R2016/276: Diskuse LK: Pavlát o vědě/6

9. listopad 2016 | 06.53 |

Uveřejňuji na pokračování (celkem šest dílů) příspěvek nestora vědy na VŠFS doc. Vladislava Pavláta. Obsahuje nejen cenné metodologické poznatky, ale jejich propojení s dlouhodobou životní praxí. V. Pavlát aktivně působí jako vedoucí několika doktorských prací a neúnavný organizátor vědeckých konferencí v oblasti teorie finančních trhů. (Kromě jiného potvrzuje nikoli jen odbornou prací, ale celým svým životem moji hypotézu o možnosti podstatným způsobem prodloužit období produktivního uplatnění člověka, a to plně v souladu s naplněním reálného bohatství tohoto života.). Pro snazší orientaci uveřejňuji seznam zdrojů v první části.

Jsou dnešní choroby vědy a badatelů nevyléčitelné? – 6. část

(Je čas "probudit se" – dříve než bude pozdě – i ve vědě)

Vladislav Pavlát

3.1 Doktorské práce jako "výuční list”?

Ano, v podstatě je to "výuční list." Většina absolventů vysokoškolského studia se sice – u příležitosti tvorby závěrečných prací – s obtížemi samostatné tvorby setkává, ale jen málo z nich má snahu pokračovat ve studiu vybraného oboru formou doktorského studia. Dovoluji si říci, že valná mnoho bakalářských i magisterských prací stále ještě nedosahuje žádoucí kvality, ať již tomu tak je ze subjektivních nebo objektivních důvodů.

Současná konstrukce obsahu doktorského studia humanitních věd přirozeně musí vycházet z faktu, že vědecká práce klade na každého badatele mnohem vyšší nároky, zejména v oblasti zvládání metod vědecké práce a jejich aplikace, než elementární požadavky, které vysokoškolský student musí využít při sepisování závěrečných prací.

Ve své praxi jsem se setkával s tím, že řada adeptů doktorského studia postrádala i základní průpravu; tyto nedostatky se dříve nebo později projeví, a pokud jim školicí pracoviště nepodá včas pomocnou ruku, končívá to ukončením studiu.

Netvrdím, že neexistují talentovaní jedinci, kteří se umí i bez doktorského studia prosadit v oboru; mají však často "smůlu", že nemají výuční list. I když se ví, že "celník Rousseau" neabsolvoval ucelené studium na malířské akademii, je známo, že se k učitelům malířského umění chodíval radit.

3.2. V čem by měla spočívat úloha školitele?

(1) Školitel má každého svého doktoranda úspěšně přivést k úspěšné obhajobě. Školitelova činnost začíná přijetím doktoranda a jeho přidělením školiteli. Je běžným omylem, začít se o doktoranda starat až v případě, že něco z ročního penza nesplnil, ale nutno přimět doktoranda k pravidelným osobním a internetovým kontaktům, jejichž součástí je to, že písemné práce k jednotlivým doktorandovým studijním předmětům by doktorand měl povinně předávat školiteli a pokud možno s ním diskutovat i o připomínkách vyučujících.

(2) Školitel musí co nejdříve s doktorandem začít probírat téma disertace a doktoranda přimět k tomu, aby ze sestaveného seznamu literatury co nejvíce přečetl.

(3) Školitel by si měl co nejdříve vytvořit "psychologický profil" doktoranda, zjistit jeho talent a charakterové vlastnosti a postupně zjišťovat doktorandovy silné a slabé stránky. Školitel by měl důsledně pečovat o to, aby se mezi ním a svěřeným studentem vytvářel vztah důvěry.

(4) Školitel by měl studenta včas upozornit, když sjede na "vedlejší kolej" a znovu ho vhodně připoutat k cíli řešení.

(5) Školitel nemá studentovi vnucovat svá řešení a nesmí mu dávat najevo svou převahu ve znalostech.

(6) Domnívám se, že v době doktorského studia by školitel neměl studenta uvrhnout do služebného postavení tím, že student bude pracovat "pro něho". Pokud se školiteli podaří studenta zapojit do teamové práce na řešení úkolu souvisícího s doktorandovým tématem, je to nejlepší příležitost k rozvoji studentovy vědecké osobnosti.

(7) Školitel by měl mít na studenta vždy čas, pokud tomu nebrání velmi závažné okolnosti (nemoc aj.). Totéž se vztahuje i na doktoranda. Pak by nedocházelo k situacím, kdy školitel nemá na doktoranda čas i několik měsíců, nebo že doktorand za rok přinese hotovou práci (která pak ještě "včas"- před hlavní obhajobou – musí být vrácena k přepracování).

Výše uvedený text sice je pouhé "sedmero", nikoliv desatero, ale i sedm přístupů, které pochopitelně nikomu nevnucuji, může mezi čaroději a jejich učni navodit vztah, kdy oba mohou být relativně šťastni.

3.3 Jsou zkouškové a zápočtové práce přínosem pro doktoranda?

Rozhodně by měly být. Ale dosti často nejsou, nedodržuje-li student nebo školitel "pravidla". Představa, že ukládáním dlouhých prací se disertant naučí psát vědecký text je poměrně naivní. Většinou se tak nestane. Ztratí-li vyučující trpělivost s lajdáckými výtvory svého učně, často mu i několikrát vrací "zmetkovité dílo" k přepracování a tím ho ještě více děsí: dotyčný se splaší a obvykle se dostává (vzhledem k hrozivému zpoždění) do rauše, kdy už ani neví, co se po něm chce, a posléze se bojí i na to zeptat. Takže i učňovská díla brát cum grano salis a s kapkou milosrdenství.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář