy mít nebude.

Prezident republiky není čtvrtou koaliční stranou, jeho ústavní role je jiná, byť byl zvolen přímo. Jak jsem vedl diskusi s ministerskými kandidáty ČSSD, všichni jsou připraveni ke spolupráci s hlavou státu. Koneckonců to byla sociální demokracie, která Miloše Zemana podpořila v druhém kole prezidentské volby, na rozdíl od lidovců a hnutí ANO. ČSSD je ve vznikající středolevé vládě stranou hlásící se k levicovým hodnotám, jež dlouhodobě vyznává i prezident Zeman. Skutečně nevidím věcné důvody, proč by ji měl bojkotovat. Ve vznikající koalici vidím velké množství pozitivní energie a tou bych rád trochu nakazil i pana prezidenta a přesvědčil ho, že má cenu tomuto projektu pomoci.

* A proto mu navrhnete ke jmenování Lubomíra Zaorálka a Jiřího Dienstbiera.

Nebudu žádná jména potvrzovat, ale toto jsou možné personální alternativy pro zastoupení sociální demokracie ve vládě. ČSSD je samostatná politická strana s legitimním vedením a má plné právo rozhodnout se, koho navrhne do vlády. Prezident republiky by ho měl respektovat. Když se podívám na úkoly, které nás čekají, že bychom už konečně měli přijmout zákon o prokazování původu majetku, o němž Miloš Zeman roky mluvil, ale nedokázal ho prosadit, zrušení poplatků ve zdravotnictví či schválení služebního zákona, byla by strašná škoda tuto příležitost promarnit. Bylo by chybou ji zahodit jen proto, že Miloš Zeman nemá úplně dobré vztahy se všemi budoucími ministry. Osobní averze, animozity či historické vzájemné křivdy by měly ustoupit v zájmu toho, abychom splnili program, který si občané přejí.

* Máte za sebou těžký rok, v jehož půli jsme vás i my novináři označovali za politickou mrtvolu, mydlili vám schody vaši nejbližší spolupracovníci. Netrváte na Lubomíru Zaorálkovi a Jiřím Dienstbierovi, kteří vám byli oporou, i kvůli tomuto lidskému hledisku? Sám jste uvedl, že navrhnete do vlády lidi kompetentní, kteří umějí držet slovo, nelžou a budete jim moci věřit.

Premiér sestavuje tým, žádá sněmovnu o důvěru celé vládě, jako jediný navrhuje jmenování i odvolání ministrů. Je tedy logické, že si vybere lidi, od nichž může očekávat slušný výkon a minimální loajalitu. V politice mě koneckonců drží věci, které jsme voličům dlouhodobě slibovali, a teď po sedmi letech je šance je realizovat a uskutečnit podstatnou část sociálnědemokratického programu. Možná o mně někdo říká, že jsem zombie, které přežilo svou vlastní politickou smrt, ale mně to dává velkou míru svobody z hlediska osobního rozhodování, teď se mohu řídit primárně tím, co je dobré pro občany České republiky.

* Politické poučení z loňského roku je možná i v tom, že podrazy, lhaní a zákulisní pikle se v konečném součtu nevyplatí. Minulé premiéry pokládali nejen neschopní ministři, ale i všehoschopní poradci, tajemníci, lobbisté. Řeknete voličům na rovinu, s kým se radíte, kdo a proč pracuje a dochází na Úřad vlády?

Nepochybně. Budu striktně prosazovat oddělení profesionální státní správy od politického vedení resortů. Ale i v něm by měli být lidé odborně zdatní, zkušení, rozhodně by se tam neměli pohybovat lobbisté. Mám za sebou čtyřletou zkušenost ministra financí, kdy jsem nikdy neměl žádný skandál týkající se mého personálního zázemí. Podobně odpovědně si chci počínat i na Úřadu vlády a chci k tomu též vést jednotlivé ministry.

* Ovšem i vám se dlouhodobě předhazuje vaše přátelství s vlivným advokátem Radkem Pokorným, který například zastupoval podnikatele Zdeňka Bakalu. Lze vůbec nějak věrohodně deklarovat, že zůstanete kamarády, ale do výkonu funkce vám pan Pokorný nijak zasahovat nebude?

Ale tak to vždycky bylo. Znal jsem ho pochopitelně i v době, kdy jsem byl ministrem financí, poté tento resort sedm let ovládali zástupci pravice, a kdyby tam bylo cokoli podezřelého, nějaký střet zájmů nebo protežování určité podnikatelské skupiny, nepochybně by se to objevilo. Vždy jsem striktně odděloval své soukromí a výkon veřejné funkce. Podobně se budu chovat i ve funkci premiéra. Ono úplně stačí, že se vláda bude muset vypořádávat s choulostivou pozicí pana Babišea hnutí ANO, výrazně spojenými s konkrétní významnou firmou, jež se v rámci podnikatelských aktivit stýká s řadou státních institucí.

* Na druhou stranu platí, že Česko neumí zacházet se svými bývalými vysokými státními úředníky či premiéry. Co třeba udělat i v tomto směru změnu a nabídnout například Jiřímu Paroubkovi post velvyslance v Rakousku, kde má výborné kontakty, nebo končícímu šéfovi Finančně analytického úřadu Milanu Cícerovi post na ministerstvu vnitra?

Myslím, že lidé, kteří odvedli ve službách státu kus práce, nebo disponují klíčovými informacemi, jež by neměly pronikat do soukromého sektoru, natož se stát předmětem byznysu, by měli od státu dostat pracovní nabídku, to pokládám za normální. Jiří Paroubek se rozhodl z ČSSD odejít a zpřetrhat s ní vazby, ale jak on, tak Vladimír Špidla jsou příkladem lidí, kteří neodcházeli v důsledku skandálu či osobního selhání a jistě by pro stát hodně dobrého ještě mohli vykonat.

* Zřejmě jste přemýšlel o novoročních předsevzetích. Co chcete udělat, aby lidé u nás nebyli vůči politice tak skeptičtí, nedůvěřiví a předem zatracovali každou vládu?

Určitě by bylo dobré nezačínat konfliktem mezi vznikající vládou a prezidentem republiky. Rýsuje se i změna v Poslanecké sněmovně. Vnímám pozitivně prohlášení TOP 09, že nechce být opozicí za každou změnu, to je pozitivní posun proti tomu, co jsme zažívali s ODS v letech 2002–2006. Na oplátku bych rád vtáhl opozici do všech typů rozhodování dlouhodobějšího charakteru. Některé procesy by opozice měla mít právo kontrolovat, například při uvažovaném centrálním zadávání nákupů.

* Možná by stačilo splnit to, co si přála do nového roku recepční tady u vás v Lidovém domě, tedy, aby politici nekradli.

To je snad samozřejmost. Dávat si takový cíl z hlediska potřeb naší země by bylo hodně málo. My jsme dost zaostali, když se podíváte, jak se vyvíjí životní úroveň na Slovensku či v Polsku. Už dávno nejsme premiantem střední Evropy. Musíme zlepšit svou pověst v Evropské unii, to je naše nejbližší rodina, se kterou musíme vycházet. Česká republika je tu ale zatím vnímána jako divná země, která říká něco jiného, než dělá.

* Ono je skutečně smutné, že o České republice je ve světě slyšet v nemilých souvislostech, například s chilským perem, prezidentskou virózou, eventuálně mrtvým palestinským diplomatem. Možná už je načase, aby se zase o nás začalo mluvit jako o zemi s velkým vědeckým a uměleckým potenciálem. Jste připraven naslouchat lidem, kteří vědí, jak na to, ale nemají v politické sféře oporu?

Je nutné, aby skončilo období zbrklých reforem, připravených v úzkém okruhu lidí na základě nějakého ideologického nebo komerčního zadání. Vláda musí začít vtahovat do rozhodovacích procesů co nejvíc odpovědných a věcí znalých osobností. Nesmíme být arogantní, ministr není ten, kdo by se měl nějak nadřazovat, což jsme v Topolánkově a Nečasově vládě viděli každý den. Ministr je tím, kdo má koordinovat a hledat možnosti, jak prolnout různé zájmy, aby se společnost posunula dopředu. Takže ano, větší komunikace, obezřetnější a promyšlenější politika a také soustředění na koncepční jednání, aby to nebyl systém brzda plyn.

* Někteří politologové i komentátoři v koaliční dohodě ČSSD, ANO a KDU-ČSL postrádají vizi, kam by se měla republika za čtyři roky dostat, jakéhosi ducha budoucí vlády, kvůli němuž by třeba mladí lidé odložili své rozhodnutí jít pracovat do ciziny a nevracet se. Máte ambici podnítit například vědce, umělce, architekty, aby s politiky táhli za jeden provaz?

Vládu čeká krizový management v oblastech, kde stát mele z posledního a v nichž je nutné přijmout důležitá rozhodnutí. Pak je před námi debata o koncepčních krocích, které ovlivní tvář republiky na řadu let dopředu, mezi něž nepatří jen Temelín, ale také vývoj vzdělávací soustavy, sociální systém a prorodinná politika. Doufejme, že vláda bude mít i sílu na to, aby alespoň v některých oblastech formulovala dlouhodobější vizi, minimálně v hospodářské politice, vzdělávání, vědě a výzkumu. Bylo by dobře, kdybychom si v průběhu těchto diskusí uvědomili, jakou republiku chceme, co pro to můžeme udělat, na čem postavíme náš úspěch, konkurenceschopnost a životní úroveň v příštích letech. V poslední době jsme se setkávali s katastrofickými vizemi, strašilo se tím, že nebude na důchody, že odejdou investoři, že se zhroutí veřejné služby. My je potřebujeme nahradit vizemi pozitivními, zlepšit náladu. To jsou podle mě nemalé ambice, a kdyby se nám alespoň část z nich podařilo splnit, měla by tato vláda smysl.

Viz: http://www.denik.cz/z_domova/sef-cssd-sobotka-chtel-bych-prezidenta-nakazit-pozitivni-energii-20140103.html

Odpovědi na poslední dvě otázky stojí za zaznamenání (a zapamatování). Škoda, že něco podobného neřekla či aspoň nenaznačila ČSSD ve své volební kampani. Nemusela působit dojmem "paroubkovsky antireformní" strany a mohla získat podstatně víc hlasů, k tomu viz mj.:

http://radimvalencik.pise.cz/553-cssd-program-udrzby-vahani-a-bezkoncepcnosti.html

Na tomto místě připomenu to, co jsem se marně snažil před volbami, když jsem na svém blogu napsal:

ČSSD by měla dát vhodnou formou veřejnosti najevo, že jejím programem v současném světě není jen program údržby. Například touto formou (sdělenou při vhodné příležitosti, ale co nejdříve): "Vyhodnotíme výsledky a dopady tzv. reforem realizovaných bývalou pravicovou vládou. ČSSD bude (na rozdíl od předcházející pravicové vlády) vést intenzivní dialog s veřejností, s odbornou sférou, zástupci tripartity i reprezentací profesních svazů a komor o konkrétní podobě reforem v daňové oblasti a ve veřejné sféře. Bude vycházet z již připravených a v dlouhodobém programu zakotvených konceptů, vývoje ve světě i aktuálních problémů u nás, které vznikly v důsledku způsobu vládnutí předcházející pravicové vlády a její snahy prosadit reformy umožňující vyvádět veřejné zdroje ve prospěch různých lobby. Konkrétním cílem ČSSD bude do dvou let představit vzájemně provázaný komplex reforem, které vytvoří podmínky pro nezbytné změny ve společnosti s důrazem na jejich sociální a humánní aspekt, přesvědčit o jejich nezbytnosti a prospěšnosti většinu společnosti, zahájit dlouhodobý proces jejich realizace." ČSSD si nemůže dovolit vyklidit prostor v oblasti diskuse o pojetí reforem. Paroubkovo "nejlepší reforma, žádná reforma" již jednou rozhodlo o výsledku voleb v neprospěch ČSSD. Lidé si uvědomují, že určité reformy jsou nezbytné. Pokud by ČSSD šla do voleb bez toho, aby sdělila svou představu o tom, jaké reformy chce připravit a realizovat, jak bude komunikovat s veřejností, umožní zmrtvýchvstání stranám bývalé "stojedničky", které svůj debakl budou vysvětlovat nikoli tím, co napáchal jejich způsob vládnutí, ale tím, že se "obětovaly ve prospěch reforem, které jsou vždy nepopulární". Přitom ani nezbytné reformy v sociální oblasti nemusí "bolet", ale naopak, mohou vést nejen ve svých důsledcích, ale od počátku ke zvýšení kvality života a naplnění jeho obsahu i smyslu.

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/562-cssd-velke-zklamani-nebo-dojde-ke-vzkriseni.html

Nyní ke druhému mediálnímu výstupu: Rovněž se týká problematiky reforem. P. Robejšek v něm provádí ostrou kritiku stávajícího typu ekonomického růstu a nastoluje tím otázky, které "míří přímo do čeného". Návrh na řešení, který dává, však již tím správným směrem nemíří. Umožňuje však ukázat, kudy vede cesta, jak se k tomu vyjádřím hned po prezentování Robejškova článku:

Ve svém vizionářském článku Globalization of Markets upozornil v roce 1983 Theodor Lewitt na to, že trhy západních společností vykazují příznaky nasycenosti. Firmám proto doporučil hledat nové trhy a nabízet globálně standardizované a co nejlevněji vyráběné zboží. Poslechly a jeho rada pomohla. A když pár let nato pád železné opony umožnil skutečné globální hospodaření, zdál se být ekonomický růst zajištěn navěky. Ale pak věci přestaly fungovat. Když vyšel Lewittův text, kolísala úroková sazba Fedu okolo deseti procent. Pak začala klesat a dnes je stejně jako v případě ECB blízko nule. Hospodářství přesto neroste. Banky se bojí půjčovat, podnikatelé váhají s investicemi; pochybují zřejmě o jejich návratnosti. Jelikož nízké úroky nestimulují ani konzum ani investice, přiostřily centrální banky tón. Mario Draghi a i nová šéfka Fedu Janet Yellenová mluví o negativních úrocích, které mají konzum i investice vynutit. Centrální banky sice mají velkou moc, ale měnová politika nenabízí odpověď na otázku, má-li hospodářský růst budoucnost. Připomeňme si Lewittovu výchozí tezi o tom, že západní ekonomiky jsou víceméně saturované, a mají tedy potíže růst. Odkdy je ale Řecko nebo Španělsko saturované, zeptáte se. Kde jinde by mělo a mohlo hospodářství růst, ne-li tam? Ekonomie nás učí, že růst je podmíněn kreativitou, produktivitou, kvalitou výrobků, ale i růstem počtu obyvatel či exportními šancemi. V tomto rámci podnikatel zvažuje investici. A bere si úvěr, když věří v jeho návratnost. Mnohé evropské země sice ve srovnání se Švýcarskem saturované nejsou, ale jejich ekonomický potenciál na to ani nestačí. ECB však trvá na dvou hlavních pověrách současnosti – víře v nekonečné pokračování globalizace a v trvalý ekonomický růst. Proto zaplavuje ekonomiky penězi bez ceny, zaručuje bankroty bez důsledků, umožňuje výrobu zboží bez hodnoty a ekonomický růst bez oprávnění a obsahu. Realistovi neujde, že tudy cesta nevede. Je pravděpodobné, že evropské hospodářství již nečeká tak silný růst, aby mohl plošně zaručit materiálně definovaný životní styl. Je načase aby si Evropané uvědomili, že se jim nepovede tak dobře, jak by si přáli, a že se všem evropským národům nepovede stejně dobře. Všechny evropské země před sebou mají proces slaďování životní úrovně svých obyvatel s reálným potenciálem jejich ekonomické výkonnosti. A nejen to. Krize ekonomického růstu je krizí konzumní společnosti. Konzumní vzorec životního stylu, který je dosud předpokladem pro fungování hospodářství i pro zajištění politické stability, již není udržitelný.Skutečné řešení spočívá ve vyvažování a postupném nahrazování ideálů konzumního způsobu života hodnotami, které nejsou materiální a nemají tržní cenu. Hlavní politicko-ekonomická úloha budoucnosti spočívá v zajištění spojení nemateriálních motivací s ochotou lidí pro ně pracovat. A hlavní celospolečenskou úlohou budoucnosti je vyrovnat se s relativním chudnutím a pochopit, že skromnost a štěstí nejsou protiklady.

Viz: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=21972

Robejškův článek je pro mě cenný i tím, že v reakci na něj mohu naznačit obsah a smysl přechodu od tohoto seriálu k tomu, který na něj naváže a který bude věnován problematice reforem umožňujících změnit charakter ekonomického růstu tak, aby byl tento nadále (exponenciálně) dynamickým, ale současně i trvale udržitelným.

Současný typ ekonomického růstu v rámci postindustriálního typu společnosti založený na neproduktivním konzumu má omezení jak na vstupech (tj. omezení daná omezeností přírodních zdrojů a limity absorpční schopnosti životního prostředí), tak i na výstupech (kam až lze konzum ještě dále zvyšovat?). To P. Robejšek celkem přesně postihuje. Nepovšimnul si však, že současný typ spotřeby pro určitou společenskou vrstvu "zmaligněl" nikoli pouze v neužitečný konzum, ale v investování do společenské pozice, tj. v investování do výsad jedněch oproti druhým, demonstrování těchto výsad, omezování rovnosti šancí pro vertikální vzestup, v neprolomitelnou ekonomickou segregaci společnosti. Takto deformovaný "konzum" vede do slepé uličky společenských kataklyzmat.

Některé nepřesnosti, kterých se P. Robejšek dopouští v diagnóze, pak vedou k nepřesným závěrům i pokud jde o navrhované řešení, tj. odpověď na otázku, o jaký ekonomický vývoj jde. Není náhodou, že jej P. Robejšek formuluje poměrně vágně (přečtěte si ještě jednou poslední tři věty jeho článku).

Podle mého názoru je řešením přechod na jiný typ ekonomického růstu, který je založena na produktivní spotřebě. Tj. spotřebě, která vede k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu jako hlavního zdroje ekonomického růstu založeného na snižování vstupů nutných k dosažení výstupů, kdy tyto výstupy mají opět podobu produktivní spotřeby. Pokud má dojít k přeorientování ekonomického vývoje tímto směrem, je nutný komplex reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění (v oblasti financování vzdělání, financování péče o zdraví a financování starobních penzí). O obsahu těchto reforem podrobněji viz:

http://radimvalencik.pise.cz/666-lidsky-kapital-se-vydaril-a-co-dal.html

A ještě ke třetímu mediálnímu výstupu: Ten je z pera věčného rebela P. Hájka, jehož kontroverzní názory někdy přesně vystihnou to, o co jde:

Ústavní soud rozhodl, že David Rath byl ve vazbě příliš dlouhou dobu a otevřel tak možnost pro odškodnění vězněného exposlance. Podle šéfredaktora serveru Protiproud.cz Petra Hájka jsou mainstreamová média rozsudkem šokována, a tak vše bagatelizují. Ve skutečnosti se prý jedná o další bitvu v probíhající mocenské válce v naší zemi.  Hájkovi nejde o vinu či nevinu Ratha, posouzení nechává na nezávislém soudu. Ten ovšem v tomto případě nefunguje. "Již celé vyšetřování, na němž odstartovala svou – pro udržení zdání zbytků demokratických poměrů v naší zemi hrůzostrašnou – `hvězdnou` kariéru prokurátorka Lenka Bradáčová a její policejní dvojník Robert Šlachta, je od počátku skandální," tvrdí Hájek. Nekonečně natahovaná vazba i dosavadní průběh procesu dává údajně Hájkovi za pravdu. David Rath se nedočká spravedlivého procesu. Hájek poukazuje na to, že se ústavní senát neshodl na výroku. Dva noví soudci, nedávno jmenovaní prezidentem Milošem Zemanem, Ludvík David a Kateřina Šimáčková přehlasovali předsedkyni senátu Ivanu Janů. Ta oponovala propuštění Davida Ratha ze tří důvodů. Chtěla dát najevo konzistentnost výroků Ústavního soudu, protože dosud byly všechny Rathovy námitky odmítány. Dle Hájka je pak Janů prototypem vítězící "soudcokracie", která spolu s hlavními prokurátory a částí policie začala od roku 2009 přebírat politickou moc v zemi. O ústavní práva obviněného tedy nejde, důležitější je solidarita s rozhodnutími jiných soudů. Třetím důvodem je, že Rath musel prožít léto ve vazbě z velmi podstatných politických příčin. Dokud existovala sněmovna, v níž vykonával poslanecký mandát, musel zůstat stranou. "David Rath se za žádných okolností nesměl dostat k řečnickému pultu a do objektivů televizních kamer. Hrozilo totiž, že tento zdatný řečník by si snadno dokázal naklonit veřejné mínění," předpokládá Hájek. Nyní, kdy byla ustavena nová Poslanecká sněmovna, mohl být Rath jako řadový občan propuštěn. Média mu mohou věnovat pozornost podle uvážení vedení redakcí. Na parlamentním řečništi by se ovšem Rathovi pozornost věnovat musela. Rath seděl ve vazbě, zatímco média v očích veřejnosti zafixovala jeho zločin. Nález Ústavního soudu ovšem bude mít vliv na podle Hájka nespravedlivý proces s Davidem Rathem. Bývalý poslanec a hejtman přesto bude odsouzen spolu s dalšími obviněnými. "Investice do této ohavné hry byla již příliš vysoká. Nůž bradáčovské gilotiny je vytažen již příliš vysoko," varuje Hájek. Odvolací proces ale může být jiný. Pokud se v našem prostředí odvolává obviněný, u něhož ÚS shledal porušení práv na obhajobu a spravedlivý proces, není to málo. Je to důvod k optimismu, ale i zde Hájek varuje. Zejména před spojenci Andrej Babiš – Miloš Zeman a Miloš Zeman – předseda ÚS Pavel Rychetský.

Viz: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Petr-Hajek-odkryva-proc-musel-zustat-David-Rath-tak-dlouho-ve-vazbe-298845

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: (71.218) Hra: Co přinesl 4.1.2014 – Superaféra 206 jim buffer 03. 02. 2014 - 15:11