R2016/282: Diskuse LK: Krize programů

15. listopad 2016 | 07.00 |

Jedním z vyústění 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání by mělo být ovlivnění programů politických stran, resp. vyvinutí tlaku na to, aby se stávající typ sterilních volebních programů změnil v programy, které ukazují cestu řešení současných problémů.

Na úvod z aktuálního dění:

Sobotkova vládní rošáda je jedním zdalších zřetelných projevů krize tradičních stran a zejména krize tradičních volebních programů. Přinesla jediné: Změnu v tom, kdo na poslední chvíli stačí ještě něco vyvést z veřejných prostředků (tentokrát už jako poslední příležitost). Obávám se, že se Sobotkovi obrat k tomu, aby se v ČSSD prosadili ti, co počítají s dlouhodobou perspektivou této strany, nepodaří. Změny, které udělal, jsou ústupem od této ambice. Jsou vítězstvím "kulichů" a ignorováním poctivých sociálních demokratů.

Ke krizi tradičních stran a hlavně tradičních volebních programů

Jedním z prvních kroků, kterými může začít náprava současného stavu, je změna pojetí volebních programů politických stran. A to zásadní změna v pojetí a konstrukci programů, kterou lze stručně charakterizovat takto:

Od slibů (které nejsou míněny zcela vážně) toho, co strana udělá pro člověka, k vymezení toho, v čem strana potřebuje, aby ji lidé pomohli změnit současný stav, jak současný stav změnit, čemu se bránit a čím začít.

Stávající volební programy politických stran:

0pt;font-family:F1;mso-bidi-font-family: F1">1. Jsou v lepším případě vymezením priorit, které se strana pokusí naplnit, v horším případě jen sliby, které se nemíní vážně a jejichž neplnění lze vždy snadno zdůvodnit respektováním odlišností programů koaličních stran, příp. i jinak.

2. Neukazují, v čem je podstata problémů, proč se je nedaří řešit, jakou dobu prožíváme, o jakou historickou změnu jde, co nás ohrožuje, jak se tomu bránit, v čem strana podpoří aktivity lidí, které aktivity považuje za významné.

3. Programy současného typu slouží:

- K politickému rentiérství (udržení dobře placených pozic ve voleném i správním aparátu státu).

- K politickému investování (získat pozice ve voleném i správním aparátu, mj. i s ohledem na možnost výrazně ovlivňovat rozdělování veřejných prostředků).

- K politickému mafiánství (vzájemně propojit hráče z různých politických stran ve vyšších pozicích, kteří o sobě vědí, že porušují obecně přijaté zásady, vzájemně se kryjí a vyvádějí přes ovládnutí určitých institucí či správ regionů velké prostředky z veřejných zdrojů ve svůj prospěch).

4. Ke splnění své role tyto programy sázejí na líbivost.

Volební programy, o které jde:

1. Jsou reflexí doby z hlediska toho, o jakou historickou změnu jde, jaké problémy je třeba řešit a proč se dosud neřeší, čím začít.

2. Jak se občan může do řešení problémů zapojit, v čem ho strana podpoří, na co se musí připravit.

3. Proč nelze podpořit strany, které mají "prázdné" volební programy, tj. programy, v nichž není obsaženo to, o co u nás i ve světě jde, jaká je podstata problémů a jak problémy řešit, a to jak z hlediska obrany proti tomu typu moci, který ovládl společnost, tak z hlediska nápravy ve smyslu akční i dlouhodobé vize:

- Jak se bránit mediální manipulaci.

- Které reformy a proč podpořit; které reformy odmítnout jako formu tunelování společnosti shora a proč.

Současný stav

Lidé ztrácejí důvěry v tradiční strany. Upřednostňují protestní volbu a hledají strany, které ji reprezentují. Existují pokusy prezentovat se jako "netradiční strana", resp. strana "obrany, příp. i nápravy" formou silné (radikální, výrazně vlastenecké, výrazně kritické rétoriky reagující na různé typy ohrožení pociťovaného veřejností). Ukazuje se následující:

- Radikalismus příliš nezabírá, při protestní volbě získává především ten, kdo je obětí kritiky tradičních politických stran (představitelů těchto stran a hlavně médií).

- Strany, které chtějí plout na vlně odporu proti tradičním stranám, nejsou sto připravit nosné programy, které by ukázaly, v čem je podstata současných problémů a jak tyto problémy řešit (negativní rétorika, a to ani v případě konjunkturálních témat, jako je migrace, nemá dostatečný efekt).

Paradox zapouzdření

Společnost, nejen u nás, ale všude na světě, se rozděluje. Toto rozdělení nebylo doposud adekvátně pojmenováno. Není to metodologicky zcela jednoduché, protože dělení má více dimenzí, přechodných stavů, neostré hranice, specifika v různých zemích apod. Přesto však lze s určitým zjednodušením říci, že se jedná o rozdělení na:

- Adoranty současného stavu: Adoranti se snaží o uchování současného stavu, což zpravidla spojují s obranou nějakých personálních symbolů doby a reálných či fiktivních hodnot, které je třeba chránit před tím, co považují za "zlo", o čemž si vytvářejí představu za účinné podpory mainstreamových médií formou akceptované démonizace. Zcela přehlížení procesy degenerace společnosti, rozpadu institucionálních struktur, tunelování ve velkém shora apod. Postupně se "zapouzdřují" do stavu, kdy si subjektivně všechny problémy stávajícího stavu vysvětlují "nepřítelem", který může za všechno zlo.

- Kritiky současného stavu: Kritici požadují zásadní nápravu současného stavu. Částečně mají rovněž sklon upadat do stereotypů spojeným s vytvářením představy o příčinách současných problémů, většinou personifikovaných. Zatím zpravidla nedoceňují význam pozitivního programu a v důsledku toho také někdy mají sklon k "zapozdřenosti", tj. utvrzování se ve skupinové konformitě spojené se ztrátou nadhledu, schopnosti vnímat argmenty apod.

Právě proto jde o spojení kritického aspektu programů s akční i perspektivní vizí jejich řešení.

(Pokračování dalším příspěvkem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: R2016/282: Diskuse LK: Krize programů honza 15. 11. 2016 - 16:09