R2016/271: Diskuse LK: Pavlát o vědě/5

4. listopad 2016 | 07.58 |

Uveřejňuji na pokračování (celkem sedm dílů) příspěvek nestora vědy na VŠFS doc. Vladislava Pavláta. Obsahuje nejen cenné metodologické poznatky, ale jejich propojení s dlouhodobou životní praxí. V. Pavlát aktivně působí jako vedoucí několika doktorských prací a neúnavný organizátor vědeckých konferencí v oblasti teorie finančních trhů. (Kromě jiného potvrzuje nikoli jen odbornou prací, ale celým svým životem moji hypotézu o možnosti podstatným způsobem prodloužit období produktivního uplatnění člověka, a to plně v souladu s naplněním reálného bohatství tohoto života.). Pro snazší orientaci uveřejňuji seznam zdrojů v první části.

Jsou dnešní choroby vědy a badatelů nevyléčitelné? – 5. část

(Je čas "probudit se" – dříve než bude pozdě – i ve vědě)

Vladislav Pavlát

2.5 Pseudoproblémy

Pseudoproblémy (a pseudodiskuse) mohou vznikat z mnoha příčin. Někdy vznikají z nepochopení určitých tvrzení, jindy bohužel i ze snahy některých badatelů o tzv. zviditelnění. Zkoumání pseudoproblémů může být spojeno i s odváděním pozornosti od skutečných problémů, které by měly být řešeny, tj. v pokusech o manipulaci příslušníků vědecké obce tzv. vymýváním jejich mozků.

Pseudoproblém obvykle nemá žádné přijatelné řešení. Je to balast, plevel a nakažlivý parazit.

Zpopularizovaný pseudoproblém často bývá zneužíván k tabuizaci skutečných problémů a znemožňování odhalení skutečných příčin skutečných problémů. Klasický příklad: pseudo - diskuse o migraci, odsunující (neférovým apelováním na ušlechtilé lidské emoce) objektivní hledání např. příčin migrace tam, kde tyto příčiny skutečně jsou. (Viz -historik Vondruška o vymývání mozků; pořad ČT 2 dne 8.10.2016 "Pod sluncem tma" aj.).

2.6 Nedostatek prostoru i času k diskusi

Běžným jevem na mnoha vysokých školách je nedostatek příležitostí k plodné diskusi. Pořádání odborných konferencí nemůže nahradit diskusi mezi specialisty, kteří o výsledcích obvykle mohou na konferencích podat pouze základní informace; na diskusi nezbývá čas. I zde v Česku jsou značné rezervy. Čím dříve si badatel vytvoří systém, umožňující mu promluvit si (nebo dopisovat) s kolegy věcně o vědeckých problémech, na které při svém bádání narazil, tím větší je pravděpodobnost, že se nebude cítit jako onen pověstný "kůl v plotě", tak dobře známý z naší moderní historie. Podmínkou ovšem je, aby badatel sám byl připraven pomáhat svým kolegům.

2.7 Administrování výzkumu

Last but not least: vedení evidence výsledků výzkumu je velmi důležité jak s hlediska každého badatele (jako doklad o jeho vědecké činnosti), tak z celospolečenského hlediska (jako podklad nezbytný k porovnávání výsledků "národního" výzkumu s výsledky jiných zemí).

Má-li tato činnost mít smysl, neměla by evidence výsledků vědecké práce na vysokých školách být spojena se zbytečnou byrokracií. Měly by být zjišťovány pouze podstatné skutečnosti, které vysoká škola potřebuje shromažďovat jednak pro svou potřebu (kariérní postup vysokoškolských učitelů), jednak pro potřebu úřadů, které odpovídají za předávání údajů o vědě a výzkumu na vysokých školách do zahraničí.

Evidence ovšem není totéž, co měření "kvality výsledků," což je mnohem složitější. Je veřejným tajemstvím, že v Česku existují značné rezervy jak v evidenci, tak v hodnocení výsledků. V metodologii měření kvality není mnoho otázek jasných, což mnohé země vede k vypracovávání vlastních "národních" systémů evidence i hodnocení. Bohužel asi ani v budoucnosti nelze očekávat výraznější změny k lepšímu.

3.      Doktorské studium – pouhá honba za titulem?

·                    Doktorské práce jako "výuční list”?

·                    V čem by měla spočívat úloha školitele?

·                    Jsou zkouškové a zápočtové práce přínosem pro doktoranda?

·                    "Nemoci" doktorandů z přeorganizovanosti studia

·                    Kvalita konferenčních příspěvků a (ne)kvalita posudků

anonymních posuzovatelů

·                    Má pro doktoranda platit” publish or perish?” ve všech fázích jeho doktorského studia?

.             Komercializace doktorského studia

Otázky, které kladu v této části příspěvku, pochopitelně ani zdaleka nevyčerpávají dávno známou problematiku "čaroděje a jeho učně", nebo - řečeno obvyklými slovy - "mistra a jeho učedníka." V tomto směru jsou i mnohé tradiční středověké historky velmi poučné, i když leckdy i poněkud nadsazené. Leckdy však jsou i vtipné a zábavné.

Novověký školitel už dávno není (a neměl by ani být) téměř "božskou bytostí," "velebným kmetem" již od dosažení věku padesáti let jako (jeden z nejmenovaných otců národa), k němuž všichni vzhlížejí s úctou a přitom se třesou strachy před jeho případným odsudkem toho či onoho názoru. Ačkoliv patriarchální poměry ve vědě a školství mohou mít určité výhody pro ty, kteří si včas své monopolní postavení vybudují nebo připustí, aby jeho zbožňovatelé (často i z mrzkých důvodů) kolem něho "svatozář" s byzantskou důkladností budovali. Nezapomenutelným příkladem terminologické obratnosti je např. označení "koryfej vědy," dobře známé i z poměrně nepříliš vzdálené doby. Dnes se obvykle vystačí se "skloňováním a časováním" geniality té či oné osoby.

Negativní dopady tohoto počínání však v demokratických poměrech nepochybně převyšují pofidérní výhody monopolizace na poli vědy nebo výuky a je důležité, aby poctiví služebníci vědy proti monopolizaci brojili.(Pavlát, V., 2015.)

Sedmero otázek, na které dále hledám odpověď, se v té či oné formě "odjakživa" vyskytuje; každý školitel i doktorand se již s většinou z nich setkal v praxi, která všude není stejná.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář