R2016/004/M: Čírtek - Bankéřská sémantika/2

27. listopad 2016 | 07.00 |

Další podklad k monografii Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem je z pera Pavla Čírtka. Uveřejňuji jej na tři pokračování. Vztahu je k 6. kapitole – Metody myšlení. Je o korektním používání pojmů při komunikaci institucí s veřejností:

Bankéřská sémantika a lidský kapitál – 2. část

Pavel Čírtek

Naplnit tedy požadavek přijetí nějaké informace jako sdělené pravdy za podmínek, kdy si její autor sám není jistý, že se nachází na půdě pravdy a z mnoha důvodů, počínaje snahou zachovat si tvář a konče snahou oblbnout publikum, protože se to vyplatí, lze pouze tak, že sice nebudu lhát, ale o tom, že pravdu mít nemusím, prostě nebudu mluvit, nebo se budu vyjadřovat natolik vágně, že se v tom nikdo, nebo pokud možno skoro nikdo nevyzná.

Typickým příkladem takové vágní, v tomto případě ekonomické sémantiky odborného suveréna, může být interview časopisu Reflex s exguvernérem ČNB Singrem z 2. 9. 2016.

Na otázku - Oslabování koruny začalo v roce 2013 a bylo ze strany centrální banky řečeno, že bude trvat do března 2015. Dnes se však mluví až o polovině roku 2017. Proč se to posunuje?

Základním důvodem bylo, že ekonomický vývoj v zahraničí, jenž do značné míry určuje, jak tam porostou ceny, se zlepšoval mnohem pomaleji, než se čekalo. Pořád importujeme velmi nízkou inflaci a klesající ceny výrobců. Velké finanční skupiny a mezinárodní organizace, jejichž předpovědi vstupují do našeho modelu, byly před třemi lety přesvědčeny, že v Evropě ani ve světě nenastane dlouhodobější deflace. Jenže ona nastala a v Evropě byla dlouho mizerná poptávková situace, což i u nás tlačilo a stále tlačí ceny (ale i marže a pak i mzdy) výrobců k zemi. Ale předpověď ČNB o postupném zvyšování cen se začíná naplňovat, což znamená, že oslabování měny bude zřejmě ukončeno v příštím roce.

Kvůli oslabování koruny jste si docela zničil pověst u české veřejnosti. Bylo to pro vás překvapivé?

Intenzita útoků nebyla šokující, protože centrální banky tohle zažívají často. Je samozřejmě rozdíl číst si o tom, jak jedete na horské dráze, a jet na ní. Vždycky jsem si myslel, že dostaneme od veřejnosti nandáno za to, že padne nějaká banka a my budeme peskováni za špatný bankovní dohled. U měnové politiky jsme si mysleli, že se veřejnost proti nám obrátí, když jsme šli s úroky na nulu. Nenastalo to, což nás ukolébalo, a začali jsme věřit, že lidé pochopí naši intervenci kvůli hrozbě možné deflace. Ale ono to bylo tím, že většina lidí, a dokonce ani odborné veřejnosti nakonec nevěřila, že skutečně zač­neme intervenovat.

Ono slavné hlasování o oslabení koruny bylo na bankovní radě v poměru 4:3. Mohl byste o tom něco říct?

Až v roce 2019, do té doby jsem vázán mlčenlivostí.

Co by se stalo s naší ekonomikou, kdyby hlasování skončilo 3:4?

Zažili bychom výrazně slabší ekonomický výkon. Nezaměstnanost, kterou máme nejnižší v unii, by byla na nejvyšších úrovních, a hlavně – ekonomika by se nacházela v mizerném stavu. Firmy v té době neměly zisky a díky oslabení měny získaly kapitál na investice. Fabrika, které najednou stoupne marže z deseti na patnáct procent, má rázem výrazně vyšší čistý zisk, a tím i peníze na investice a mzdy. A nakonec bychom k tomu kroku stejně museli sáhnout, jen později.

Takže si to přeložme:

Guvernér Singr praví, že "Základním důvodem bylo, že ekonomický vývoj v zahraničí, jenž do značné míry určuje, jak tam porostou ceny, se zlepšoval mnohem pomaleji, než se čekalo." Pokusme se přijít na kloub tomu, co se vlastně dozvídáme. Zastavme se prvně u použití termínu "ekonomický vývoj". Ten se samozřejmě běžně používá, ale jak je patrné z každodenní komunikační praxe, můžeme jej chápat třeba jako diskursivní historii ve smyslu dějin vývoje ekonomiky Číny, Česka nebo Zambie, nebo EU, nebo světa celkově. Můžeme jej ovšem chápat i jako dílčí souhrn nějakých časově omezených vývojů těchto ekonomických výsledků od nějakého data k nějakému datu, kde obtíž nastává již u samotného použití substantiva "vývoj", které může označovat i jako aktivní lidskou snahu něco nového vymyslet, vynalézt, vytvořit či vyvinout např. v oddělení vývoje nějakého podniku.

Zde totiž Singr maně inspiruje k úvaze, proč máme věřit oprávněnosti rozhodnutí přijatého na základě tak spekulativních předpokladů, jakými jsou analýzy vývoje, který je sám o sobě uměle vytvořen "vývojáři", vyvíjejícími (ekonomický) vývoj! Jakkoli zmotaně to zní, když mluvíme o vývoji vývoje, jde prostě o to, že v tomto smyslu pojetí substantiva "vývoj" ekonomové skutečně konstruují i ekonomickou, ale i politickou, kulturní, sociální a další reality, a především pak právě politickou praxi, která ji etabluje, a to jak jako akademičtí či jinak odborně aprobovaní projektanti teorií a modelů, tak jako poradci, experti, dokonce jako výkonní politici, ale i jako lobbisté honorovaní za to, že prosazují zájmy svých zaměstnavatelů a dokonce jako podnikatelé, kteří konstruují ekonomickou teorii a praxi šitou na tělo svým vlastním pekuniárním cílům a proč by to nemělo platit i pro centrální bankéře. Ekonomie je totiž naukou aktivní v tom smyslu, že si nikdy nemůžete být jisti, zdali se bazálně neopírá o výklad – vývoj světa, který je ovšem jen a jen jejím vlastním výtvorem.

Podíváme-li se pak pozorněji na to, co praví Singer, pak máme co do činění se sémantikou pohříchu až záhadnou. Takže – s odkazem na "ekonomický vývoj" v zahraničí (jaký, čeho?) který "do značné míry" (jak značné?) určuje, jak porostou ceny, se zlepšoval (co je to zlepšoval?) mnohem pomaleji, než se čekalo (kdo čekal - každý, nebo jen někdo a tedy opět kdo?) A dále – velké finanční skupiny a mezinárodní organizace (které?), jejichž předpovědi vstupovali do "našeho modelu" (jakého modelu, čího modelu - kdo jej vytvořil a proč si máme myslet, že je správný, či spíše proč bychom jej měli respektovat, nota bene, když nám jej nikdo nepředstavil, nevysvětlil, neobhájil?). Tedy kdo a proč vybírá ten a nikoliv jiný model a kdo rozhoduje jakým "finančním skupinám a mezinárodním organizacím" popřejeme sluchu, abychom pak zjistili, že se tyto vyvolené autority spletly a pokazili nám tak náš model!

V podstatě zde máme co do činění s jakousi metonymií typu "celá ulice si myslí, že Franta je blázen" ačkoliv v tomto smyslu nikdo netestoval, co si myslí každý obyvatel ulice.  A celá tato záhadná metonymická sémantika pak vrcholí meteorologickým závěrem o začínajícím se naplňování "předpovědi ČNB" o "postupném zvyšování cen" (má autor na mysli, že postupném ve smyslu nikoliv skokovém neboť jinak nechápu, jaký pak má smysl užití adjektiva "postupný").

K tomu je třeba podotknout fakt, že využití předpovědí nejrůznějších finančních skupin a mezinárodních organizací sice ne vždy funguje, ale přesto je centrální banky a vlády aplikují až s katastrofálními důsledky, pokud tyto předpovědi nejsou již samy o sobě výslednicí politik centrálních bank a vlád. Jako bychom se motali v začarovaném kruhu – předpovědi na základě zvolených či vyfabrikovaných modelů nefungují, protože tyto modely byly vadné a vadné byly z toho důvodu, že vycházely ze špatných předpovědí, které "vstupovaly do modelů".

(Pokračování třetí částí příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář