R2016/028/M: Teorie vyjednávání/1

26. prosinec 2016 | 07.00 |

V rámci seriálu, ve kterém zveřejňuji materiály k přípravě letošní monografie s nástinem komplexního programu řešení současných problémů, uveřejňuji na pokračování pracovní podobu 8. kapitoly "Metody vyjednávání (k problematice vývoje finančních trhů z hlediska přenesené ceny a jak vyjednávat)", kterou zpracoval s mým drobným přispěním Jan Červenka.

První část:

Úvodní poznámka k možnostem a významu použití teorie kooperativních her

S kooperativními úlohami, většinou v podobě (S, d) Nashova vyjednávacího problému, se v ekonomické oblasti setkáváme na každém kroku. Takovou úlohou je každý směnný akt, poněkud složitějšího úlohou je to pak i každý akt na finančních trzích. Mikroekonomická teorie tuto skutečnost často přechází, resp. nevěnuje ji zvláštní pozornost, čímž se může dopouštět podstatných zjednodušení.

Na druhé straně směry bádání v oblasti řešení kooperativních her jsou výrazně poplatné tradici, která se v této oblasti vytvořila, a matematickým nástrojům, které jsou k dispozici. Přehlíženy jsou přitom problémy, na které naráží samotná ekonomická realita.

Uvedeme si konkrétní příklad. V tradici většiny zemí světa několikatisíciletý spor o možnosti půjčovat peníze na úrok skončil ve prospěch "morální legalizace" použití tohoto nástroje ve většině zemí. V muslimském světě (jako součást práva šárija) však zůstalo řešení jiné. To, které je založené na rozdělení jak výnosu, tak i rizika podle dohodnutých pravidel. Je určitou obdobou investování do základního jmění a dělení výnosů mezi společníky či akcionáře.

Řada teoretiků se domnívá, že by na obdobném základě mohly být financování investice do lidského kapitálu, resp. že by se mohlo jednat o formu HCC, které jsou v našem přístupu konkretizovány do podoby přenesené ceny a zprostředkovaného využití přenesené ceny.

Z matematického hlediska se v případě použití úroku a v případě použití přenesené ceny jedná o odlišná řešení určitého typu (S, d) vyjednávacího problému, která – koneckonců – mají svůj základ v odlišných axiomech řešení příslušné úlohy. Doposud však není dostatečně probádáno:

- O jaký typ kooperativních úloh se jedná.

- Zda se jedná o odlišná řešení téže kooperativní úlohy, nebo i odlišné úlohy.

- Které axiomy od sebe příslušné úlohy odlišují.

Je tomu tak mimo jiné i proto, že mikroekonomická teorie finančních trhů se doposud na příslušnou problematiku nenaučila dívat očima teorie kooperativních her a dosáhnout takového stupně abstrakce, aby aparát této teorie mohl být využit v explicitní podobě. Na druhé straně teorie kooperativních her nezaměřila svoji pozornost na oblast kontraktů uzavíraných na finančních trzích (a HCC zvlášť zajímavých z hlediska teorie) jako na oblast významná aplikace. Přitom aplikace, která by nepochybně stimulovala rozvíjení základní teorie.

Jiným příkladem může být vyjednávání při kontruování (reformách, zdokonalování, úpravách) systému penzijního pojištění a penzijního zabezpečení. (Část týmu, který sestavil tuto a předcházející monografie pracuje v současné době v pracovní skupině při Ministerstvu práce a sociálních věcí, kterou vede M. Potůček a jejímž cílem je připravit podklady pro úpravy stávajícího systému penzijního pojištění a penzijního pojištění, takže se může opírat o konkrétní poznatky i zkušenosti.)

Zde se setkáváme se složitým propletencem jak kooperativních, tak i nekooperativních her. Pokud zaměříme pozornost jen na ty aspekty, které umožňují všem zúčastněným subjektům zvyšovat svoje výplaty na bázi zainteresovaného a dobrovolného prodloužení doby produktivního uplatnění člověka oproti současnému stavu v ČR, můžeme realitu modelovat hierarchicky strukturovanými kooperativními hrami. Zde je významné i řazení posloupnosti jednotlivých her. Formulování úloha v jazyce kooperativních teorie her umožňuje vysvětlit i některé předsudky, se kterými se v praxi některá doporučení setkávají. Ty většinou souvisejí s reakcí na hry pozičního typu, které velmi často vstupují do kontextu her zaměřených na efektivnější rozdělení výnosů ze systému penzijního zabezpečení a penzijního pojištění.

V této části se proto pokusíme překlenout propast mezi jedním a druhým, upozornit na styčné plochy, resp. problémy, při jejichž přesném formulování a řešení mohou obě oblasti spolupracovat.

Z metodologického hlediska je nutné připomenout ještě jeden významný fakt známý z vývoje axiomatických systémů, s nimiž pracují jednotlivé matematické disciplíny. Každou matematickou teorii lze vyjádřit různými soustavami axiomů. Pokud například zaměníme axiom za větu, při jejímž důkazu byl určitý axiom využit jako jeden z nezbytných předpokladů, získáváme ekvivalentní axiomatický systém. Většina matematických teorií dala přednost co největší intuitivní přijatelnosti soustavy axiomů před jejich maximální jednoduchostí.

Například celou výrokovou logiku můžeme zadat prostřednictvím jednoho jediného exiómu. Mnohem výhodnější je však zadat ji podstatně větším počtem axiómů tak, aby každý z nich korespondoval s určitým postupem uvažování, který má reálný praktický obsah. Podobně i jiné matematické disciplíny dávají přednost takovému vyjádření prostřednictvím soustavy axiómů, ve kterém axiomy odpovídají postupům vyjádření té reality, ve které nachází příslušná disciplína uplatnění.

(Pokračování)

Literatura k 8. kapitole

BRINK, René van den, Arantza ESTEVEZ-FERNANDEZ, Gerard van der LAAN a Nigel MOES. Independence Axioms for Water Allocation. SSRN Electronic Journal. 2011.

ČERNÍK, Ondřej a Radim VALENČÍK. Phenomenon of a "Snag" in financial markets and its analysis via the cooperative game theory. Contributions to Game Theory and Management. 2016, 9, 102-117.

ČERVENKA, Jan, Ondřej ČERNÍK, Jiří MIHOLA a Radim VALENČÍK. Analysis of Financial Markets Evolution by Utilizing the Theory of Cooperative Games. In: PAVLÁT, Vladislav a Otakar SCHLOSSBERGER. Proceedings of the 7th International Conference on "Financial Markets within the Globalization of World Economy". Prague: VŠFS EUPRESS, 2015, s. 36-46. ISBN 978-80-7408-124-8.

ČERVENKA, Jan a Radim VALENČÍK. Analysis tools of connecting investment opportunities and investment means in the area of small and medium-sized enterprises. European Research Studies Journal. b.r., .

DLOUHÝ, Martin a Petr FIALA. Úvod do teorie her. 2. Praha: Oeconomica, 2009, 119 s. ISBN 978-80-245-1609-7.

HEISSLER, Herbert, Radim VALENČÍK a Petr WAWROSZ. Mikroekonomie: středně pokročilý kurz. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2010, 285 s. Eupress. ISBN 978-807-4080-401.

HOUBA, Harold E. D., Gerard VAN DER LAAN a Yuyu ZENG. Asymmetric Nash Solutions in the River Sharing Problem. SSRN Electronic Journal [online]. 2013, (2013-051) [cit. 2015-06-05]. DOI: 10.2139/ssrn.2243424. ISSN 15565068. Dostupné z: http://www.ssrn.com/abstract=2243424

KALAI, Ehud. Proportional solutions to bargaining situations: interpersonal utility comparisons: interpersonal utility comparisons. Econometrica: Journal of the Econometric Society. JSTOR, 1977, 45(7), 1623-1630. ISSN 00129682.

KALAI, Ehud a Meir SMORODINSKY. Other solutions to Nash's bargaining problem. Econometrica: Journal of the Econometric Society. JSTOR, 1975, 43(3), 513-518. ISSN 00129682.

KıBRıS, Özgür. Cooperative game theory approaches to negotiation. Handbook of Group Decision and Negotiation. Springer, 2010, s. 151-166. ISBN 9048190967.

MOULIN, Hervé. Fair division and collective welfare. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2003, 289 p. ISBN 02-621-3423-3.

NASH, John F. The bargaining problem. Econometrica: Journal of the Econometric Society. JSTOR, 1950, 18(2), 155-162. ISSN 00129682.

NASH, John. Two-person cooperative games. Econometrica: Journal of the Econometric Society. JSTOR, 1953, 21(1), 128-140. ISSN 00129682.

RAIFFA, Howard. Arbitration schemes for generalized two-person games. 1953.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář