(71.128) Hra: Co přinesl 6.10.13 – Superaféra 116

10. říjen 2013 | 08.00 |

Z materiálů stojících za povšimnutí, které byly publikovány v neděli 6.10.2013, stojí za povšimnutí následující (je z Novinky.cz a týká se kontroverzního tématu církevních restitucí):

Umělecky nejvýznamnější kulturní objekt, o jehož navrácení katolická církev požádala v souvislosti s novými restitucemi, je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou. Jde o národní kulturní památku, která je současně zapsána od roku 1994 na Seznam kulturního dědictví UNESCO. Chrám, dílo barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela, je jednou z největších turistických atrakcí České republiky. Petr Pavelec, ředitel územního památkového pracoviště v jižních a západních Čechách a na Vysočině, pro Právo uvedl, že o restituci zažádal farní úřad ve Žďáru, který patří pod brněnské biskupství. "My se nyní jen dohadujeme, jak památku podle práva administrativně převést na církev," komentoval Pavelec aktuální situaci. Podle něj mají památkáři s katolickou církví nadstandardní vztahy, co se týče ochrany uměleckých děl, restaurování nebo i pořádání vzájemných kulturních akcí. "Neexistují žádné problémy a na všem jsme se zatím dohodli. Nemám obavu, že by se církev o památky nestarala," dodal. Národní galerie zatím stále tají seznam obrazů a soch, o které církve v rámci restitucí zažádaly. Podle Víta Vlnase, který je v současné době pověřen vedením instituce, ho galerie zveřejní až na tiskové konferenci 10. října. V pátek však Právu Vlnas řekl, že mezi žádostmi o vydání je i slavné Rubensovo Umučení svatého Tomáše, což je jeden z nejvýznamnějších obrazů ve sbírce barokní malby ve Šternberském paláci. Chtějí ho zpět představitelé augustiniánského řádu. Velkolepá malba byla kdysi na hlavním oltáři v jejich kostele sv. Tomáše v Praze a u samotného Petra Paula Rubense si ji nechal v Antverpách zhotovit převor pražského kláštera. Ředitel Alšovy jihočeské galerie v Hluboké Aleš Seifert pro Právo uvedl, že zatím neví o nějaké žádosti církve o navrácení gotických soch a obrazů. Sbírka této galerie pochází převážně z kostelů v jižních Čechách a je ve střední Evropě unikátní. "My jsme vydali před léty tzv. Rudolfovu madonu, ale jinak většina uměleckých děl zůstala u nás," dodal. Z oslovených památkářů a historiků umění považuje většina za velmi ožehavý problém soubor devíti obrazů českého gotického malíře, který je nazýván Vyšebrodským mistrem. Případné odvezení těchto děl ze stálé expozice Národní galerie v Praze by bylo nenahraditelnou ztrátou pro státní sbírky. Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě se o obrazy už se státem soudil. V srpnu 1998 galerie spor prohrála, ale odvolala se a v listopadu 2000 Obvodní soud pro Prahu 1 na základě závazného rozsudku Nejvyššího soudu rozhodl, že všech devět deskových maleb zůstane natrvalo v pražské Národní galerii. Zástupci cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě se k problému nechtějí vyjadřovat, mlčí i Národní galerie. Anna Ješátková, mluvčí ministerstva kultury, na přímý dotaz Práva uvedla, že úřad nemá v tuto chvíli zpracovaný žádný seznam žádostí o vrácení majetku a výzvy zasílají žadatelé přímo příspěvkovým organizacím ministerstva. Stejné je to i v případě Národní galerie v Praze. Podle Ješátkové informaci, zda je či není zažádáno cisterciáky o Vyšebrodský cyklus, v tuto chvíli nemá.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/315313-nejvyznamnejsi-cirkevni-restituci-je-zelena-hora.html

Stručně shrnuto, některé konkrétní případy církevních restitucí jsou složité, soudy na ně nemají jednoznačný názor, k některým aspektům příslušných kauz se nikdo nechce nebo nedovede vyjádřit.

To samo o sobě je přirozené. Zajímavým se to stává teprve v kontextu informace, která byla zveřejněna o tři dny dříve, rovněž na Novinky.cz:

Církevní restituce se v některých případech dostávají do slepé uličky. Zejména velké církevní řády – benediktini, premonstráti či maltézští rytíři – které žádají stát o vrácení desetitisíců hektarů půdy a lesů, mohou v řadě případů vyjít naprázdno, anebo si budou muset majetek vybojovat u soudů. K soudům se už chystá Suverénní řád maltézských rytířů, který vyhrožuje, že v případě obstrukcí bude žádat náhradu škody od podle něj pomalých úředníků. O "pomalost" ale nejde. Celý proces se totiž komplikuje proto, že Státní pozemkový úřad (SPÚ) má o části restitučních nároků pochybnosti, hlavně zda nebyl řádový majetek konfiskován už před únorem 1948 Benešovými dekrety nebo ještě dříve první pozemkovou reformou z roku 1919. Aby tyto pochybnosti rozptýlil, nechal v Národním archivu pátrat po dalších dokumentech. "Požádali jsme si o rešerše všech dostupných listin u Národního archivu u všech velkých řádů – benediktinů, cisterciáků, maltézských rytířů či křižovníků," řekl ve čtvrtek Právu ředitel odboru řízení restitucí SPÚ Václav Kohlíček. Odpověď zatím nedostali. Pokud jim nové dokumenty nerozptýlí pochybnosti, přenechají rozhodnutí soudu, sdělil Právu ředitel SPÚ Petr Šťovíček. K tomu by se sporné případy mohly dostat do dvou let, během nichž musí úřad ve správním řízení rozhodnout.Maltézským rytířům se opatrný až odmítavý postoj SPÚ nelíbí a chystají se o majetek soudit. Podle kancléře českého velkopřevorství Johannese Lobkowicze budou chtít i náhradu škody po úřednících, pokud budou jejich nároky blokovat. "Když ukážeme jednoznačné dokumenty a oni nebudou chtít vydávat, budou mít na pozemkovém úřadu problém. Mám velké finanční zázemí v Římě a budu se soudit, až budou ti lidé červení v obličeji z facek, které budu rozdávat," řekl Právu Lobkowicz.Maltézští rytíři žádají o 1800 hektarů půdy a lesů. 160 hektarů leží např. v Březiněvsi u Prahy, které mají miliardovou hodnotu. Podle zákona o majetkovém narovnání by měly majetek získat zpět církve, náboženské společnosti, řády a kongregace, pokud jim byl zabrán po 25. únoru 1948. V případě majetku Maltézských rytířů byl ale konfiskační výměr ministerstva zemědělství podepsán pouhý den předtím – 24. února 1948. Lobkowicz ale argumentuje, že jeho předchůdci rozhodnutí o konfiskaci dostali až v březnu 1948. Podle ředitele odboru Kohlíčka to ale není jediná nejasnost ohledně maltézských rytířů. "Jednomu z čelných představitelů řádu – jde o bývalého převora řádu Franze Wernera Bobeho – byla prokázána kolaborace a členství v NSDAP a po válce byl popraven. I kvůli tomu jsme požádali archiv o rešerši listin, aby se ukázalo, zda jejich majetek nebyl konfiskován na základě dekretů," řekl Kohlíček. Podle něj některé zápisy z pozemkových knih na Českolipsku obsahují poznámku o konfiskaci majetku rytířů. "Maltézští rytíři byla jedna organizace v celé zemi, a pokud byl jejich majetek konfiskován, tak by bylo divné, kdyby konfiskace nedopadla i na ostatní majetek," podotkl. Lobkowicz přiznává, že někteří členové řádu kolaborovali, ale nešlo o vrcholové představitele. "Bobe sám sebe jmenoval převorem, aniž by k tomu měl souhlas v Římě, a před nacisty se choval, jako by byl šéfem řádu," uvedl. Ke konfiskaci po válce podle něj nikdy nedošlo. "Pod Benešovy dekrety jsme nespadali, protože jsme byli česká církevní právnická osoba," poznamenal. Spor se povede také o nároky kláštera benediktinů v Broumově na Náchodsku. V jejich případě má úřad v rukou rozhodnutí ministra zemědělství Júliuse Ďuriše z roku 1946 o tom, že jejich majetek má podlehnout konfiskaci na základě Benešových dekretů. Benediktini se brání, že rozhodnutí nikdy nevešlo v platnost, a je proto neplatné. Podle Šťovíčka to nic nemění na tom, že spor nechají na vyřešení soudu. "U nás to vyvolává důvodnou pochybnost, že byly předmětem konfiskace, a vede nás to k názoru majetek nevydat a celou věc předložit soudu. Nemůžeme si dovolit prolomení restituční hranice a prezidentských dekretů," řekl Právu Šťovíček. Nejasnosti panují i okolo nároků kláštera premonstrátů v Teplé a cisterciáků z Vyššího Brodu. Lze očekávat, že rozepře vyvolají i nároky bývalého řádu německých rytířů, kteří ale ještě žádosti úřadům neposlali. Čas na podání mají už jen do konce tohoto roku. Premonstráti z Teplé žádají zpět osm tisíc hektarů polí a lesů a 260 hektarů rybníků. Sporných je podle informací Práva 178 hektarů, které v minulosti pozemkový fond již prodal, protože měl vyjádření katastrálního úřadu, že majetek konfiskoval již čs. stát v roce 1926, a přitom klášter je teď žádá zpět. "Máme náznaky, že premonstráti z Teplé požadují pozemky, které přešly na stát za první Masarykovy pozemkové reformy. Katastrální úřad si ale stojí na svém a opakuje původní stanovisko, že to blokovaný církevní majetek nebyl," uvedl Kohlíček. Premonstráti se o pozemky soudí už několik let a tvrdí, že k převodu na stát mělo dojít až po vyplacení náhrad, k tomu ale nikdy nedošlo. Ředitel pozemkového úřadu Šťovíček ale tvrdí, že otázka náhrad je nezajímá. "Jestli byla vyplacena náhrada, nebo ne, je nám jedno. Postup byl dokončen před nástupem komunistické diktatury. Pro nás je to demokratická konfiskace," dodal. Potíže prokázat, že jim byl majetek zabrán až po únoru 1948, mají i cisterciáci z kláštera ve Vyšším Brodu, těm lesy a pole zabrali už nacisté. Problémy měli i s čs. státem po válce. Podle Šťovíčka nyní pozemkový úřad zkoumá dokumenty, které by měly do nároků vyšebrodských cisterciáků vnést jasno. Úřad zatím vydal v rámci restitucí do konce září sedm pozemků a jednu stavbu. Uzavřel 17 dohod o vydání celkem 59 pozemků a tří staveb. Církve dosud zaslaly úřadu 1586 výzev, v nichž žádají o 41 674 zemědělských pozemků a 204 staveb. Stát by mohl církvím vrátit až 30 tisíc hektarů zemědělské půdy. Lesy ČR blokují pro restituce asi 142 tisíc hektarů lesních pozemků. Majetek, který má být vydán, byl oceněn na 75 miliard korun. Finanční náhrady za majetek nevydaný byly vyčísleny na 59 miliard korun plus inflaci. První dvoumiliardovou splátku církve dostanou už v prosinci.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/315128-cirkevni-restituce-maltezsti-rytiri-hrozi-fackami.html

J. Lobkowicz velmi přesně zformuloval jednu z podob toho, co nazývám pozičním investováním. "Když ukážeme jednoznačné dokumenty a oni nebudou chtít vydávat, budou mít na pozemkovém úřadu problém. Mám velké finanční zázemí v Římě a budu se soudit, až budou ti lidé červení v obličeji z facek, které budu rozdávat," řekl Právu Lobkowicz.

Shodou okolností se právě k problematice pozičního investování vztahuje dnešní teoretická příloha.

Ještě trochu teorie:

Neděle 6.10.2013 stojí za zmínku ještě z jednoho hlediska. Zveřejnil jsem 112. pokračování série věnované "Superaféře", tj. tomu, co se odehrává od 13.6.2013, ve kterém jsem uvedl některé nové výsledky bádání v oblasti teoretického zázemí, ze kterého vychází moje analýza současného dění. Dnes v návaznosti na předešlé upřesním některé poznatky týkající se pozičního investování.

Mapování, analýza a modelování fenoménu, který nazývám poziční investování, jeho dopadů na ekonomický růst a logiky, kterou se řídí, prostřednictvím teorie her je velmi významné. Připomenu, co velmi nedávno řekl svatý otec František (jedna z postav současného neradostného dění, které do něj vnášejí určitou naději), když hovořil o příčinách současných problémů: ""je to důsledek celosvětové volby, ekonomického systému, který s sebou přináší tuto tragédii. Ekonomického systému, který má ve svém centru idol zvaný peníze," zdůraznil. "Nechceme tento globální ekonomický systém, který nám přináší tolik utrpení. V centru (ekonomického systému) musejí být muži a ženy, jak tomu chce Bůh, nikoli peníze," nabádal František".

Podrobněji viz: http://radimvalencik.pise.cz/619-71-114-hra-co-prinesl-22-9-13-superafera-102.html

Každému, s kým jsem hovořil, se papežův apel líbil. Přiznám se, že i mně byl sympatický. Ve skutečnosti je však výrok obsažený v tomto apelu velmi nepřesný, zavádějící, dokonce bych řekl, že nepravdivý. Peníze jako takové za současné problémy nemohou. Dokonce ani systém, ve kterém jsou peníze prostředkem směny a jednou z forem uchování hodnoty, za to nemohou. Spouštěcím mechanismem toho, co v současné době devastuje naši společnost, je exploze pozičního investování. Vyhrává ten, kdo je silnější, vyhrává ten, kdo má víc prostředků, které mohou nabýt i peněžní formu. Mít víc peněž znamená neprohrát. Znamená nenechat se vytlačit do pozice bezmocných "socek", kterých je příliš mnoho a o nichž se uvažuje, jak se jich zbavit, jak jejich počet zredukovat, např. formou "ušlechtilého" globálního vládnutí.

Poziční investování v různých formách a v různé míře existuje od nepaměti. K jeho explozi dochází vždy, když setrvačný růst naráží na přirozené bariéry dané vlastnostmi světa, ve kterém žijeme. Tyto bariéry svírají růstový prostor, jejich stále intenzivnější pociťování a společenské otřesy s tím spojené, vedou k tomu, že se různým způsobem bojuje o "místo na slunci", o přežití. Formou ekonomické segregace, formou lokálních konfliktů a jejich přerůstání v méně lokální...

V současné době je poziční investování spojeno ještě s jedním neblahým fenoménem. Ve snaze získat prostředky nezbytné k tomu, aby bylo možné v různých formách pozičního investování, v různých hrách spojených s pozičním investováním vítězit, začaly být prostředky k tomuto investování (peníze, finance, přesněji velké peníze a velké finance) získávány porušováním obecně přijatých zásad (po česku - tunelováním nejrůznějších oblastí ekonomiky i společnosti jako takové). Spojení moci koncentrované v rámci pozičního investování a vytváření vazeb na bázi vzájemného vydírání, krytí a protěžování těch, co se porušování obecně přijatých zásad systematicky dopouštějí, vedlo ke vzniku, selekci a propojení rozvětvených struktur, které v současné době globálně i lokálně ovládají institucionální systémy jednotlivých zemí. Podstatné enklávy zpravodajských a bezpečnostních struktur zemí se přitom vymkly z kontroly států, demokratických mechanismů těchto státu a staly se součástí struktur založených na vzájemném krytí a vstupují do her spojených s pozičním investováním.

Pokud máme z této složité situace vyjít "se zdravou kůží" (nebo aspoň vůbec přežít), nestačí jen apel brojící proti zlu pocházejícímu z fetišizování peněz. To je jen velmi, velmi vnější projev toho, co se odehrává a co se (v logice vzájemného krytí) snaží zůstat skryto. Důležité je:

1. Ukázat, jaké hry se hrají a jak je omezit. Tak, aby většina lidí věděla, o co jde a s čím se musíme vyrovnat.

2. Vědět (poznat a pochopit), že existuje možnost prolomení bariér růstu, možnost vymanění se ze slepé uličky setrvačného rozvoje, že existuje nový typ růstu, který má původ v lidských schopnostech (jejich rozvoji, uchování a uplatnění), růstu, který je exponenciálně dynamický a současně trvale udržitelný.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře